Uri Geller o Michaelovi

"Takhle, a to vám slibuji, budete reagovat, když potkáte Michaela Jacksona: budete na něj hledět, pak uděláte krok zpátky a vaše tělo se zmrazí. Všichni dělají to samé - fanoušci, celebrity, žurnalisté, děti, číšnice, ministři, bodyguardi .... Nejdřív se podíváte. Michael má ten nejpoutavější zjev ze všech lidí, které jsem kdy viděl. Není to ale jen jeho tvář a šaty. Je to jeho aura. Pak k němu začnete jít. Instinktivně. Uděláte krok nebo dva a znovu se zmrazíte. Je to jako být zasažen vlnou uvědomění, nejdřív jdete dopředu a pak se bojíte pokračovat. ´Oh můj Bože, to je Michael Jackson.´ A potom: ´OH! Můj Bože! To je Michael Jackson!´

Stál jsem ve velké hale jednoho 5hvězdičkového hotelu, když Michael vešel dovnitř. Všech těch 70 lidí udělalo krok zpátky - nejenom ti super bohatí a profesionálové, ale i všichni v recepci. Lidé, kteří mu byli nejblíže, se pohli a zmrazili. Ti, kteří byli dále, se otočili, pohli a zmrazili, zatímco ti před nimi se už znovu začali hýbat. Byl to jako století starý kousek filmu, všichni byli ticho a vzduch jiskrný, jak se lidé trhavě hýbali.
Michael se jen usmál a sevřel dlaně k pozdravu.

Minulý měsíc jsme jeli z Knightsbridge hotelu s trochu stáhnutými okýnky. Kolem chodníku byl dav asi 2.000 lidí. Asi 60 mladých lidí se oddělilo od davu a běželo za našim autem. Bál jsem se, že by někdo z nich mohl spadnout pod naše kola, ale oni byli tak nevázaně šťastní. Křičeli: ´Michaeli, milujeme tě!´

Michael dal pokyn řidiči, aby zpomalil, otevřel a dotýkal se rukou svých fanoušků.
´Milujeme tě, Michaeli!´

´Miluji vás více,´ odpověděl. Během těch několika dalších dnů jsem ho to slyšel říkat mnohokrát. Když Michael předstoupí před své fanoušky, kteří čekali hodiny na to, aby ho mohli na chvilku vidět, vidíš, že někteří z nich zkamení. Mají pro něj zprávy, chtějí mu říct, co pro ně znamená, jak se jich dotkla jeho muzika, ale všechno, co v té chvíli dokáží, je hledět.

Mnoho z nich přináší ručně dělané dárky, vyšívané podušky, kresby, svíčky, vlajky. Vezme si každou tu věc a na chvíli ji podrží. Říká: "Děkuji ti, miluji tě" pořád a pořád dokola. Neodmítá žádosti o autogram nebo fotku. Šel jsem s ním přes 200 metrů ve velkém dešti v Oxfordu, kde bylo mnoho jeho fanoušků, kteří nedostali lístky. Všichni tam stáli v dešti a modlili se, aby ho mohli spatřit. A to byli ti praví fanoušci.

Michael opravdu miluje své fanoušky. Když jim to říká, neříká to povrchně, jako to dělá mnoho hvězd. Myslí to takhle: Když jsme šli té noci v dešti, pohyboval se pomalu, s berlemi, nohu měl v sádře. Časem jsme se dostali zpátky do limuzíny. Byl zmrzlý a vyčerpaný. Dotkl jsem se ho svýma rukama a nechal ho načerpat mou energii. Seděl tiše se zavřenýma očima, perfektně akceptoval možnost léčení pozitivním myšlením.

Dárky od fanoušků jsou vystaveny v Michaelově hotelovém pokoji. Kdekoliv zůstává, a on se hodně stěhuje, dokonce i mezi různými místy v jednom městě, jeho oblíbené dárky jsou na očích. A on má hodně oblíbených dárků. Používá je jako "slib", připomínají mu lidi, kteří s ním nemůžou být, tak jako vy dáváte fotky svých blízkých do peněženky. Na Michaelových stěnách jsou obrázky jeho vlastních dětí, obrázky jeho a jeho přátel, ale to množství dárků od obdivovatelů jako by bylo také jeho rodinou.

Viděl jsem jak upřímně to myslí, když se 2 ´jako-fanoušci´ vloupali do mého domu, když jsem se ženil. Michael byl můj svědek, i když se skoro do začátku ceremonie on ani rabín Shmuley Boteach neobjevili. Můj manažer Shipi, který je také manžel mé sestry, poslal ochranku všude kolem našeho domu. Tolerovali jsme stovky paparazzi a na stromech bylo také několik děvčat. Párkrát magik David Blain odplul podat interview (říkám odplul, pokud jste ho ještě neviděli létat, byli byste asi v šoku).

Hodně hostů říkalo, že vypadám nervózně, a já byl - ale ne kvůli mé svatbě. Hanna a já jsme byli spolu 30 let a já byl naprosto připravený. Znervózňoval mě telefonát od mého izraelského přítele, že na mé svatbě může někdo zaútočit. Bral jsem ho vážně. Několik velmi známých osobností bylo na mé svatbě, tedy kromě Michaela. Sir David Frost, Dave Stewart z Eurythmics, hororový spisovatel James Herbert, producent Dido, izraelský konzul a japonský ambasádor.... jakýkoliv terorista lačnící po slávě by mohl jen zapálit naše závěsy. Na zahradě jsem měl helikoptéru a pilota, který byl připravený okamžitě vystartovat do nemocnice. Také tu byl doktor a Michaela doprovázel vlastní doktor.

Většina fanoušků byla venku a neměla ani ponětí o nebezpečí. Hosté jezdili dovnitř a hlásili svá jména. Jeden hoch a dívka byli hodně chytří, slyšeli jména našich hostů a snažili se dostat dovnitř za 20 minut pod stejnými jmény. Můj kamarád je viděl a říkal: ´Kdo je to?´ Nechtěli jsme žádné scény. Ne na mém svatebním dnu. Ne před paparazzi. Tihle dva nakonec prosili jen o to říci Michaelovi ahoj, když ceremonie skončí.

Michael jim neřekl jenom ahoj. Usmál se na ně, objal je, převzal jejich dárky, nechal se s nimi vyfotit, natočit kamerami ... řekl jim, že si cení jejich přátelství, že se vystavili takovému nebezpečí, aby mu přinesli dárky. Oběma jim požehnal.

Teď můžete být cyničtí ohledně Michaela Jacksona. Můžete být ovlivněni všemi těmi skandály, které provází jeho kariéru. Můžete trpět předsudky kvůli jeho tváři - přesto že byste se raději měli zeptat sami sebe, jestli můžete komentovat něčí vzhled či barvu kůže, když tvrdíte, že nikdy neodsuzujete nikoho kvůli barvě kůže. Můžete cítit, že ho tu vykresluji jako nějakého svatého, když všechny noviny tvrdí opak.

Nebudu se namáhat s vámi polemizovat. Michael dosáhl ctihodnosti přes svou kariéru že ignoruje pomlouvače. Vím, co je to být falešně obviněn, jaké je to být obětí výsměchu lidí, kteří ani neví co říkají - ale děkuji Bohu, že to bláto házené na mě nebylo nic jiného než nechutná špína vrhaná na Michaela. Mám jen opovržení pro lidi, kteří tohle rozhlašují a jen lítost pro ty, kteří jsou tak lehkověrní a věří tomu.

Řeknu tohle: kolik jiných lidí, teď nebo kdykoliv v historii, mělo takové charisma a sílu měnit lidské životy jen jediným úsměvem ? Nabízet požehnání a dělat lidi šťastnými ?

A kolik z nich zachovalo svůj dar nezkorumpovaný a využívalo ho ke štědrosti? Možná teď myslíte na pár jmen, ale nedá se to srovnat s Michaelem. Nachám to na vás. Nechme to být testem, jak moc dokážete mít otevřenou mysl.

Většina lidí, kteří dosáhnou takového úspěchu, testují svou sílu, tento dar od Boha. Michael tohle má do výjimečného stupně a to je z části protože ji ovládá tak dlouho. Mnoho sportovních a rockových hvězd ztratí svou slávu za rok nebo dva. Nebo ji odhodí aniž by ji porozuměli. nebo si bláznivě myslí, že je ochrání před pitím a drogami. Michael s tímto darem nakládá s úctou, jako kdyby to byla nějaká uzdravující moc ... a to je. Úsměv od Michaela dokáže zachránit duši.

Má až andělský talent vybírat slova, které se dotýkají srdce. Vlastním fotku, kterou mi dal, protože tohle napsal na zadní stranu: "Urimu, jsi opravdový posel od Boha. Svět tě potřebuje - já tě potřebuju. Michael.

Když jsem na pódiu, vždycky musím ohýbat lžičky. Pořád a pořád. Pak se cítím vyčerpaný. Není to vyčerpání, které cítíte po hodinách učení nebo po hodinách tancování. Často spím vzadu v autě. Když je Michael unavený, medituje. Na konci mojí svatby, když skončilo všechno to focení a všechno, zeptal se mě, jestli by nemohl jít do nějakého pokoje a zůstat tam tak 20 minut sám. Michael není křehký muž, je vysoký a jeho ruce jsou dlouhé a silné, jako ruce hráče tenisu. Ale v ten moment vypadal jako finalista Wimbledonu, po 5 setech na trávníku. Potřeboval uklidnit mysl.

Ukázal jsem mu náš rodinný pokoj, kde jsou kameny a pyramidy a nechal ho meditovat. Když skončil, vypadal stále unavený, ale více soustředěný.

Michaelova rodina je velmi pobožná - jsou Svědci Jehovovi a Michael převlékal sám sebe, aby chodil dům od domu a nabízel lidem, aby mysleli na Boha. Jako dospělý muž se pohnul od přímočaré víry a teď více než víru ctí spiritualitu. To mu dodává sílu, ale já si myslím, že je to radost, kterou is působí. Má mnoho zábavy, dětské zábavy. Ne jako dítě, ale dětské. Hodně se směje. Má velký smysl pro zlo. Michael se o mě dozvěděl ve škole, když o mě četl v učebnici, jako teenager. Seznámil nás Mohamed Al Fayed, jehož angličtina je někdy těžce rozpoznatelná, ale jeho častost klení a sprostých slov ve všech jazycích je nedozírná. Nikdo nekleje tak jako Mo. Mnoho lidí to může překvapit a můžou být dotčeni. když Mo začne nadávat před Michaelem, Michael ho přerušuje hihňáním ´Oh, Mohamed ! Ohhhh, Mohamed !´

Miluje přístroje. Ukažte mu hodinky, které se ovládají přes satelit nebo digitální pero se zabudovanou kamerou nebo mobilní teefon se skenerem - a je jako malý chlapec - ´To je skvělé, miluju to, můžu to mít? Myslím, jestli si s tím můžu pohrát!´ Obklopuje se klukovským majetkem - obrázky delfínů a západů slunce, modely aut. Neovládá moc sporty, ale je fit, jako každý profesionální tanečník a podporuje Fulham - tak jako mnoho teenagerů podporuje Manchester United, nerozumí přesně pravidlům a nepamatuje si výsledky, ale je vždy šťastný, že tým, kterému fandil, vyhrál. Plus, Fulham vlastní jeho přítel Mo. To Mo ho vzal na zápas. Michael má velký respekt k princezně Dianě, která tragicky zemřela s Mohamedovým synem Dodim, kterého Michael také obdivoval. Pracovali spolu na filmu. Michaelovy pokoje jsou vždy vybaveny filmovými plakáty - Anakin Skywalker, E.T. ... poprvé, když jsem ho navštívil v New Yorku, pronajali jsme si kino a dívali se na Matrix, protože v tomhle filmu jsou místa, která jsou mnou inspirována - jako když děti učí Keanu ohýbat lžičky silou mysli.

Michael koupil popcorn a sladkosti a jeho malý syn Prince běhal kolem sedadel a každou chvilku se zastavil a podíval se na mě těma jeho svítícíma inteligentníma očima a na něco se zeptal. Asi v polovině filmu Michael odešel ze svého sedadla. Nic jsem neříkal. Po několika minutách jsem bloumal okolo a uviděl ho, jeho siluetu pod projektorem. Tancoval. Tancoval za zvuku té hudby svým typickým tancem. Každý mohl vidět, že tohle je Michael Jackson. Nikdo na Zemi se nehýbá tak jako on."

Vzal mě do studia, jmenovalo se Hit Factory - nebylo jeho, Michael si studia najímá, ale když je uvnitř, stává se jeho. Dominuje studiu, úplně jinak než ho znáte dominovat davu fanoušků. Tohle je byznys a tohle j druhý faktor, který obnovuje jeho mládí. Michael je naprosto svázaný se svou muzikou. Pracuje vášnivě, jeho oddanost své práci mě překvapila. Po zvážení jsem přehodnotil své předsudky o tomhle muži, protože já znal jeho muziku a jeho život od té doby, co jsem byl výsadkář v Izraeli, před 30 lety. Všechny tyhle zprávy z druhé ruky mi ale nepomohly pochopit ho jako člověka. Ale po několika našich setkáních a sériích úžasně hlubokých telefonických konverzací, jsem pochopil.
 
Jeho postoj ke světu z něho září jako aura. Psaní, předvádění, mixování, aranžování - všemu velí. Vždycky upřímně řekne, co si myslí, i když to řekne potichu. Ve studiu jeho upřímnost dosahuje úplně jiného tvaru. Je dominantní. A nic ho nepotěší víc než uznání od jiného umělce. Michaelova tvář zářila, když jsem mu řekl, že Justin Hayward mi volal ze svého domu ve Francii a řekl, abych dal vzkaz Michaelovi: nikdy jsi nevydal desku, která by byla méně než výborná a to je unikátní u umělce s tak dlouhou kariérou. Myslím, že byl Michael pyšný, protože věděl, že je to pravda. Není tu žádná špatná deska. Možná ani žádná špatná píseň. Prostě jen katalog klasik. Jsem na sebe pyšný, že se Michaelovi zalíbila má kresba a zařadil ji na své nové CD. I byl jsem totálně polichocen, když mě požádal, abych tu desku energizoval, když jsme byli ve studiu.

Nebylo to poprvé, co jsem takhle pracoval s umělci. Navštívil jsem Spice Girls v Londýně před 5 lety a ohnul pro ně lžičku. Stejně jako u N*Sync. S Johnem Lennonem jsme si tajně povídali o UFO a s Elvisem Presleyem jsem měl tajnou schůzku.

Představil jsme Michaelovi mého přítele Rabína Shmuleyho Boteacha a společně s ním jsme šli do Carlebach Shul v New Yorku navštívit synagogu. Rabín je známý svým smyslem pro muziku a zpívání. Židovská víra je naplněna zpěvem a Michaelova tvář byla obrazem jak se houpal a tleskal v rytmu hudby. Stejný výraz v jeho očích jsem vidě na své svatbě, jak naši hosté zvedli mě a Hannu nad ramena.

Bylo to v té synagoze, kdy jsem si uvědomil, jak může Michael svůj talent dále používat. Shmuley si myslel to samé, společně založili charitu Heal the Kids.

Před měsícem jsme se já, Michael a Shmuley setkali s premiérem Izraele, Arielem Sharonem. Znovu jsem měl možnost viděl Michaelovu magickou práci. Dokonce i bodyguardi udělali ten krok zpátky. Dokonce i Sharon se zmrazil a pak znovu pohnul. Viděl jsem, co měl napsáno na tváři. Michael Jackson! To je Michael Jackson ! Všechno co můžeme dělat, je doufat, že rytmus a muzika a síla muziky může způsobit zázrak. Nejsme to jen my, kdo potřebuje tento zázrak míru, jsou to naše děti a jejich nenarozené děti, a všechny písničky, které budou jednou zpívat."

Uri Geler, kouzelník a jasnovidec

 

(Překlad: ??)

 

 

Kontakt

Michael Jackson Forever kiwi@truemichaeljackson.com