Video k písni Scream, prvnímu singlu z Jacksonova alba HIStory z roku 1997, je stále považováno z jedno z nejpreciznějších videí, které kdy byly udělány (stálo okolo 7 mil. dolarů) a jako jedno z Jacksonových nejlepších (nemluvě o jedné z jeho posledních spoluprací se svou sestrou Janet). Jeho režisér Mark Romanek podělil o své zážitky při práci s hvězdnými sourozenci (exkluzivně v EW):
"Vzhledem k tomu, že jsem byl velký fanoušek, byl jsem ze setkání - samozřejmě - extrémně nervózní. Michael byl rozhodně excentrický, ale k mému překvapení byl vřelý, zvídavý, zábavný a nenáladový. Překvapilo mě především, jak se legendární megastar stala milujícím, hravým a ochraňujícím velký bratrem, kdykoliv byla nablízku Janet.
Chopil jsem se příležitosti s ním mezi záběry mluvit a on vždy konverzaci obrátil od sebe. Ptal se mě na mé dětství, mé oblíbené filmy, jestli umím plavat, na mé náboženství apod. Moje matka navštívila natáčení a Michael jí okamžitě okouzlil, požádal jí, zda by mu během natáčení podržela bundu a každý den, když opouštel scénu jí objal a políbil. Moje máma měla pocit, že má nového nejlepšího přítele. Mít šanci zažít fenomén jeho daru ze vzdálenosti pouhých několika stop byl životní zážitek. Během těch deseti dnů, po které natáčení trvalo, jsem měl pocit, že mám tu úplně nejlepší práci na světě. A myslím, že jsem jí pravděpobně měl. Je mi líto, že se jeho život tak děsně zkomplikoval. Jako člověk se mi tak komplikovaný nezdál."
Režisér videoklipu 'Scream' Mark Romanek
Michael Jackson držel za ruku i mě:
"Tato příhoda se udála v Universal Studios během natáčení klipu "Scream", kde Michael vystupoval společně se svojí sestrou Janet. (…) Když Mark (režisér) zavolal, aby někdo ještě poupravil kousek stropu, popadl jsem žebřík se 12ti příčkami, vyšplhal jsem nahoru a začal řezat. V nešťastném momentě se přenosná pilka vysmekla a uřízla mi třetinu levého prsteníčku. Beze slova jsem sáhl do své zadní kapsy pro hadr, omotal si jím prst, sestoupil z žebříku a opustil set. Po cestě ven jsem prošel kolem Toma a ukázal mu, co se stalo. Tom mě doprovodil na kraj pódia a položil mě dolů na beton. Zanedlouho už se celý filmový štáb skláněl v půlkruhu nade mnou a díval se na mě. Chlapi žvýkali žvýkačku. Tři hodiny ráno. Chápete?
Najednou se dav rozděluje a objeví se Michael, chvilku tam stojí, sklání se nade mnou, dívá se dolů. Podívá se na mou levou ruku, kterou držím ve vzduchu, a pak na mě. Pak si klekne jen tak napravo u mě, zvedne mou ruku a drží jí ve své. Dívá se mi přímo do očí a říká mi, jak moc je mu to líto, neustále to opakuje a pak mu do očí vstoupí slzy a drží mě za ruku, než přijede záchranka a odveze mě pryč. Příští týden, zatímco jsem se zotavoval doma, začaly přicházet dárky od Michaela a Janet, vkusné a stylové věci jako luxusní mýdla, župan, vonné tyčinky, karta. Každopádně, to je můj příběh. Michael Jackson držel za ruku i mě. Michaeli, jestli tohle čteš, děkuju za péči.“
Doug Lewis, člen Michaelova týmu
Rozhovor s producentem Jimmy Jamem
Co nám můžete prozradit o Michaelovi, během doby kdy jste s ním pracoval na HIStory (1995)?
Michael byl naprosto úžasný! Nemůžu si vzpomenout na silnější zážitek ve studiu, než když si Michael poprvé stoupl před mikrofon a zazpíval „Scream“. Bylo to naprosto neskutečné! Ze všeho nejdřiv jsme tuto skladbu dokončili, poté jsem zavolal Janet do Minneapolis a řekl jsem jí, že ji potřebuji jako inspiraci. Takže jsem společně s Terrym dokončil další čtyři nebo pět skladeb, jednu z nich okomentovala i Janet: „Doufám, že si tuhle nevybere, protože ji chci pro sebe.“ A o další prohlásila: „Tato se bude Michaelovi moc líbít, prostě ho znám!“ Takže jsme přijeli do New Yorku do Hit Factory a pustili jsme tam všechny tyto čerstvé skladby. Když začala hrát písnička „Scream“ Michael řekl, že se mu velice líbí. A Janet mi hned řekla: „Vidíš, já ti říkala že se mu tahle bude líbit! Jsem šťastná, že se mu nelíbí ta, kterou chci já.“ Ta skladba, kterou Janet tolik chtěla je nyní známá jako „Runaway“ z její desky Design of a Decade. Osobně jsem si myslel, že tato písnička by byla úžasná, kdyby ji v duetu zpíval s Janet i Micheal. Ale Michealovi více sedla jeho píseň, „Scream“. Michaelova představa „Scream“ duetu byla taková, že on by zpíval první a Janet by zpívala po něm. Takže Janet seděla, já a Terry jsme také seděli a Michael vešel do studia. Předtím, než začal zpívat byl velice klidný, „Můžete mi zvýšit hlasitost?“ zeptal se. Znenadání začala hrát muzika a on začal tančit po celé místnosti. Měl na ruce jakýsi náramek a přitom tleskal, což by se správně nemělo dělat, obvzlášť pokud jste na mikrofonu, ale v tuto chvíli to vůbec nevadilo. Když dozpíval, v místnosti se rozhostilo ticho. „Tak jaké to bylo?“ zeptal se. A my jsme jen řekli: „Wow, bylo to úžasný. To znělo vážně úžasně.“ Otočil jsem se a podíval se na Janet, která mi řekla: „Nazpívám moje vokály v Minneapolis“. Jinak řečeno se opravdu necítila po takovém skvostném výstupu zpívat. Prostě to zabil! (smích)
Takže jsem se přemístili zpět do Minneapolis, kde Janet nádherně nazpívala volály. Poslali jsem to Michealovi a jeho reakce byla následující: „Wow, Janet zní skvěle. Kde tyto vokály nazpívala?“ Řekl jsem že v Minneapolis. „Jedu do Minneapolis!“. Takže Micheal přijel do Minneapolis a svoje vokály přezpíval, byl opravdu hodně soutěživý. Bylo jedno, že to je jeho vlastní sestra, řekl: „Ne, musím to prostě předělat. Ona udělala svou práci, a proto já musím tu mou předělat.“ Bylo to prostě bláznivé, snažil se být lepší než jeho sestra! Ale právě toto byla cesta k dokonalosti. Originální vokály, které nazpíval v New Yorku zůstaly z 90% i v konečné verzi písničky.
Je velice jedinečné, že jste měl šanci pracovat s Michaelem i s Princem, jaké to bylo?
Ano, to také bylo úžasné, naprosto se lišili v tom, jak pracovali. Prince ráno přišel do studia a když odcházel, jeho písnička „1999“ byla hotova. S Michealem to bylo odlišné, celý den jsme strávili nad hlasitostí potlesku. Opravdu, myslím to vážně! Takže jsme hlasitost zvedli a on řekl: „Dobře, zítra si to poslechnu znovu.“ Přišli jsme druhý den do studia a on hned poroučel: „Mohli by jste to ještě o trošku zvýšit?“ Takže jsme hlasitost zvýšili. „Dobře, vytvořte mi nahrávku. Zítra se vrátím a poslechnu si to znovu.“ Takhle se to vážně odehrávalo! Prostě se učil od lidí jako Quincy Jones, proto z něho byl taký puntíčkář.
Jaký byl Michael v osobním životě?
Michael byl v době, kdy jsem s ním pracoval, ženatý s Lisou Marií Presley. Pamatuji si, jak se moje žena ptala Lisy, co jí na Michaelovi přitahuje. Podívala se na mou ženu a řekla: „Je to ten nejhodnější muž, kterého znám.“ A pamatuji si, že přesně to samé jsem si o něm myslel když jsem s ním poté pracoval. Byl to prostě pašák. To mi připomíná, že jsme se často dostávali do složitých a dlouhých debat. Michael mně neustále něčím zaměstnával mozek, byl hrozně zvídavý a chtěl všechno vědět. Řekl mi: „Jimmy, jak chceš aby si tě lidé pamatovali?“ Zeptal jsem se ho jak to myslí. „Když o tobě lidé budou mluvit poté, co si zemřel, jak chceš aby si tě pamatovali?“ Odpověděl jsem: „Chci aby si mě pamatovali jako dobrého chlapa.“ Micheal ale nebyl spokojen: „Ne, myslel jsem jako producenta, na kolika slavných deskách jsi pracoval a tak dále a tak dále.“ Na toto jsem zareagoval takto: „Michaele, to jsou pouze statistiky. Nechci aby někdo říkal, ach ano, Jimmy Jam, to je ten, který pracoval na těch slavných deskách. Prostě chci, aby řekli, že Jimmy Jam byl dobrý chlap.“ Teď trochu zrychlím, o rok později se stala zajímavá příhoda. Potřeboval jsem poupravit vzorek a Michael byl jediný kdo by mi s tím mohl pomoct. Proto jsem mu okamžitě zavolal. Řekl jsem, „Michaele, jak se máš?“ On mi řekl: „Mám se dobře. Vím že se mně chceš na něco zeptat, ale předtím bych ti chtěl něco říct. Pamatuješ si jak jsme se bavili o tom, jak chceš aby si tě lidé pamatovali?“ Odpověděl jsem že ano. „Pokaždě když se mě někdo na tebe zeptá, řeknu jim pouze, že Jimmy Jam je dobrý chlap.“ Řekl jsem: „To je úžasný! Už to chápeš Michaele?“ A on mi řekl: „Ano, už tomu úplně rozumím.“ Závěrem, vezmeme-li v úvahu jeho talent a všechny přelomové veci, které udělal, to byl prostě hodný chlap. Jeden z nejhodnějších lidí, s kterými jsem se kdy setkal a pracoval.
