Vzpomínka Aileen Medaly, učitelky dětí Michaela Jacksona
V listopadu 2006 jsme letěli do Anglie na World Music Awards. Ubytovali jsme se v luxusním 5hvězdičkovém hotelu v Londýně. Protože to byla velká událost, lidé věděli, že pan Jackson bude ve městě. K mému překvapení dorazili do hotelu předtím, než jsme to udělali my. Fanoušci byli před hotelem, křičeli a zpívali: "Milujeme tě, Michaele." Tančili přitom na jeho písně. Bylo to jako sledovat bezplatné show. A úspěšně upoutali jeho pozornost. Ve skutečnosti nejen jeho, ale i celého personálu a hostů v hotelu. Netřeba dodávat, že pan Jackson své stoupence a fanoušky moc miloval. Oceňoval veškerou lásku a oddanost. Věděl, že jeho fanoušci tu pro něj budou vždy, v dobrých i špatných časech. Každou noc pan Jackson požádal náš bezpečnostní štáb, aby jeho milujícím fanouškům, kteří zůstali venku 24/7, předali jídlo a pití. Nepřeháním. Byli tam ve dne i v noci.
Když otevřel okno svého hotelového pokoje a zamával, fanoušci šíleli. Když jsem byla svědkem toho, jak fanoušci křičeli z plných plic, a jak pronásledovali naše vozidlo pokaždé, když jsme odjížděli, uvědomila jsem si, jaké mám privilegium být s ním skoro pořád a normálně s ním mluvit.
Upřímně, v minulosti byly doby, kdy jsem zapomněla, že můj šéf byl nejslavnější lidskou bytostí na světě, jediný a jedinečný pan Michael Jackson. Prosím, nechápejte mě špatně. Bylo to proto, že jsem ho viděla každý den. Viděla jsem ho, když měl na sobě pyžamo, někdy v košili Kačera Donalda, a tu a tam šel do spíže. Když škola skončila, občas mi zavolal na můj mobilní telefon a zeptal se na školní věci nebo něco jiného. Byly chvíle, kdy jsem zmeškala jeho hovory a on zanechal hlasovou zprávu:
V listopadu 2006 jsme letěli do Anglie na World Music Awards. Ubytovali jsme se v luxusním 5hvězdičkovém hotelu v Londýně. Protože to byla velká událost, lidé věděli, že pan Jackson bude ve městě. K mému překvapení dorazili do hotelu předtím, než jsme to udělali my. Fanoušci byli před hotelem, křičeli a zpívali: "Milujeme tě, Michaele." Tančili přitom na jeho písně. Bylo to jako sledovat bezplatné show. A úspěšně upoutali jeho pozornost. Ve skutečnosti nejen jeho, ale i celého personálu a hostů v hotelu. Netřeba dodávat, že pan Jackson své stoupence a fanoušky moc miloval. Oceňoval veškerou lásku a oddanost. Věděl, že jeho fanoušci tu pro něj budou vždy, v dobrých i špatných časech. Každou noc pan Jackson požádal náš bezpečnostní štáb, aby jeho milujícím fanouškům, kteří zůstali venku 24/7, předali jídlo a pití. Nepřeháním. Byli tam ve dne i v noci.
Když otevřel okno svého hotelového pokoje a zamával, fanoušci šíleli. Když jsem byla svědkem toho, jak fanoušci křičeli z plných plic, a jak pronásledovali naše vozidlo pokaždé, když jsme odjížděli, uvědomila jsem si, jaké mám privilegium být s ním skoro pořád a normálně s ním mluvit.
Upřímně, v minulosti byly doby, kdy jsem zapomněla, že můj šéf byl nejslavnější lidskou bytostí na světě, jediný a jedinečný pan Michael Jackson. Prosím, nechápejte mě špatně. Bylo to proto, že jsem ho viděla každý den. Viděla jsem ho, když měl na sobě pyžamo, někdy v košili Kačera Donalda, a tu a tam šel do spíže. Když škola skončila, občas mi zavolal na můj mobilní telefon a zeptal se na školní věci nebo něco jiného. Byly chvíle, kdy jsem zmeškala jeho hovory a on zanechal hlasovou zprávu:
"Ahoj paní Aileen, tady je pan Jackson. Zavolejte mi, jakmile to půjde. Děkuji."
Navíc se NIKDY, potvrzuji NIKDY, nepodobal "superhvězdám", přestože byl skutečnou "SUPERSTAR" v pravém slova smyslu, a to ze zjevných důvodů, o kterých jsme všichni dobře informováni. Byl přirozeně laskavý a být v jeho přítomnosti bylo radostné. Jeden z nejskromnějších mužů, se kterým jsem se mohla v tomto životě potkat. I když tu byly nesmyslné zvěsti psané v bulváru, nikdo a nic mi nemohlo vzít můj obdiv k jedinému králi popu.
- Aileen Medz, učitelka dětí, na fotce za
Michaelem drží za ruku Prince
Aileen Medala, učitelka dětí, na fotce jde za Michaelem a drží za ruku Prince
Zdroj:
https://www.travelswithmichaeljackson.com/blogs.html
V roce 2021 Aileen Medalla vydala knihu King Of Pop an I
Dvě příhody z roku 2006, kdy bydleli v Irsku v jednom domě (a kdy si Michael užíval pohody a klidu):
Jedno ráno jsem vešla do naší "třídy". Když jsem čekala na děti, překvapily mě různé náčrtky nechané na stole. Byly to karikatury nakreslené tužkou. Na první pohled vypadaly, jako by je dělal nějaký profesionál.
Za pár minut přišly děti.
"Ahoj Andílci, dobré ráno. Jak se máte?"
"Ahoj, dobré ráno. Máme se dobře, díky."
"Podívejte se , co jsem našla," řekla jsem zvědavě a ukázala jim papíry.
"Jo, to udělal tatínek," odpověděla Paris.
"Opravdu? Nevěděla jsem, že taky kreslí. Jsou to ty nejlepší skici, jaké jsem kdy viděla."
"Díky. Řekneme tátovi, že se ti moc líbily," odpověděla Paris.
--------
Často jsem do pana Jacksona po večeři narazila ve spíži. Šla jsem dolů pro čokoládové sušenky, abych měla něco na noční svačinu, a přitom jsem ho viděla, jak si bral bramborové chipsy nebo popcorn s nádobkou tabasca. On i jeho děti milovali svačiny s pálivou omáčkou.
"Ahoj, pane Jacksone."
"Ahoj, slečno Aileen. Máte dost jídla?
Nachytal mě v půli cesty s náručí plnou sušenek, sladkostí, čokolády a chipsů. Zasmála jsem se.
"Ano, myslím, že mám všechno, co potřebuju."
"Mají tu dobré občerstvení," řekl stydlivě.
"Já vím. Myslím, že tu přibírám."
Oba jsme se zasmáli.
"Dobrou noc," dodal.
"Dobrou noc, pane Jacksone," odpověděla jsem.