Rozhovor s MJ z roku 2003

Ed Bradley: Jaká je tvoje reakce na obvinění, které proti tobě vznesl oblastní prokurátor Santa Barbary - že jsi obtěžoval toho chlapce?

Michael Jackson: Není to pravda. Raději bych si podřezal zápěstí, než bych ublížil dítěti. Byl jsem potupen. Tohle bych nikdy nebyl schopen udělat.

Ed: Znáš to dítě?

Michael: Ano.

Ed: Jaký jsi měl s tím chlapcem vztah?

Michael: Pomohl jsem mnoha dětem, nemocným leukémií, rakovinou ... je to jeden z mnoha.

Michael Jackson říká, že jeho žalobce patří mezi tisíce dětí, které pozval na svůj 2 600 akrový ranč Neverland v Kalifornii, aby si hrály v jeho zábavním parku, navštívily jeho zoo, sledovaly filmy, hrály videoher a hodovaly na svých oblíbených jídlech.

Ed: Ale řekni mi, proč jsi vytvořil Neverland?
Michael: Protože jsem chtěl mít místo, kde bych mohl vytvořit všechno, co jsem nikdy neměl jako dítě. Vidíte atrakce. Vidíte zvířata. Je tu kino. Byl jsem vždy na turné, cestoval jsem, víš? A - nikdy jsem neměl šanci dělat tyhle věci. Tak jsem si kompenzoval tu ztrátu - mám dobrý - chci říct, že nemůžu jít do parku. Sám za sebe nemůžu jít do Disneylandu. Nemůžu jít ven a jít po ulici. Skočit v davu do autíčka na pouti. A tak jsem si vytvořil svět za svými branami. Všechno, co miluji, je za těmito branami. Máme slony, žirafy a krokodýly a všechny druhy tygrů a lvů. A - a máme spoustu dětí, které tyto věci nevidí. Přicházejí nemocné děti a užívají si to. Užívají si to čistým, milujícím a zábavným způsobem. Jsou to lidé se špinavou myslí, která takhle myslí. Takhle to nemyslím. To nejsem já.
Ed: A - a myslíš si, že se na tebe dnes lidé takhle dívají a takhle o tobě smýšlí?

Ed: Takže, když se stavil na návštěvu, co dělal? Co jsi dělal ty?

Michael: To ti řeknu přesně. Když jsem ho poprvé viděl, byl bílý jako sníh a bez vlasů z chemoterapie, vypadal vychrtlý, bez řas a obočí. A byl tak slabý - z jednoho pokoje do druhého jste ho museli přenášet nebo převážet na vozíku. Snažil jsem se mu dát dětství, život, protože jsem se cítil špatně. Já tu šanci neměl, víte? Věděl jsem jaké to je - ne být nemocný - ale nemoci si užít dětství. Takže takovým dětem rozumím, cítím s nimi.

Michael řekl, že pomáhal chlapce uzdravit, bral ho na svá oblíbená místa v Neverlandu.

Michael: Nikdy nelezl na stromy. Vzal jsem ho ke svému oblíbenému stromu, říkám mu "Můj Dávající Strom," protože na něm rád píšu písně. Napsal jsem tam mnoho písní. Řekl jsem mu - ´Je to část tvého chlapectví, musíš tam vylézt,´a pomohl mu na něj vylézt. Když jsme vylezli nahoru a dívali se dolů do větví, bylo to magické. Jemu se to líbilo. Chtěl jsem, aby měl život, protože lidé mu řekli, že zemře. Jeho rodiče připravovali pohřeb, tak špatné to bylo. Já se snažil změnit jeho mentalitu. Mnoha dětem jsem takhle pomohl. 

Chlapec připočítal přátelství a podporu Michaela Jacksona v jeho boji s jeho rakovinou. A loni v únoru v britském dokumentárním filmu, který byl natáčen před tím, než byl chlapec údajně sexuálně obtěžován - řekl, že mnohokrát pobýval v Jacksonově domě a spal v jeho ložnici.(Pozn. Jacksonova ložnice byla dvoupatrová, podobala se velkému bytu s množstvím nábytku, televizí a pod.!!! - je to jako nechat přespat své kamarády u sebe v bytě.)  

Jacksonův žalující na kameru: Jednu noc jsem se ho zeptal, jestli můžu zůstat v ložnici. A on mě dovolil zůstat. Byl jsem rád.  Já na něj: "Michaeli, můžeš spát v posteli." A on byl jako: "Ne, ty spíš v posteli." A nakonec řekl: „Dobře, jestli mě máš rád, budeš spát v posteli.“  Byl jsem jako: "Člověče..." A tak jsem nakonec spal posteli."

Tento komentář - spolu s překvapivým přiznáním Michaela Jacksona, že mnohokrát sdílel svou postel s dětmi - podněcoval vyšetřování loňského února v londýnském okresním oddělení pro děti a rodinné služby, které rozhovor s chlapcem a jeho matkou zjišťovalo, zda byl sexuálně obtěžován Michaelem Jacksonem. Podle zprávy agentury „dítě popřelo jakoukoli formu sexuálního zneužívání“ a „vyšetřování citlivou jednotkou případu uzavřelo obvinění z nedbalosti a sexuálního zneužívání jako neopodstatněné“. 

Ed: Co jsi cítil, když tě přivezli na policii, v poutech, vzali tvé otisky, fotku, která obletěla svět?

Michael: Chtěli mě znevážit, vzít mi moji hrdost. Ale já přešel celý ten systém s nimi a nakonec jsem chtěl ukázat světu, že je vše v pořádku, i když jsem byl hluboce raněný.

Ed: Co se stalo, když tě zatkli? Co ti dělali?

Michael: Měli mi vzít otisky, tak jako každému jinému. Zacházeli se mnou velmi tvrdě. Moje rameno je vykloubené, doslova. Velmi mě to bolí. Mohu dát ruce jen do této pozice (ukazuje).

Ed: To pro to, co se stalo na policii?

Michael: Ano. Na policii. A to, co mi udělali ... (vzdychá) když se podíváte na moje ruce, pochopíte to. Jsou nateklé a plné modřin. Ale to nechci říkat. Však to uvidíte.

Ed: Jak to dělali?

Michael: Zapli mi pouta velmi těsně a do takové pozice, o které věděli, že to bude bolet, a ovlivní to záda. Teď se nemůžu hýbat, v noci nemůžu spát. 

Jednou se tam zeptal, jestli můžu na záchod. Řekli, jasně, je to za rohem. Jak se za mnou ale zavřely dveře, zamkli mě tam na 45 minut. Strašně to tam páchlo. Pak jeden policista přišel k okýnku a sarkastikly řekl něco jako - jak se ti líbí ten zápach? Je to fajn? Odpověděl jsem jen - v pořádku. Prostě jsem si tam sedl a čekal.

Ed: 45 minut?

Michael: Ano, 45 minut, nějak tak. Vždycky přišel nějaký jiný policista a řekl, že mě hned pustí. Ale nikdo nepřišel dalších 10 minut. Pak dalších 10 minut... a tak to šlo dál. Asi to pro ně byla zábava. Udělali to schválně.

Ed: Jak ses cítil, když vpadli to Neverlandu? Co hledali? Co si odnesli?

Michael: Můj pokoj je kompletně v troskách. Moji zaměstnanci mi říkali - Michaele, nechoď do svého pokoje. Plakali v telefonu. K mému pokoji vedou schody. Nechoď ani po těch schodech, říkali. 80 policistů v jednom pokoji - otevírali matrace noži, všechno přeházeli, prostě všechno, co nešlo otevřít, rozřezali.

Ed: Vzali něco z Neverlandu?

Michael: Nevím, co vzali. Nedali mi seznam.

Ed: Ale ty říkáš, že ti zničili majetek.

Michael: Ano. Všichni, kdo pro mě pracují, museli vyjít před dům, pak se tam zamkli a začali řádit. Šli i do mé osobní kanceláře, do míst, kde neměli povolení. Můj pokoj je v troskách a já to nechci viděl. Nejsem na to připravený.

Ed: Takže ses tam nevrátil?

Michael: Byl jsem v Neverlandu, ale ne ve svém pokoji. Už tam nemůžu žít. Teď je to dům, ne domov. Budu tam jen návštěvník, protože mě to strašně bolí. Musím odtamtud brzy odejít. Necítím se dobře.
Michael mluvil o tom, že celá tato kauza je o penězích.
Michael: Je to o chamtivosti. Jsem přece Michael Jackson! Podívejte, co tady máme! Můžeme z toho dostat peníze. To se stalo.

Ed: Pomohl jsi mu s rakovinou. Proč by si teď něco takového vymýšlel?

Michael: Rodiče mají nad svými dětmi velkou moc. Děti cítí, že musí udělat to, co jim káží rodiče.Ale láska k penězů je kořenem zla. Tohle je ale hodné dítě. Vidět ho, jak se takhle proměnil.. tohle není on. Není to on. 

Ed: Takže ty si myslíš, že to nepochází od něj?

Michael: Ne. 

Ed: Je to od jeho rodičů?

Michael: Od něj ne. Znám ho. Znám jeho srdce.

Michael řekl, že by nikdy tento případ neurovnal penězi.

Ed: Líbil se ti ten anglický dokument odvysílaný v únoru?
Michael: Ne, vůbec ne.

Ed: Říkal jsi v tom dokumentu, že - že mnoho dětí spalo ve tvé ložnici.
Michael: Jo.

Ed: Cituji tě - řekl jsi - co je špatného na tom, sdílet s někým postel? Stále si myslíš to samé?„Proč nemůžeš sdílet svou postel?
Michael: Ano.

Ed: Tak, jak tu dnes sedíme, stále si myslíš, že je přijatelné sdílet s dětmi postel?

Michael: Jistě, samozřejmě. Proč ne? Když jsi pedofil, Jack Rozparovač nebo vrah, pak to není dobrý nápad. Ale to já nejsem. Takhle jsem byl vychován. A - já nespal s tím dítětem v posteli. A i kdyby, je to v pořádku. Spal jsem na zemi a jeho nechal spát v mojí posteli.

Ed: Ale vzhledem k tomu, čím sis prošel -
Michael: Jo?
Ed: Vzhledem k obvinění, vzhledem k narážce - proč by ses ocitl v pozici, kde by se něco takového mohlo stát znovu?
Michael: Jsem opatrnější. Ale nikdy nepřestanu pomáhat a milovat lidi tak, jak to řekl Ježíš. Řekl: "Pokračujte v lásce. Vždy milujte. Pamatujte na děti. Buďte jako děti." Ne dětinští, ale jako děti.

Ed: Jsi taky rodič, máš tři děti.

Michael: Ano.

Ed: Nechal by jsi spát děti v posteli někoho, kdo nepatří do rodiny?

Michael: Jistě, kdybych tu osobu znal a věřil jí. Tohle se stávalo často, když jsem byl malý.

Ed: Mohl bys jako rodič dovolit svým dětem spát ve stejné ložnici s někým, kdo je podezřelý z obvinění, která byla učiněna proti tobě? Dovolil bys to?
Michael: Někdo -
Ed: Kdybys znal někoho, kdo měl tentýž -
Michael: Já nejsem -
Ed: - druh obvinění -
Michael: Ede, já přesně vím, co říkáš.
Ed: - které bylo řečeno proti tobě - nechal bys své děti -
Michael: Mé děti?
Ed: - spát v ložnici toho muže?

Michael: Hmm, kdybych ho znal osobně. Vím, co dokáže nadělat tisk, jak přetransformují pravdu. Ale ano, jistě. Neměl bych s tím problém.

Ed: Uvědomuješ si, jak to působí na lidi? Rozumíš tomu?

Michael: Co si mám uvědomovat?

Ed: Fakt, že ty -

Michael: Víš co? Lidi v tomhle myslí jen na sex. Přemýšlí o sexu. Já takhle nemyslím. Když vidím dítě, vidím tvář Boha. Proto je mám tak rád. Tohle já vidím.

Ed:  Takže si myslíš, že když muž v tvém věku 45 let sdílí ložnici s dítětem, vše je v pořádku.

Michael: Jistě, v pořádku. Když nejde o sex. Pokud ano, pak je to špatně.

Ed: Dobře, ale z mé perspektivy, podle mých zkušeností, já eznám nikoho v tvém věku, kdo sdílí ložnici s dětmi.

Michael: Ale co je špatného na tom, když někdo spí v tvé posteli? Neřekl jsem, že jsem v té posteli spal taky. I kdybych tam spal, bylo by to v pořádku. Nejsem tam proto, abych se pokoušel o něco sexuálního. Tohle opravdu nejsem já. Tohle bych neudělal, je mi líto, ale tohle je někdo jiný.Raději bych si podřezal zápěstí.

Ed: Co to udělalo s tvojí kariérou? Jak tě to ovlivnilo?

Michael: S moji kariérou? Moje album je ve světě na prvních příčkách, kromě Ameriky, protože... ne, nechci říkat příliš mnoho.

Ed: V USA ale na první příčce není?

Michael: Jde o tajnou dohodu, jsem z toho už unavený.

Ed: Michaeli, co bys řekl svým fanouškům, kteří tě tak podporují. Dnes většina z nich má mnoho otázek. Co bys jim vzkázal?

Michael: Řekl bych jim, že je moc miluji. Naučili se mě znát z dálky. Ale pokud mě opravdu chcete pochopit, je tady píseň, kterou jsem napsal - je to moje nejupřímnější písnička, jmenuje se "Childhood". Děkuji vám za podporu. Miluji vás z celého srdce. Věřte, že to nepovažuji za samozřejmé, nic z toho. Všechny je miluji, po celém světě.