Jedna z nejostudnějších epizod novinářské historie

 

Dnes je to 5 let, kdy porota jednohlasně zprostila viny Michaela Jacksona z několika obvinění týkajícího se sexuálního obtěžování, spiknutí a poskytování alkoholu nezletilému. Je těžké odhadnout, jak se tento soudní proces zapíše do historie. Možná jako ztělesnění západní posedlosti celebritami. Možná jako lynčování 21 století. Osobně si myslím, že se zapíše jako jedna z nejostudnějších epizod novinářské historie.

 

 

Něco podobného se také stalo, když se Jacksonův právník Mark Geragos objevil v televizní stanici NBC v lednu roku 2004 a prohlásil, že zpěvák má železné alibi na datumy, kdy mělo ke zneužívání dojít. V době, kdy byl Jackson znovu obžalován v dubnu ze spiknutí, byla data, kdy mělo proběhnout údajné zneužívání, posunuta skoro o dva týdny.

 

"Diane, četla jsi je?"

 

Dimond přiznala, že je ani v životě neviděla, natož aby je četla, ale zároveň tvrdila, že o nich ví z „vysoce postavených zdrojů“. Ale tyto milostné dopisy nikdy nikdo neviděl. Když Dimond tvrdila, že ona o nich určitě ví, zakládala své tvrzení jen na komentářích nějakých policejních zdrojů. Přinejmenším tyto policejní zdroje jen v dobré víře papouškovaly obvinění rodiny Arvizovích. V nejhorším případě si to vymysleli sami, aby pošpinili Jacksonovu pověst. Ať tak či onak, tato historka obletěla celý svět, aniž by existoval jediný důkaz, který by ji podpořil.

 

Mezi Jacksonovým zatčením a začátkem procesu byl asi rok, během kterého byla média donucena vymyslet si jakékoliv příběhy, kterými by naplnila toto mezidobí. Věděli, že Jackson nesmí o případu mluvit, a tudíž je bezbranný. Stoupenci obžaloby začali prosakovat některé dokumenty na veřejnost, jako např. policejní vyjádření Jordana Chandlera z roku 1993. Média dychtící po skandálu a senzaci se jich samozřejmě chytla.

 

Vedle toho tu byli bývalí nespokojení zaměstnanci, kteří pro Jacksona pracovali v devadesátých letech a kteří prodávali své neustále se měnící historky bulváru a prezentovali je jako fakta. Na veřejnost se také pravidelně dostávaly i detaily obvinění Arvizovi rodiny.

 

Zatímco většina médií prezentovala tyto příběhy jen jako obvinění než fakta, frekventovanost historek spojujících Jacksona s ohavným sexuálním zneužívaním v kombinaci se zpěvákovou nemožností bránit se měly na jeho image zničující dopad.

 

Proces začal začátkem roku 2005 výběrem poroty. Když se NBC zeptala Dimondové na taktiku obžaloby a obhajoby týkající se výběru porotců, řekla, že obžaloba hledá porotce, kteří budou mít dobrý smysl pro „dobro a zlo“.

 

Jakmile byli vybráni členové poroty, Newsweek se snažila podkopnout jejich autoritu tvrzením, že se jedná o porotce střední třídy, kteří nebudou schopni férově posoudit rodinu žalobce z nižší třídy. V článku nazvaném „Hrajeme na kartu třídy“ se psalo: „Jacksonův proces může záviset na něčem jiném než rase, a tím nemyslíme důkazy."

 

A jak se proces rozjel, bylo velmi brzy jasné, že má spoustu děr. Jedinými důkazy obžaloby byla hora heterosexuálních porno časopisů a pár legálních uměleckých knih. Thomas Mesereau psal v soudním návrhu: „Snaha odsoudit pana Jacksona za to, že má jednu z největších knihoven na světě je alarmující. Naposledy jsme byli svědky případu, kdy se obžaloba snažila použít umělecké knihy jako důkaz zločinu proti státu asi před 70 lety."

 

Bratr Gavina Arviza, Star, vypovídal jako jeden z prvních a tvrdil, že byl svědkem dvou specifických aktů zneužívání, ale během výpovědi si úplně protiřečil. Ohledně jednoho aktu u soudu prohlásil, že Jackson se s Gavinem mazlil, ale předtím tvrdil o tom samém incidentu něco úplně jiného. Tvrdil, že Jackson se otíral penisem o Gavinův zadek. Jeho verze druhého incidentu se také ze dne na den úplně lišily.

 

Během křížového výslechu ukázal Jacksonův právník, Thomas Mesereau, chlapci kopii časopisu Barely Legal a opakovaně se ho ptal, jestli tohle je opravdu to vydání, které mu a jeho bratrovi údajně Jackson ukazoval. Chlapec opakovaně tvrdil, že to je přesně ta kopie, kterou mu Jackson ukazoval, načež Mesereau upozornil na fakt, že toto číslo bylo vydáno v srpnu roku 2003, pět měsíců poté, co rodina Arvizových opustila Neverland.

 

Tuto informaci ovšem média úplně ignorovala. Soustředila se jen na chlapcovu výpověď, ale ne na křížový výslech, který jeho výpověď úplně zničil. Obvinění se dobře vyjímají jako titulky. Křížový výslech ne.

 

Když Gavin Arvizo poprvé předstoupil před porotu, tvrdil, že Jackson vyprovokoval první akt zneužívaní tím, že mu řekl, že všichni chlapci musí masturbovat, jinak by se z nich stali násilníci. Ale Mesereau dokázal během křížového výslechu, že tohle slyšel chlapec od své babičky, a ne Jacksona, což znamenalo, že celé obvinění bylo založeno na lži.

 

 

Bohužel pro Jacksona byl křížový výslech Gavina Arvize médii opět naprosto ignorován, jelikož ta byla zaneprázdněna vysmíváním se a šířením drbů ohledně dne, který se proslavil jako den, co přišel Jackson k soudu v pyžamu. První den chlapcova přímého výslechu Jackson uklouzl ve sprše, pohmoždil si plíci a byl převezen do nemocnice. Soudce na něj vydal zatykač, pokud se do hodiny nedostaví k soudu, a tak zpěváka rychle převezli do soudní síně v kalhotách od pyžama, které měl na sobě, když ho vezli do nemocnice.

 

 

Tento incident samozřejmě nezastavil média v tom, aby dále šířila Gavinovo odporné obvinění po celém světě. Některé publikace dokonce prezentovaly chlapcovu výpověď jako fakt, a ne jako domněnky. The Mirror napsal: „Řekl mi, když to chlapci nebudou dělat, stanou se z nich násilnici,“ řekl u soudu Gavin, který přežil rakovinu."

 

Jeho křížový výslech byl ovšem jiný příběh. Ten se do médií nedostal. Místo toho, aby média informovala o Gavinových lžích a rozporuplných výpovědí dvou bratrů, byla média plná namíchnutých komentářů ohledně Jacksonova pyžama, přestože to byla již několik dní stará záležitost. Spekulovalo se i o tom, zda Jackson nosí paruku a Sun ho dokonce napadl kvůli doplňkům, které nosil kolem pasu. Zdálo se, že novináři budou psát o čemkoliv, jen ne o křížovém výslechu chlapce, který hrubě podkopal případ obžaloby.

 

Informovat jen o odporných obviněních a ignorovat křížový výslech, který rozdupal obžalobu, se stalo během tohoto případu běžným zvykem. V rozhovoru s Mattem Drudgem z dubna roku 2005, prohlásil reportér Fox, Roger Friedman: „To, co se obvykle nedozvíte, je, že všechny křížové výslechy naprosto rozdupaly obžalobu. Kdykoliv někdo řekl něco dramatického, všichni novináři okamžitě vyběhli ven, aby o tom co nejdřív informovali, a tím pádem jim uniknul následný křížový výslech.“

 

Drudge souhlasil a dodal: „Nikdo vám neřekne, že každý svědek byl u výpovědi rozcupován. Ještě jsme neviděli jediného svědka, který by se nakonec nepřiznal ke křivé přísaze v předchozích líčeních, ať už tohoto nebo jiného procesu.“

 

Tento alarmující trend ignorování křížového výslechu byl asi nejpatrnější během výpovědi Kiki Fournier. Během křížového výslechu vedeného obžalobou prohlásila Fournier, hospodyně pracující v Neverlandu, že se děti chovaly v Neverlandu neukázněně a že někdy byly tak hyperaktivní, že měla pocit, že jsou pod vlivem nějakých látek. Novináři okamžitě vyběhli ven, aby informovali o této senzační výpovědi a unikl jim přitom jeden z nejdůležitějších okamžiků celého případu.

 

U křížového výslechu vedeného Thomase Mesereau, Fournier prohlásila, že v posledních týdnech jejich pobytu v Neverladnu, kdy mělo docházet k údajnému znásilňování, býval v pokojích chlapců obrovský nepořádek, a tak došla k závěru, že spávali celou dobu tam, a ne v Michaelově ložnici.

 

Také řekla, že Star Arvizo na ni jednou v kuchyni vytáhl nůž. Prohlásila, že se jí nezdálo, že by vtipkoval. Prý se snažil „získat nad ní převahu.“

 

Obvinění v únosu a spiknutí začalo být čím dál směšnější poté, co se Fournier vysmála představě, že by někdo někoho věznil v Neverlandu, protože nemovitost není oplocena, a tak mohla rodina kdykoliv snadno utéct.

 

Když předstoupila na lavici svědků Janet Arvizo, Tom Sneddon seděl s hlavou v dlaních. Tvrdila, že video, na kterém spolu se svými dětmi vychvaluje Jacksona, bylo slovo od slova nacvičené jedním Němcem, který skoro ani neuměl anglicky. Ve vystříhaných záběrech ji vidíte, jak na Jacksona pěje chválu. Nakonec se dokonce ještě rozpačitě zeptala, jestli ji stále nahrávají. Prý k tomu ji také donutili.

 

Tvrdila, že byla v Neverlandu držena násilím, přestože stohy účtenek dokazovaly, že během té doby několikrát opustila ranč a třikrát se tam během údajného „zajetí“ vrátila. Vyšlo najevo, že v té době byla vyšetřována za finanční podvod, když neprávem pobírala peníze, ze kterých měla platit za synovu léčbu rakoviny, přitom veškeré náklady byly hrazeny pojišťovnou.

 

 

Jak se začal případ obžalobě rozpadat před očima, požádala soudce, aby povolil použít proti Jacksonovi důkazy předchozích „prohřešků.“ Povolení dostali. Obžaloba prohlásila, že před soud předstoupí dalších pět obětí. Ale těchto dalších pět případů nakonec vypadalo ještě směšněji než všechna tvrzení Arvizovi rodiny.

 

Před soud nastoupila celá plejáda rozhořčených a hospodyň a osobních strážců, kteří tvrdili, že byli svědky zneužívání těchto tří chlapců: Wade Robson, Brett Barnes and Macauley Culkin. Ale tihle tři kluci byli na horním seznamu obhajoby. Každý z nich popřel, že by se jich Jackson kdykoliv jakkoliv nevhodně dotkl a odmítali i sebemenší náznaky podobného chování.

 

Nakonec vyšlo najevo, že všichni tito bývalý zaměstnanci dostali výpověď poté, co na jeho ranči kradli, nebo prohráli soudní při, ve které ho obviňovali z neoprávněné výpovědi. Někteří z nich dlužili Jacksonovi obrovské peníze. Poté, co měli být údajně svědky zneužívání, ani nikdy nezavolali policii. Nezmínili se o tom ani, když byli vyslýcháni v roce 1993 kvůli obvinění Jordyho Chandlera, ale poté se pokoušeli prodat své historky novinářům. Někdy se jim to dokonce podařilo. Čím víc peněz leželo na stole, tím oplzlejší byla jejich obvinění.

 

Roger Friedman si v rozhovoru s Mattem Druchem stěžoval, že média ignorují křížové výslechy svědků z „předchozích přestupků“, což vyústilo ve velmi zkreslené zpravodajství. „Během první hodiny čtvrtečního přelíčení svědčil Ralph Ciacon, který pracoval na ranči jako ochranka. Jeho příběh byl velice šokující. Popisoval ho velmi graficky. Samozřejmě hned po jeho výpovědi všichni vyběhli ven, aby o tom informovali veřejnost. Během dalších 10 minut ale provedl Tom Mesereau křížový výslech a úplně ho zničil.“

 

Čtvrtá „obět“, Jason Francia, předstoupil před soud a tvrdil, že ho jako dítě Jackson třikrát zneužil. Jelikož byl donucen popsat detailně ono „znásilnění“, prohlásil, že Jackson ho třikrát polechtal pod oblečením a že musel podstoupit několikaletou terapii, aby se z toho dostal. Porota jen kroutila očima, ale novináři včetně Dana Abramse ho označovali za přesvědčivého a předpovídali, že právě on bude tím svědkem, který pomůže dostat Jacksona za mříže.

 

Média opakovaně tvrdila, že Franciovo obvinění bylo vzneseno v roce 1990, čímž vzbudila dojem, že jeho obvinění předcházelo obvinění Jordyho Chandlera. Ve skutečnosti Jason Francia tvrdil, že k sexuálnímu obtěžování došlo v roce 1993, ale nenahlásil to, dokud se v médiích nedoslechl o Chandlerově případě. Tou dobou už jeho matka, která pracovala v Neverlandu jako služebná, inkasovala 20 000 dolarů od pořadu Hard Copy za rozhovor s Diane Dimondovou a 2,4 milionu jako finanční vyrovnání od Jacksona.

 

Ovšem zápisy z policejního výslechu dokazují, že Francia svou verzi příběhu několikrát změnila. Původně dokonce tvrdila, že její syn nebyl nikdy znásilněn. Ze záznamů také vyplívá, že dokud se ho na to policisté několikrát nezeptali, o znásilnění se nikdy ani nezmínil. Policisté opakovaně mluvili o Jacksonovi jako o „násilníkovi“. Jednou dokonce jednomu chlapci tvrdili, že Jackson znásilnil Macauleyho Culkina a že jediný způsob, jak ho můžou zachránit je, když jim řekne, že on byl také znásilněn. V soudních dokumentech se píše, že Francia řekl, že ho policisté „nutili vymýšlet si. Neustále na mě tlačili. Chtěl jsem je něčím praštit.“

 

Pátá oběť, Jordy Chander, raději utekl ze země, než aby svědčil proti bývalému příteli. Thomas Mesereau na své přednášce na Harvardu prohlásil: „Obžaloba se ho snažila donutit vypovídat, ale neudělal to. A i kdyby se nakonec rozhodl proti Jacksonovi vypovídat, měl jsem několik svědků, kteří by dosvědčili, že jim přiznal, že nikdy k ničemu nedošlo a že s rodiči od té doby nemluvil právě kvůli tomu, co ho donutili udělat. Vyšlo najevo, že dokonce požádal soud, aby ho předčasně zplnoletnil, a soud mu vyhověl.“

 

June Chandler, Jordyho matka, u soudu vypověděla, že se svým synem už 11 let nemluvila. Když měla odpovídat na otázky týkající se případu z roku 1993, zdálo se, že trpí selektivní ztrátou paměti. V jeden okamžik dokonce tvrdila, že si nepamatuje, že by ji Michael Jackson zažaloval. Pak zase tvrdila, že nikdy neslyšela o vlastním právníkovi a že nikdy nebyla svědkem žádného sexuálního obtěžování.

 

Když obžaloba skončila s výslechy, média ztratila o proces zájem. Obhajobě se nedostalo v médiích vůbec žádného prostoru. Pořad The Hollywood Reporter, který do té doby pilně o případu informoval, najednou prošvihl dva týdny obhajoby. Zdálo se, že pokud výpovědi svědků nebyly grafické a nechutné, nestály jim za to, aby o nich informovali. Jako titulky se prostě nevyjímaly.

 

Obhajoba předvolala několik fantastických svědků. Chlapce a dívky, kteří s Jacksonem opakovaně trávili čas, a nikdy nebyli svědky nevhodného chování. Jacksonovi zaměstnance, kteří vypověděli, že viděli několikrát Arvizovi chlapce, jak se v Jacksonově nepřítomnosti snaží dostat k alkoholu. Svědčily dokonce i další slavné hvězdy, které se tato rodina snažila připravit o peníze. Z těchto výpovědí se ovšem na veřejnost moc informací nedostalo. Když státní zástupce Tom Sneddon oslovil černošského komika Chrise Tuckera „boy“ (urážející slangový výraz pro černochy), média ani nehla brvou.

 

Když byli vyslechnuti všichni svědkové a obhajoba i obžaloba ukončila svůj případ, bylo porotě řečeno, že pokud budou mít opodstatněné pochyby, musí Jacksona zprostit viny. Každý, kdo sledoval soudní řízení, věděl, že ony pochyby byly tak opodstatněné, že to ani nebylo vtipné. Skoro každý svědek obžaloby buď křivě přísahal, nebo nakonec pomohl obhajobě. Obžaloba nepředložila jediný důkaz, dokonce ani jediného svědka, který by Jacksona spojil s jakýmkoliv obviněním.

 

To ale nezastavilo novináře a odborníky, aby v čele s Nancy Grace ze CNN předpovídali rozsudek vinen. Obhájce Robert Shapiro, který kdysi zastupoval Chandlerovu rodinu, na CNN prohlásil: „Bude usvědčen.“ Bývalá prokurátorka Wendy Murény řekla Fox News: „Není pochyby o tom, že bude v některých bodech uznán vinným.“

 

Hysterie fanoušků před soudní síní byla stejná jako hysterie reportéru uvnitř. Ti byli tak nadšení, že je dokonce musel soudce Rodney Melville umravňovat. Thomas Mesereau vzpomíná: „Média přímo slintala po tom, aby byl Jackson odveden přímo za mříže.“

 

Když porota vyřkla čtrnáctkrát „nevinen“, média byla ponížena, prohlásil Mesereau později. Mediální analytik to okomentoval takto: „Co se stalo, když byl Jackson osvobozen? Že by se červenali nebo se nad tím znovu zamysleli? Že by vyjádřili trochu lítosti nad uspěchaným závěrem? Nééééé. Místo toho se tvářili zmateně a začali pohrdat porotou.“

 

Po vynesení rozsudku mluvil Sneddon na tiskové konferenci o Gavinu Arvizovi stále jako o „oběti“. Prý tušil, že „porotu zaslepí Jacksona sláva.“ Tato věta se médiím, která začala podkopávat porotu a její verdikt, náramně hodila.

 

Jen několik minut po vynesení rozsudku se na CourtTV objevila Nancy Grace, kde tvrdila, že porotci se nechali svést Jacksonovou slávou. Dokonce prohlásila, že jedinou slabinou obžaloby byla Janet Arvizo.

 

 

Nebudu teď obviňovat matku, i když si myslím, že byla jedinou slabinou obžaloby, ale ve skutečnosti nejsem překvapená. Myslela jsem, že porota bude hlasovat ve prospěch ostatních svědků, ale evidentně ji obhajoba přebila svým křížovým výslechem matky. Myslím, že tím to bylo. Je to prosté.“

 

Grace později prohlásila, že je „nevinný jen kvůli své slávě“ a pokusila se donutit předsedu poroty přiznat k tomu, že věří, že Jackson je pedofil. Jeden z jejích hostů, psychoanalytik Bethany Marshall, dokonce napadl jednu porotkyni, když o ní prohlásil: „Tohle je žena, která nemá vlastní život.“

 

Ve zprávách stanice Fox označila Wendy Murény Jacksona za „pedofila“ a řekla, že porotci by si měli nechat udělat test inteligence. Později dokonce dodala: „Opravdu si myslím, že je ovlivnila jeho sláva, a ne důkazy. Myslím, že si ani neuvědomují, jak moc se nechali jeho slávou zaslepit. V podstatě svým rozsudkem vystavili všechny děti, které se v budoucnu dostanou do jeho života, nebezpečí.“

 

Právní analytik Jeffrey Toobin na CNN poznamenal, že výpovědi „předchozích obětí“ byly skutečnými důkazy, přestože tito chlapci nakonec u soudu prospěli spíše obhajobě a popřeli, že by byli kdy znásilněni. Uvedl také, že důvodem, proč vyhrála obhajoba, bylo, že „uměli vyprávět příběh a porotci rozumějí spíše příběhům než holým faktům.“

 

Jen Robert Shapiro si uchoval svou důstojnost, když řekl svým divákům, aby přijali verdikt poroty, protože porotci pocházejí z „velmi konzervativní části Kalifornie a pokud oni neměli o jeho nevinně pochyby, my bychom je také mít neměli.“

 

Následující ráno podpořila Diane Sawyer v pořadu Good Morning America názor, že verdikt byl ovlivněn Jacksonovou slávou. „Jste si jisti? Jste si jisti tím, že tento neskutečně slavný člověk je nemohl nijak ovlivnit?“ křičela.

 

The Washington Post se k tomu vyjádřil takto: „Zproštění viny ho neočistí, jen zkalí vodu.“ New York Post a New York Daily News otiskly tento titulek „Panebože!'

 

Ve svém posledním článku pro New York Post naříkala Diane Dimond, že díky tomuto verdiktu je Jackson nedotknutelný. „Od soudu odešel jako svobodný muž, ne vinný ve všech bodech obžaloby. Michael Jackson ale není jen volný. Může si teď žít, jak se mu zachce, s kým se mu zachce. Kdo by se teď odvážil ho z něčeho obvinit?“ napsala.

 

Britské noviny dokonce otiskly článek Jane Moore s názvem „Jestli se porota shodla na tom, že Janet Arvizo je špatnou matkou (což ona JE)… Jak je možné, že Jacksona nechali jít?“ Článek začal těmito slovy: „Michael Jackson je nevinný. Spravedlnosti bylo učiněno zadost. Nebo aspoň o tom by nás rádi přesvědčili ti magoři před soudní síní.“ Dále začala zpochybňovat inteligenci porotců a shazovat americký soudní systém. „Z tohoto bince nemůže nikdo vyjít jako vítěz.“ Na závěr napsala: „Tomuto se říká americká „spravedlnost.“

 

Po počátečním pobouření nakonec jeho případ zmizel z novinových titulků. Nikdo se nesnažil rozebrat rozsudek poroty ani toho, jak k němu došli. Zproštění viny pro ně zkrátka nebylo tak výnosné, jako by bylo jeho usvědčení.

 

Thomas Mesereau později prohlásil, že kdyby byl Jackson usvědčen, média „by měla žně.“ Několik let by měli každý den o čem psát. Nekonečné spory o opatrovnictví jeho dětí, o to, kdo bude spravovat jeho jmění. Další „oběti“ by proti němu vznášely obvinění a jejich nekonečné odročování by je zásobovalo zprávami na několik měsíců, let a možná i dekád.

 

Jacksonovo uvěznění by bylo dalším zdrojem zbytečných titulků: „Kdo ho navštěvuje? Kdo ne? Je na samotce? Jestli ne, kdo jsou jeho spoluvězni? A co jeho dozorci? Píše si tam s někým? Nemohli bychom se proletět nad věznicí a natočit si ho, jak cvičí?“ Možností by bylo nespočet. Média začala soupeřit o to, kdo první získá jeho fotku za mřížemi, ještě předtím, než porota začala zvažovat svůj verdikt.

 

Rozsudek nevinen pro ně nebyl lukrativní. Šéf CNN Jonatha Klein vzpomínal na to, jak svým zástupcům řekl, že teď „už ten příběh pro nás není tak zajímavý.“ The Hollywood Reporter poznamenal, že o narychlo natočené speciály o jeho zproštění viny už nebyl zájem a snadno je přebilo ve sledovanosti opakování jednoho seriálu.

 

Příběh skončil. Nikdo se neomluvil, ani nevzal svá slova zpět. Nikoho to už nezajímalo. Nikdo se dál neptal ani nic nevyšetřoval. Z toho, co udělali Michaelu Jacksonovi, se nemusel nikdo zodpovídat. Média nechala veřejnost v domněnkách, které si vytvořila na základě jejich překrouceného zpravodajství. Nic víc se už nedělo.

 

Když Michael Jackson zemřel, média se mohla opět zbláznit. Jaká droga ho zabila? Jak dlouho je bral? Kdo mu je předepisoval? Co ještě našli v jeho těle? Kolik vážil?

 

Proč byl Michael Jackson v takovém stresu a tak paranoidní, že nemohl usnout, aniž by mu někdo nenapumpoval anestetikum přímo do žil? Myslím, že odpověď bychom našli ve výsledcích nejrůznějších průzkumů, které proběhly hned po vynesení rozsudku.

 

Z průzkumu, který provedla společnost Gallup jen několik hodin po vynesení rozsudku, vyplynulo, že 54% bílých Američanu a 48% celkové populace nesouhlasí s rozsudkem poroty. 62% lidí mělo pocit, že Jacksonova sláva ovlivnila porotu. 34% lidí bylo z rozsudku smutných a 24% dokonce „pobouřených“. Výsledky průzkumu stanice Fox zase uvádí, že 37% hlasujících považují rozsudek za „špatný“ a dalších 25% prohlásilo, že „celebrity si kupují spravedlnost.“ A dokonce celých 88% čtenářů People Weekly nesouhlasilo s rozhodnutím poroty.

 

Média si prostě se svým publikem pohrála, a to si ve finále pohrálo s Jacksonem. Poté, co se musel probojovat vyčerpávajícím a příšerným soudním líčením, ve kterém čelil odporným obviněním a ponižování, by měl mít Michael Jackson pocit, že byl osvobozen. Ovšem nezodpovědné zpravodajství médií mu znemožnilo cítit se ještě někdy osvobozen. 

 

Právní systém ho možná prohlásil za nevinného, ale veřejnost ho takto nevnímala. Obvinění, která u soudu nikdo neprokázal, nikdo nezpochybnil v tisku.