Tanec, vystupování

"Vědomí vyjadřuje samo sebe skrze tvoření. Svět, ve kterém žijeme, je tanec stvořitele. Tanečníci přichází a odchází jako mrknutí oka, ale tanec žije dál. Častokrát, když tančím, cítím se být dotčen něčím posvátným. V těchno chvílích cítím, že se můj duch vznese a stane se jednotný se vším, co existuje. Stávám se hvězdami a měsícem. Stávám se milencem i milovaným. Stávám se vítězem i vítězstvím. Stávám se pánem i otrokem. Stávám se zpěvákem i písní. Stávám se vědoucím i poznaným. Tančím dále a... to je ten nekonečný tanec stvoření. Stvořitel a dílo splynou do jednoty radosti. Tančím dál a dál..., tančím, dokud zde nezůstane pouze... tanec." 

Michael Jackson  ve své knize Dancing the Dream a v bookletu své desky Dangerous

Z článku Tanečník snu od Lubov Fadeevy - Amor, profesionální tanečnice flamenca a choreografky

"Pohybující se tělo je umění. Tanec je skutečné vyjádření emocí pohyby těla. Je to úžasná věc, být na podlaze, ale cítit se přitom nevýslovně svobodný, doslova ve vyšších sférách a dělat co chcete... Je to únik, způsob jak se dostat pryč od všeho a jen pohybem těla nechat veškeré napětí a bolest vyjít ven.“

 Michael Jackson

„Když jej pozoruji tančit a zpívat, dotýká se mě to duchovně, pohybuje se to ve mně, něco jako Duch Svatý. Je to ale něco víc než hudba a tanec. Dokáže se dotknout tvé duše.“

Isiah Lord Thomas, prezident basketbalové operace pro New York Knicks v NBA

„Dokáže vložit svou dlouhou tenkou postavu do rotace krasobruslaře, aniž by musel použít led nebo brusle. Zdá se, že s pomocí rozpálení a záblesků stříbřitého obleku dle libosti mění molekulární strukturu, v jedné sekundě všechny polohy robota a v další vlnící se křivky. Jeho tělo si je tak jisté, že má často zavřené oči, tvář otočenou vzhůru k nějaké neviditelné múze. Kostnatá hruď se zvedá. Supí, chrčí a kňučí."

Gerri Hirshey pro časopis Rolling Stone

„Prostě miluju celý svět tance, protože tanec jsou jen vaše emoce skrze pohyby těla. Ať už cítíte cokoliv, prostě skrze náladu dostanete ten pocit zevnitř ven. Spousta lidí nepřemýšlí o tom, jak je to důležité, ale úplně se uvolnit je po psychické stránce důležité. Tanec je důležitý jako smích, uvolňuje napětí. Je to únik z reality… je to skvělé.“

Michael Jackson

′′ V průběhu své kariéry jsem pracoval se spoustou lidí. Se skvělými tanečníky a umělci. Ale nikdo z nich nebyl s takovým vrozeným talentem a schopností tančit jako Michael Jackson. Nikdo! Nikdo! On je hudba osobně! Jeho tělo je hudba. Je to opravdový mistr. ′′ 

Vincent Paterson, tanečník a choreograf

Rabín Schmuley: Bavíš se, když vystupuješ a děláš hudbu?

Michael Jackson: Ano, miluji to. Kdyby to nebyla zábava tak to nedělám. Dělám to, protože to opravdu miluji. Není větší slast, než tancovat a vystupovat. Je to jako oslava, když jsi zachycen na tom místě, kam jdou někteří vystupující, když splynou v jedno s hudbou, za jedno s publikem, je to jako být v tranzu, úplně tě to dostane. Začneš si hrát jeden na druhého a začneš vědět, kam se chystáš jít, dříve než tam dojdeš. Oni musí poznat, kam tím míříš a odpovědět. Je to jako hrát ping pong. Je to, jako když ptáci migrují a všichni ví, kam letět. Nebo jako ryby. Jsou telepaticky spojené, jsou na stejné dráze. To je, co se stane, když vystupuješ. Jsi za jedno s muzikou a tancem a muzika a ty jste v tom tranzu. A člověče, ty si je dostal. Máš je na dlani. Je to neuvěřitelné. Cítíš se proměněn.

Rabín Schmuley: Co je ta energie, která tě tam dostane? Je to božské?

Michael Jackson: Je to božské, je to čisté, je to zjevení, bez toho, aby to znělo duchovně nebo nábožensky, ale je to božská energie. Někteří lidé tomu říkají duše, jako kdyz duše vejde do místnosti. Někteří na to koukají skrz prsty. Náboženství na to někdy shlíží skrz prsty, protože se z toho snaží dělat něco démonického, je to kult, je to dábel. Ale to není, je to božské. Je to čistě božská energie. Cítíš boží světlo.

Rabín Schmuley: Zavíráš někdy oči a představuješ si sebe před sto tisíci milujících fanoušků? Pomáhá to?

Michael Jackson: Miluji zář a velkolepost všeho toho, že můžeš vládnout publiku a pocit z toho všeho. Moc to miluju. To je další skvělý pocit. Ale není to stejné jako létání. Nebo se jen rozhlížet po krásném panoramatu, které je tak malebné, že opravdu začneš plakat. Já pláču. Říkám: ´Děkuji ti´. Vidíš tu nejkrásnější oblohu, kde se mraky barví do oranžova a do fialova. Bože, to je tak krásné, že se začnu modlit. Svým způsobem si to duševně vyfotím, protože si to chci zapamatovat.

Rabín Schmuley: Jaká by to byla modlitba v takovýchto okamžicích?

Michael Jackson: Bože, tohle je tak krásné. Děkuji, že děláš nebe a zemi tak nádherným místem. Pokud to jini lidé nepoznají a neoceňují, já ano. Děkuji, hrozně moc ti děkuji.

Párkrát jsem někomu řekl: ´Podívej na tu nádhernou oblohu´ a oni: ´Yeah? Je to dobrý´ a já si říkám, že se mnou musí být něco špatné. Proč to já vidím a oni ne? Proč si toho cením a oni ne? 

Šel jsem do muzea v Paříži a přísahám ti, mí bodyguardi jsou svědky co se mi stalo, museli mě držet. Šíleně jsem se rozplakal a ta paní, co nás provázela, řekla: ´Co mu je?´ a oni řekli: ´To on je tak dojatý tím, co viděl´."

"Michael snad ani neměl ego, byl skromný a povětšinou i ostýchavý. Nechtěl abychom byli nervózní. Záleželo mu na tom, abychom naši energii přenesli do davu. Opravdu jsme si to užívali."

Orianti, kytaristka This Is It

Když se Michael Jackson objevil na pódiu, už to nebyl MJ, byl to bůh projevující se v éterické sféře.

 Keya Morgan,  publicista, který se s Michaelem znal

„Osobně mi připadal jako velice tichý, plachý a milý člověk a když jsem ho potom večer uviděla na koncertě, tak jsem nevěřila tomu, že to je ten samý člověk.“

Pracovnice pražského hotelu Intercontinental, kde byl MJ ubytovaný (1996)

„Každý člověk má v sobě několik tváří a já nejsem výjimkou. Když jsem na veřejnosti, cítím se plachý a rezervovaný. Pochopitelně se cítím jinak mimo záběry kamer a mimo pohledy zírajících lidí. Mí přátelé a spolupracovníci vědí, že je také jiný Michael, kterého je mi zatěžko ukazovat v těch „veřejných situacích, ve kterých se často nacházím.

Když jsem na jevišti, je to úplně jiné. Když vystupuji, jsem někdo jiný. Totálně jeviště ovládám. O ničem nepřemýšlím. Prostě vím, co chci udělat, a to od okamžiku, kdy vystoupím na scénu. Každou minutu vystoupení si užívám. Na scéně jsem zcela uvolněný. Úplně uvolněný. Je to krásné.

I ve studiu se cítím v pohodě. Poznám, když je všechno v pořádku. Když není, vím, jak to do pořádku dát. Všechno musí být tak, jak to být má. A když to tak je, cítím naplnění, cítím se fajn.“

Michael Jackson ve své knize Moonwalk

"Cítím ducha celého publika dokonce ještě předtím, než vstoupím na pódium. A potom nastane magie..."

Michael Jackson

Otázka: Cítíš nějakou zvláštní energii, když vystupuješ; cítíš, že jsi napojen na vyšší zdroj? Protože mnoha lidem to tak připadá, když tě vidí vystupovat.

Michael Jackson: To je přesně ono, jsi napojen na vyšší zdroj a prostě jdeš s okamžikem a staneš se s ním jednotný, víš, energie (duch). Ne aby to znělo nábožně nebo tak, ale je to velmi duchovní... hodně jako náboženství a je to Boží dar a jsi na to prostě naladěný. Jsem poctěný, že se mi toho dostalo. A, uh, je to legrace, stát se zajedno s publikem. Je to jednota, víš?

Online audio chat (26. října 2001)

"Světlo, které vyzařoval na pódiu, bude dál žít v každém z nás, kteří ho viděli takového, jaký byl. Vždy bude velký učitel."
Ricky Martin

"Michael přišel se stylem, který byl tolik jedinečný díky své ráznosti, a to je něco, co ukazuji svým tanečníkům. Víte, založila jsem Taneční akademii Debbie Allen v Los Angeles, a neustále, denně trénuji mladé lidi. Vždy něco zkoušíme, představení nebo jen vystoupení pro třídu a tak, a já jim ukazuji, jak tvrdě trénoval. Trénoval stále znovu a znovu a znovu a znovu a znovu. A když vystupoval, byl tak rázný. Byl elektrizující. Chtěli jste ho vidět, jak to dělá znovu, jen abyste řekl: wow. Wow. Na zkoušce by bylo úžasné vidět ho dělat něco dvakrát nebo třikrát. Víte, neudělal to jen jednou. Dělat to dvakrát nebo třikrát. Jeho tanec opravdu předefinoval tanec, jak ho známe, od chvíle, kdy provedl Moonwalk v tomto speciálním představení Motownu, a celý svět stál na špičkách a napínal uši. Na světě je jen málo tanečníků, kteří to dokázali. Víte, byl tu Baryshnikov a Gregory Hines, ale Michael Jackson má celou kategorii pro sebe.“

Debbie Allen, herečka, tanečnice, choreografka, televizní režisérka / producentka

Michael Jackson:  Slyšel jsem, že buňky v těle se vlastně hýbou do rytmu hudby, kterou posloucháme. A bylo prokázáno, že různě reagují na hoboj, flétnu nebo basu. A děti se do rytmu fyzicky pohybují. Cítí to v těle.

„Při natáčení Beat It jsem poprvé zažila Michaela, jak opravdu vystupuje. Až dosud naše společná práce představovala ticho a intimnější prostředí při focení. To byl rok 1983. Michael byl extrémně plachý, laskavý a jemně mluvil.Naše první scéna se konala v páchnoucím hotelovém pokoji v Skid Row v Los Angeles. Kamery, světla i reproduktory byly napěchované do malého prostoru. Michaelova pozice byla nejprve ležet a pak sedět na hnusné posteli... Potom mu režisér Bob Giraldi nařídil, aby vstal, chodil a pak se upřeně podíval do objektivu kamery, který se nacházel v úzkém prostoru dveří...

Michael kývl hlavou v potvrzení, že byl připraven, a že chápe jeho pokyny. Playback začal. Hudba byla ohlušující a beat vibroval celým hotelem. Klesla bych na mé místo (údivem), kdyby tam k tomu byl prostor. Ten plachý kluk, kterého jsem znala po celé ty měsíce se náhle změnil v někoho, koho jsem nikdy předtím nepotkala. Ten pohled, jakým se podíval do kamery, sexy zavrčení, nic nedělal jako člověk, kterého jsem až dosud znala. Stal se hudbou.

To byla moje první lekce o tom, co to je býti skutečným umělcem. Byla jsem fascinována tou transformací. Jak se mohla něčí přirozenost takhle kompletně změnit? Když jsme o tom mluvili, tak mi to vysvětlil: ´To nejsem já.´ Řekl, že to byl Bůh, který skrz něho přichází.

To mě přivádí na cestu. Je to alespoň má cesta, ale možná byste rádi šli na chvíli po této cestě na procházku.

Echart Tolle řekl: ´Je třeba si uvědomit, že hlas v mé hlavě není to, co jsem já.´

Po mé zkušenosti s Michaelem, jsem si uvědomila, když jsem tvořila, ať už vlasy, make-up nebo líčení, když jsem využila svého daru, byla jsem ve stavu bytí, kdy jsem byla zcela přítomná a spojená s tím, co by se dalo nazvat Bůh (jako to Michael vysvětloval) nebo vesmír. Zažívám to nejblaženější, mírumilovné, ideální místo k bytí v tomto transformovaném stavu.

To vysvětluje, proč byl Michael klidnější na jevišti před tisícovkami lidí, než v každodenní realitě.

Zjistila jsem, že moje mysl, ´hlas v mé hlavě´ často stojí v cestě mé radosti.

Jaké to nádherné poznání (dar) mi Michael strčil do kapsy v tak mladém věku...“

Karen Faye, dlouholetá maskérka a přítelkyně

  "Bylo to dost vzrušující, cítit posluchače, vidět je a být tak vřele přivítán. Um, je to prostě neuvěřitelný pocit. Opravdu.   Jsou tu, aby tě podporovali, měli tě rádi a slyšeli své oblíbené písně a ty tam prostě stojíš a oni ti dávají najevo, jak moc tě zbožňují a je tam energie plná lásky, je to kouzelné. Přivádí mě to k slzám. Je to úžasné.

Být mimo pódium je pro mě těžké. Uh, být na pódiu... psaní hudby nebo poezie, pobyt na pódiu a sledování kreslených filmů jsou moje nejoblíbenější věci na celém světě. Um, to mě přivádí k životu. Miluju to. Inspiruje mě to k tomu, co dělám, víš?"

Michael Jackson, online audio chat (26.října 2001)

"Být svědkem NAPROSTÉ hysterie, chaosu, šílenství a blázince, které Michael zapříčinil VŠUDE, kam šel! Je to opravdu neuvěřitelné - a já toho byl svědkem. Někdy, v časech, kdy jsem měl to velké štěstí, vlastně mnohokrát. Ti lidé NIKDY nezapomenou - já NIKDY nezapomenu. Je to část mého života - TOHLE je můj odkaz - a TOHLE se stalo... mou Historií!"

Jonathan "Sugarfoot" Moffett, bubeník Michaela Jacksona po dobu 30 let

"Michael Jackson byl neobyčejný. Pracovali jsme společně na Bad a já na jedné straně žasl nad jeho absolutním mistrovstvím pohybu a na druhé straně nad jeho hudbou. Každý krok, který udělal, byl naprosto precizní a zároveň plynulý. Bylo to jako sledovat rtuť v pohybu. Skvěle se s ním pracovalo, byl to vždy absolutní profesionál, a - samozřejmě - skutečný umělec."

Martin Scorsese, režisér

"Měl vše pod palcem, jako bavič ze starých časů. Show nebyla řízena technologií, řídil ji Michael. A když se zastavil, dívali jste se. Zadrželi jste dech. A to je to, co z Michaela Jacksona na pódiu udělalo „Michaela Jacksona“. A proč se lišil od kohokoli jiného, koho jste viděli na koncertě."

Kenny Ortega

"Než jsem tohle vyfotila, chtěla jsem taneční fotografii. Zdráhal se tancovat tak, jako to dělá na pódiu do té doby, než jsem všechny v místnosti poprosila, aby odešli. Potom tančil 45 minut, bylo to neuvěřitelné. Úplně jsem propotila oblečení."

Annie Leibovitz, fotografka (1992) o fotce dole

Pro dnešek stačí... 

Zkoušky tance mohou pokračovat i po půlnoci, ale tentokrát jsem přestal v deset.
,,Doufám, že vám to nevadí,'' řekl jsem a hleděl do prostoru, ,,ale pro dnešek to stačí.''
Z režie se ozval hlas: ,,Jsi v pořádku?''
,,Trošku unavený, myslím,'' odvětil jsem.
Vklouzl jsem do pláště a šel k hale. Za mnou se ozvaly běžící kroky. Byl jsem si téměř jist, komu patří. ,,Znám tě příliš dobře,'' řekla, když mě doběhla. ,,Co je doopravdy v nepořádku?''
Váhal jsem. ,,No nevím, co tomu řekneš, ale viděl jsem dnes v novinách obrázek. V rybářské síti se utopil delfín. Z toho, jak měl do sítě zapletené tělo, bylo možné vyčíst, že prodělal těžkou agónii. Oči měl prázdné, ale měl pořád ten úsměv, který delfíni nikdy neztrácejí, ani když umírají.'' Odmlčel jsem se.
Vložila ruku lehce do mé. ,,Já vím, já vím.''
,,Ne, ještě nevíš všechno. To není jen to, že jsem cítil smutek, ani to, že jsem musel čelit skutečnosti, že zemřelo nevinné stvoření. Delfíni rádi tančí - ze všech tvorů v moři nejvíc, tím se vyznačují. Nic po nás nechtějí, dovádějí ve vlnách, zatímco my je obdivujeme. Předhoní lodě, ne aby byli první, ale aby nám řekli: ,,Je to míněno jako hra. Držte svůj kurz, ale tančete přitom.''
Tak jsem uprostřed zkoušky přemýšlel: ,,Zabíjejí tanec.'' A pak se mi zdálo jedině správné přestat. Nemohu zabránit tomu, že zabíjejí tanec, ale mohu aspoň držet minutu ticha ta toho delfína, jako za přítele tanečníka. Dává to nějaký smysl?''
Měla něžné oči. ,,Jistě, svým způsobem. Bude to pravděpodobně trvat léta, než se všichni domluví na nějakém řešení. Já vím, že tě to moc trápí, že nechceš čekat. Tvé srdce chtělo něco říci teď.''
,,Ano,'' přisvědčil jsem a otevřel jí dveře. ,,Měl jsem jen ten pocit, a to pro dnešek stačí.''

Michael Jackson ve své knize Dancing the Dream/Tanec jako sen, 1992