Ve studiu
Bruce Swedien
Ve studiu s Michaelem Jacksonem od Roba Hoffmana (zvukového technika)
Zadní řada: Craig, Andrew Scheps, Rob Hoffman, Brad Sundberg, Matt Forger
Přední řada: Bruce Swedien, Michael Jackson, Eddie Delena
Měl jsem to štěstí, že jsem s MJ pracoval na počátcích mé kariéry. Byl to neuvěřitelný umělec. BYL TALENTOVANĚJŠÍ NEŽ VAŠE NEJDIVOČEJŠÍ SNY. Nesmírně velkorysý a dříč.
Byl jsem asistent nezávislého inženýra pod Brucem Swedienem a MJ v Hit Factory v NYC. Měli začít v Los Angeles, ale v Northridge udeřilo zemětřesení a tak se přemístili do New Yorku. Jedna celá místnost byla pro Bruce, druhá byla na psaní. Začal jsem pomáhat Bruceovu partnerovi na psaní Rene Moore. Nahrával jsem s Renem a Bruce přicházel a říkal mi, co dělám špatně, sednul si s námi a urovnal věci.
Po několika měsících přijel MJ a také všichni z turné včetně Buxera, Andrewa Schepse a Eddieho Delena. Dál jsme jim asistoval, a když se všichni přestěhovali do L.A., rozhodli se vzít mě s sebou. Během dne jsem asistoval Bruceovi a v noci jsem pomáhal kde bylo potřeba - dělal jsem asistenta, inženýra, programoval jsem a na jedné písni hrál na kytaru. V Record One jsme měli dvě místnosti a v Larrabee, kde jsem potkal Johna, také dvě. Jednou jsme v NYC měli dokonce všechny místnosti v Hit Factory. Tým byl skvělý, od všech jsem se toho spoustu naučil. Od Bruce Swediena, Johna, a Eddieho inženýrství, a pak jsem seděl s producenty jako MJ, Jam a Lewis, Babyface, David Foster, Teddy Riley a Dallas Austin.
Nejdřívě mě vlastně požádali, abych projekt opustil, protože tam bylo příliš mnoho lidí a MJ mě neznal. Naštěstí mě znovu najali o deset dní později. Na závěrečné párty se mi MJ hojně omlouval a vyádřil mi svou vděčnost. Skutečně ten nejopravdovější člověk, jakého kdy potkáte.
Pár vzpomínek:
"Jednoho rána MJ přišel v hlavě s novou písní, kterou napsal přes noc. Zavolali jsme kytaristu a Michael mu zapíval všechny akordy a noty. Tady je první nota, druhá nota, třetí nota... Tady je první akord, druhý akord, třetí akord... atd. Byli jsme svědky upřímného a hlubokého hlasového vystoupení, živě v kontrolní místnosti přes SM57. Zazpíval nám celé uspořádání doprovodné hudby, každou část. Steve Porcaro mi řekl, že byl jednou svědkem toho, když toto Michaela Jackson dělal s hudbou. Všechno měl ve své hlavě, soulad a všechno. Ne jenom nějakých osm taktových smyček. On prostě zazpíval celé kompletní uspořádání s pauzami a výplněmi do maličkého nahrávače.
Na jednom místě se Michael zlobil na jednoho z producentů projektu, protože s někým zacházel špatně. Než aby ztropil scénu a vyhodil ho, Michael si ho nechal zavolat na místo, kde úřadoval a jeden chlápek z ochranky mu hodil do tváře koláč. Další akce nebyla třeba...
Během natáčení písně Smile na album HIStory si Bruce usmyslel, že by bylo skvělé, kdyby Michael zpíval s orchestrem naživo. Samozřejmě jsme to ale hráčům neřekli. Posadili jsme ho do hlasového stánku po straně. Trochu zkoušeli bez vokálů a potom, když Michael začal zpívat, prostě je tím shodil z židlí.
Jeho beatbox byl bezparalelní a jeho načasování bylo neuvěřitelné.
Jeho smysl pro harmonii byl fantastický. Nikdy špatná nota, žádné ladění, dokonce i jeho dýchání bylo perfektně načasované.
Jednou, když jsme měli pauzu, myslím, že jsme zrovna sledovali případ OJ v TV, mluvili o něm (MJ) ve zprávách, že byl v Evropě s nějakým malým chlapcem. Seděl jsem vedle něj ve chvíli, když ty zprávy přišli s takovýmhle nesmyslem. Jen se na mě podíval a řekl, že s tímhle se musí potýkat.
Strávil jsem prací s ním tři roky a ani jednou jsem nemusel zpochybňovat jeho morálku nebo věřit některému z těch obvinění. Ani jsem tehdy nebyl jeho fanoušek. Viděl jsem ho, jak se choval k dětem svých bratrů, k dětem jiných lidí a jednou i k dětem mé přítelkyně. Strávil jsem s nimi den v Nevelandu. Byl to naprosto úžasný člověk, který vždy hledal způsob, jak zlepšit životy dětí. Každý víkend byl Neverland věnován různým skupinám dětí - dětem s AIDS, dětem s rakovinou apod. a většinu času tam (MJ) nebyl.
Jendoduše prožíval dětství, které nikdy neměl. V mnoha ohledech nikdy nedospěl.
Asistoval jsem Jimmymu Jamovi a Teryy Lewisovi, když nahrávali doprovodné vocály k písni Scream s MJ a Janet. Společný zpěv těch dvou byl úžasný. Skvěle naladěný, žádné špatné noty. Jedna část následovala druhou. Když měli pauzu, prozpěvovali si melodie z show, co zpívali jako děti. Opět, perfektní harmonie. MJ odmítl zpívat "stop f*ckin´ with me", protože nenadával.
Byl jsem u nahrávání doprovodných vokálů k písni "Stranger In Moscow". Strašně mě vyděsil. Michael oddaloval a přibližoval slabiky, přeskupoval noty i časování tak, jak se mu to zrovna hodilo. Neměl k tomu tehdy žádné pomůcky, jen 2" pásku a mě*. (v orig. *my punches - nevím, jak to v tomhle kontextu přeložit)
Smazal jsem (omylem) nahrávku kláves, kterou dělal jednou v noci. Ráno přišel, nahradil jí a nikdy o tom nepronesl ani slovo...
Byl jsem tam, když byla poblíž Lisa Marie. Chovali se jako dvě zamilované děti. Pořád se drželi za ruce, strávila ve studiu docela dost času. Nikdy jsem o jejich lásce nepochyboval.
Během léta ´94 jsme nahrávali vánoční píseň, která potřebovala dětský sbor. Michael trval na tom, aby bylo kvůli té nahrávce celé studio ozdobeno vánočním osvětlením, falešným sněhem a sáňkami. A koupil všem dárky.
Poslední víkend nahrávání alba HIStory přišel ke mně a k Eddiemu Delenovi a řekl: ´Je mi to líto, ale myslím, že nikdo z nás tenhle víkend nepůjde spát. Je toho ještě hodně co dodělávat v pondělí ráno musíme k Berniemu.´ Celou dobu pak zůstal ve studiu, zpíval a mixoval. Během té doby jsem s ním strávil pár klidných chvil. Jednou v noci, když se připravoval zpívat poslední vokály na desce - kolosální ad libs na konci písně Earth Song, jsme mluvili o Johnu Lennonovi. Řekl jsem mu příběh o tom, že když John zpíval píseň Twist And Shout, byl nemocný, a ačkoliv si většina lidí myslí, že křičí kvůli efektu, on se ve skutečnosti snažil vydat ze sebe, co se dalo. Moc se mu to líbilo a pak ze sebe při zpěvu dal své srdce...
Později té noci, při mixování, všichni odešli z místnosti, aby to Michael mohl rozbalit. Byl to častý zvyk během mixování a já zůstal v místnosti se špunty do uší a s rukama přes uši, pro případ, kdyby něco potřeboval. Tuhle noc byla všechna světla zhasnutá a my si všimli několika modrých blesků, které přerušovaně osvětlovali místnost během přehrávání. Po chvíli jsme spatřili, jak jeden z reproduktorů (custom quad augspuergers) vystřeloval modré plameny. MJ se to líbilo a ještě zesílil všechny fadery...
MJ měl rád horkou vodu během zpívání. Myslím opravdu horkou! Dostalo se to až do bodu, kdy jsem roztavil plastové lžičky, abych to otestoval.
Bruce a já jsme mluvili o každodenním chození do studia v NYC a o tom, jakými cestami se tam dostáváme. Michael se na nás podíval a řekl, že jsme šťastní, že to můžeme dělalat. On nemohl jít po ulici, aniž by ho někdo neobtěžoval. Byl to pro nás všechny smutný okamžik.
Zaměstnanci studia dostali několik volných lístků na koncert Janet, takže jsme jednoho večera šli všichni rovnou z práce. Asi v polovině show jsme viděli chlápka s dlouhými vousy oblečeného v hábitu, který tančil v uličce za námi. Mám na mysli, že opravdu tančil... Byl to MJ v převleku. Něco jako kostým, který nosí Chevy Chase ve Fletchovi, když bruslí. - >
Měl ve své místnosti jeden z prvních playstations od Sony... Sešli jsme se pozdě v noci, abychom hráli hry, které ještě nebyly vydány.
Pár lidí od nás ještě nevidělo Jurský park, takže MJ pro nás zorganizoval soukromé promítání u Sony.
Byl obrovským fanouškem alba Downward Spiral od Nine Inch Nails...
Měl jsem to štěstí, že jsem měl více než tři roky přístup k originálním nahrávkám pro přípravu turné, videí a k archivním důvodům. Mít možnost s nimi pracovat byla velká lekce, co se týče produkce a psaní písní. Šance pohlédnout do myslí géniů.
Ze všech společností, kde jsem pracoval, pouze MJJ produkovala nahrávky, které dostávaly platinové ceny.
Jednoho dne jsme všichni seděli ve studiu a poslouchali jeho katalog pro inspiraci. Miloval tvorbu, miloval práci.
Rob Hoffman
"Michaelova představa ´Scream´ duetu byla taková, že on by zpíval první a Janet by zpívala po něm. Takže Janet seděla, já a Terry jsme také seděli a Michael vešel do studia. Předtím, než začal zpívat byl velice klidný, ´Můžete mi zvýšit hlasitost?´ zeptal se. Znenadání začala hrát muzika a on začal tančit po celé místnosti. Měl na ruce jakýsi náramek a přitom tleskal, což by se správně nemělo dělat, obvzlášť pokud jste na mikrofonu, ale v tuto chvíli to vůbec nevadilo. Když dozpíval, v místnosti se rozhostilo ticho. ´Tak jaké to bylo?´ zeptal se. A my jsme jen řekli: ´Wow, bylo to úžasný. To znělo vážně úžasně.´ Otočil jsem se a podíval se na Janet, která mi řekla: ´Nazpívám moje vokály v Minneapolis´. Jinak řečeno se opravdu necítila po takovém skvostném výstupu zpívat. Prostě to zabil! (smích)
Takže jsem se přemístili zpět do Minneapolis, kde Janet nádherně nazpívala volály. Poslali jsem to Michealovi a jeho reakce byla následující: ´Wow, Janet zní skvěle. Kde tyto vokály nazpívala?´ Řekl jsem že v Minneapolis. ´Jedu do Minneapolis!´. Takže Micheal přijel do Minneapolis a svoje vokály přezpíval, byl opravdu hodně soutěživý. Bylo jedno, že to je jeho vlastní sestra, řekl: ´Ne, musím to prostě předělat. Ona udělala svou práci, a proto já musím tu mou předělat.´ Bylo to prostě bláznivé, snažil se být lepší než jeho sestra! Ale právě toto byla cesta k dokonalosti. Originální vokály, které nazpíval v New Yorku zůstaly z 90% i v konečné verzi písničky.
(...)
(Zpěvák) Prince ráno přišel do studia a když odcházel, jeho písnička „1999“ byla hotova. S Michealem to bylo odlišné, celý den jsme strávili nad hlasitostí potlesku. Opravdu, myslím to vážně! Takže jsme hlasitost zvedli a on řekl: „Dobře, zítra si to poslechnu znovu.“ Přišli jsme druhý den do studia a on hned poroučel: „Mohli by jste to ještě o trošku zvýšit?“ Takže jsme hlasitost zvýšili. „Dobře, vytvořte mi nahrávku. Zítra se vrátím a poslechnu si to znovu.“ Takhle se to vážně odehrávalo! Prostě se učil od lidí jako Quincy Jones, proto z něho byl taký puntíčkář."
Z rozhovoru s producentem Jimmy Jamem
"Michael je hrozně profesionální, je úžasné s ním pracovat, a je absolutní radost dělat s ním vokály. Má uši pro... tóny a všechno. Michael je zdvořilý a laskavý. Víte, řekne: ´Mohu ve sluchátkách slyšet trochu více klavíru?´. A řekne, ´Děkuji´. V tomhle odvětví tato slova moc neslyšíte... Nikdy jsem nenarazil na nikoho, kdo pracuje s Michaelem, a nepovažuje to za příjemný zážitek, je to prostě skvělé... A další věc, kterou jsem se naučil při nahrávání Michaela, je to, že připravím hlasový mikrofon a nechám Michaela zpívat na mé bicí platformě, což je plošina z překližky asi osm palců od podlahy... jedním z důvodů je, že tančí, když zpívá, a já to mám strašně rád jako součást zvuku, hlavně protože jeho časování a jeho rytmus jsou dokonalé, dokonce i když pracuju na pozadí, Michael vydává nějaké zvuky hlasem, luská prsty a klepá nohou.“
„Normálně nahrávám zpěváka asi tucetkrát, než mám dost na to, abych smíchal perfektní vokální stopu pro album. S Michaelem to trvalo jen dva až čtyři záběry. A jeden z těch záběrů byl perfektní sám o sobě. Nahrávání ale předcházely hodiny příprav. Měnili jsme text, tempo a výšku tónu, pracovali jsme dny a hodiny na tom, abychom těsně před dokončením skladby měli písničku v pořádku. Thriller byl nahrán a dokončen za šest měsíců.“
Bruce Swedien - hudební technik a producent, kniha In The Studio With Michael Jackson (na fotce nahoře po Michaelově levé ruce)
Michael Jackson nahrává ve studiu:
"Kdykoli nemohl spát, slyšeli jsme ho ve studiu. Bylo to postavené tak, že jsme viděli okna studia z přívěsu. Bylo půl třetí ráno, venku tma, celá sousedství tiché. Světlo ve studiu se rozsvítilo. Chvíli jste nic neslyšeli. Byla tam televize; možná se díval na videa nebo tak něco. Pak asi po patnácti minutách slyšíte basy. Slyšeli jste, jak upravuje hlasitost, tempo, slyšeli jste, jak se jeho nohy pohybují po prknech – a pak ten hlas, hlas, který prodal miliony desek. Prostě se to z něj linulo. Nádhera. Neuvěřitelné. Naskočila mi husí kůže. Jak jsi nemohl dostat husí kůži, když poslouchal takhle hrát Michaela Jacksona? Hluboko v noci, jen tak tam sedět a sám poslouchat, okolo nikdo. Nikdy jsme si na to nezvykli. Vždy to bylo úžasné, bez ohledu na to, kolikrát jsme to slyšeli."
Bill Whitfield, Javon Beard, bodyguardi v knize „Remember The Time: Ochrana Michaela Jacksona v jeho posledních dnech“.