"Vyhýbám se užívání termínu náboženství, protože mnoho lidí říká ´mé náboženství´ tohle a ´mé náboženství´ tamto. Proč by to mělo být ´mé´ náboženství? Já jen věřím tomu, co je v Bibli s ohledem k tomu, ke kterému náboženství je připojena. Jednoduše věřím... věřím v to a každý večer si kleknu a děkuji Bohu a prosím Ho, aby mě vedl."
Michael Jackson, 1979 Ebony Magazine interview
"Víte, jednou jsme hrál na piano a on stál vedle mě. Najednou, hledíce vzhůru, roztáhl ruce. Zdálo se mi, že to je pro něj velice důležité. Proto jsem z místnosti odešel a zhasnul světlo. Po půl hodině jsem se tam vrátil. Šeptal: ´Děkuji ti za svůj talent. Děkuji ti za všechno, co mám. Děkuji ti za všechny lidi, kteří mě milují. Řekni mi, co mám udělat, a já to udělám.´ Myslím, že to byl okamžik jeho komunikace s Bohem."
Seth Riggs, Michaelův hlasový trenér a přítel po dobu 21 let
"Vím, že nejsem anděl a nejsem ani ďábel. Snažím se být co nejlepší, jak mohu, a snažím se dělat to, co si myslím, že je správné. Je to tak jednoduché ... Nemodlím se jen v noci. Modlím se v různých časech během dne. Kdykoliv vidím něco krásného, říkám: 'Ach bože, to je krásné.' Říkám takové malé modlitby po celý den. "
Michael Jackson, rozhovor s JET Associate Publisher Robertem E. Johnsonem (1979)
"Michael je velice mimořádný člověk. Přijde na hodinu, sedne si, pomodlíme se a čteme Bibli, pak další modlitba a začneme pracovat. Takovýmto způsobem rád začíná den. Dokážete si představit tak velkého umělce jako Michael Jackson, který během lekce diskutuje o tom, jak dobrý je k němu Bůh a jak moc Boha miluje?"
Seth Riggs, Michaelův hlasový trenér, Time Magazine
"Michaelova rodina byla senzačně pobožná - byli Svědkové Jehovovi a Michael se příležitostně maskoval, aby se připojil ke svým spoluvěřícím, když chodili od domu k domu a zvali lidi, aby přemýšleli o Bohu. Jako dospělý muž se pohnul od přímočaré víry a teď více než náboženství ctí spiritualitu. To mu dodává sílu, ale myslím si, že je to radost, kterou si v životě užívá, která jeho životní sílu obnovuje. Užívá si hodně zábavy, dětské zábavy. Ne dětinské, ale dětské. Hodně se směje. Je to velký uličník. (...)
Když je Michael unavený, medituje... Na konci mojí svatby, když skončilo všechno to focení a všechno, zeptal se mě, jestli by nemohl jít do nějakého pokoje a zůstat tam tak 20 minut sám. Potřeboval uklidnit mysl. Ukázal jsem mu náš rodinný pokoj, kde jsou kameny a pyramidy a nechal ho meditovat. Když skončil, vypadal stále unavený, ale více soustředěný."
Uri Geller, izraelský jasnovidec a kouzelník
"Bůh byl jeho průvodce. Byl křesťan a věřil v Krista. V životě prošel tolika věcmi, že jeho víra byla to, co ho obnovilo a udržovalo. Michael byl velice duchovní a měl obrovskou víru. Studoval všechna náboženství a byl otevřený spoustě různých praktik, nicméně, v podstatě byl křesťan a plně věřil v Krista."
Taymoor Marmarchi
"Je důležité milovat vaše sousedy. Skutečně si myslím, že to pochází od mé matky a od Boha. Byli jsme tak vychováni. Hodnoty, které nám moje matka v mládí vštípila. Vždycky nás učila podle Bible – chodívali jsme pořád na bohoslužby. Čtyři dny v týdnu. Jsem tak rád, že jsme to dělali, protože tyhle hodnoty jsou velice důležité. Nevím, jestli bych to bez nich taky zvládnul."
"Zkouším být milý a velkorysý a dávat lidem a dělat to, o čem si myslím, že Bůh chce, abych dělal. Někdy se modlím a říkám: ´Kam chceš, abych šel příště, Bože? Co chceš, abych teď dělal? V tomto ohledu jsem byl vždy velice duchovní. Není to nic nového. Vždycky jsem byl."
Michael Jackson, TV rozhovor s Geraldem Riverou - At Large, 2005
Rabín Schmuley: "Michaele, viděl jsem v nějakem článku, že jsi přirovnal tlak na Ježíše k tomu na moderní celebrity. Vzpomínáš si na to?"
MJ: "Ne, nevzpomínám. Kdy to bylo?"
Rabín Schmuley: "Nevím. Mohlo to být smyšlené. Máš vztah K Ježíšovi?"
MJ: "K Ježíšovi? Ano, rozhodně. Ale ty věříš v Ježíše, nebo ne?"
Rabín: "Ne - ne v jeho spasitelství a božství."
MJ: "Ty nevěříš, že existoval?"
Rabín: "Oh, věříme, že existoval. Věříme, že byl dobrý člověk, oddaný žid. Skvělý učitel morálky. Ale nevěříme, že byl syn boží nebo spasitel.
Byl jsem zrovna v show Larryho Kinga s dcerou Billyho Grahama a mluvili jsme o tom.
Cítíš k Ježíši blízký vztah jako k osobnosti? Myslíš, že byl dospělé dítě, protože je popisován jako velmi slušná bytost, která měla krásné morální poselství, a byl laskavý a zranitelný navenek? Byl jako stereotyp někoho s dítětem uprostřed?"
MJ: "Ano, rozhodně."
Rabín: "A proto miluješ být v přítomnosti dětí?"
MJ: "Myslím, že kdybych s ním seděl v místnosti, chodil bych všude za ním, cítil bych jeho přítomnost. Choval bych se prostě jako dítě, jako Gándhí."
Rabín Schmuley: "Vidíš ho smát se?"
MJ: "Ano, a Gándhího, když se chichotá jako dítě... to je tak sladké. Tenhle človek přišel odnikud a vedl celý národ. To je úžasné. Gándhi byl fenomén. Je to skvělé a ten film byl fenomenalní, viděl jsi ho?"
Rabín: (potvrzuje, že ano) "Jaký biblický příběh shledáváš inspirující?"
MJ: "Miluji kázání na hoře. Miluji ten příběh, jak se apoštolové mezi sebou dohadují ,kdo je největši a Ježíš povídá: ´Jestliže se ponížíte jako toto malé dítě, buďte jako dítě....´ Myslím, že to bylo perfektní vyjádření. Návrat k nevinnosti."
Rabín: "Řekl ti někdo, že se mu zdá, že se tady (konverzace byla vedena v Neverlandu) snažíš vytvořit zahradu Eden, tvoji vlastní vizi perfektního ráje, útočiště od toho, co jsi viděl jako šílenost dospělých?"
MJ: "Jsi první, kdo mi to řekl."
Rabín: "Má pro tebe příběh Adama a Evy nějaký zvláštní význam?"
MJ: "Samozřejmě, samozřejmě."
Rabín: "Viděl jsi u Adama a Evy dětské vlastnosti?"
MJ: "Ano. Kéž bych je mohl vidět - bylo to symbolické? Byla to pravda? Stalo se to? Občas jsem zmatený, že jsou tu zadní vrátka. Měl jsem otázky, na které často ani starší lidé (z kostela Svědků Jehovových) neuměli odpovědět."
Rabín: "Ptal jsi se jich na hodně věcí z Bible?"
MJ: "Oh, ano. Jsem ten typ člověka, co čapne mikrofon a řiká: ´Dobrá, a co tohle a co tamto?´ A oni říkali: ´Bratře Jacksone, budeme s tebou mluvit později.´ A narukovali vždy s podobnou vtipnou odpovědí, která to zahrála do outu."
Rabín: "Adam a Eva byli stvořeni jako dospělí, ale jejich situace je jedinečná, protože jsou také děti. Právě se narodili, takže jejich dokonalost je v tom, že jsou zaroven děti i dospělí. Představují splynutí obojího. Takže tohle je hlavní příběh, který se snažíme rozvinout, o lidech kteři jsou dospělí navenek, ale uchovávají uvnitř své dětské vlastnosti. Takze byl tohle vždy příběh, který pro tebe něco znamenal?"
MJ: "Ale co mi nedavá smysl, že Bůh je testoval zakázaným ovocem. Když jsi Bůh, měl by jsi znát, jak to dopadne. A když jsi Bůh, proč testovat, zda jsi vytvořil perfektní bytosti, které by nebyli schopné udělat něco špatně? A proč je soudit, tlačit do nich takovou zlost, vyhnat je a pokoušet hadem?"
Udělal by Bůh takovou věc? Udělal bych to tvým dětem? Ne, neudělal. Nepokouším se tady odsuzovat Boha nebo ho jakkoliv kritizovat. Ale někdy si myslím, ze je to symbolika, co nás ma naučit pár lekcím. Nevím, jestli se to opravdu stalo. Nevzal bych tvé malé dítě nebo kterékoliv z nich a sledoval je a zkoušel, zda něco udělaji dobře nebo špatně. A potom máme dvě děti (Kain a Ábel).. byl to incest? A oni byli dva chlapci, jak mohli mit děti? A na všechno tohle mi nedokázali odpovědět."
Rabín: "To jsou otázky, na které si se ptal v kostele?"
MJ: "Ano"
„Učil mě o vesmíru, o tom, jak neustále expanduje. Myslím, že pokud jde o takové myšlení, byl filozofický. Věřil ve vyšší moc, věřil v Jehovu nebo jakékoliv Boha má tvé náboženství. Ale nevěřil ve spoustu náboženských věcí, takové ty, co říkají, že tohle nebo tamhleto nemůžeš udělat, nebo něco takového. Ale respektoval všechna náboženství, bez ohledu na to, jaký byl tvůj Bůh. Ale myslel si, že je toho víc protože vesmír se neustále rozpíná. Každá z těch hvězd je dvakrát větší než naše slunce. A říká, že nemůžeme být jedinou planetou tam venku. Mluvil o tom, jak krásný je svět a kdo mohl udělat něco tak krásného. Takhle hodně mluvil o Bohu. “
Michaelův syn Prince Michael Jackson Jr. (rozhovor z roku 2012)
(...) Jediné řešení pro mír
Je zvýšování vaší duchovnosti
Masy myslí jsou zahalené, vidění zakalené
Klamání a nerozhodnost, žádná víra ani náboženství, tak žijeme.
Hodiny tikají, konec se blíží, nebudeme varováni,
Ale žijeme, abychom viděli svítání.
Jak můžeme kázat, když všichni děláme tenhle svět
Živoucím peklem mučícím naši mysl.
Všichni se musíme spojit, obrátit temnotu na světlo,
A láska v našich srdcích bude zářit.
Michael Jackson v písni Shout
"....Myslím, že zlo je v lidském srdci... Myslím, že ďábel je člověk samotný."
Michael Jackson
Rabín Schmuley: "Jak si mohou lidé udržet víru ve spravedlnost v takovém zlém světě?"
Michael Jackson: "Dodržuj zlaté pravidlo. Buď hodný ke svým sousedům, miluj je tak moc, jak bys miloval sebe, dělej ostatním radost ..."
Rabín Schmuley: "Jak se cítíš, když vidíš lidi, co těží ze zla? Naštve tě to? Říkáš, že neexistuje spravedlnost, že jsou to zlí lidé?"
Michael Jackson: "Naštvu se, ano. Ale vím, že svět je takový. To je motiv mých světových show. - Buďte laskaví, uzdravte svět. Pojďme odsud odejít jako lepší lidé. Pojďme milovat. Je to jako chození do kostela, ale dělám to bez kázání. Dělám to skrz muziku a tanec. Marilyn Manson říká na pódiu "Zabij boha ... vezmi svoji bibli a roztrhej ji ...", ale média mu na to stále nic neřekla! A to má prsa jako žena..."
Rabín Schmuley: "Takže, když vidíš lidi, kteří jsou zlí, kteří jsou velmi uspěšní, díváš se někdy na Boha a říkáš: ´To nezvládnu?´"
Michael Jackson: "Ne, protože vím, jak se cítím."
Rabín Schmuley: "Takže co v takových momentech děláš?"
Michael Jackson: "Věřím, že jsou na světě nějací dobří lidé a věřím, že je Bůh. Ale nevěřím, že Bůh soudí. Nemyslím, že tam nahoře říká: ´Máš pravdu, ale já tě roztrhnu.´ Já bych to nedělal."
Rabín Schmuley: "Myslíš si, že nenávist k nafoukanosti je stále pozůstatek tvé náboženské výchovy?"
Michael Jackson: "Hodně mi to ublížilo a hodně mi to pomohlo."
Rabín Schmuley: "Jak ti to ublížilo?"
Michael Jackson: (dlouhé ticho) "Když jsem v minulosti udělal pár věcí, o kterých jsem nevěděl, že jsou proti mému náboženství a byl jsem za to pokáraný. Skoro mě to zničilo. U některých věcí, které jsem dělal jako umělec ve své hudbě jsem si nevšiml, že překračují čáru a oni mě pokárali, tak to mi opravdu velmi ublížilo. Málem mě to zničilo. Máma to viděla."
Rabín Schmuley: "Jejich neschválení? Jejich zavržení?"
Michael Jackson: "Když jsem poprvé předvedl Moonwalk, řekli mi, že jsem dělal burleskní tanec a bylo to obscénní a řekli: ´Už nikdy takhle nesmíš tancovat!´ Řekl jsem, že 90,9 procent tancování se pohybuje pasem. Oni řekli: ´Nechceme, aby jsi to dělal´. Takže jsem dlouho zkoušel tancovat bez hýbání pasem. Pak, když jsem udělal Thriller se všemi těmi duchy a vlkodlaky, řekli, že je to démonické a částečně okultistické a že bratr Jackson tohle nesmí dělat. Zavolal jsem svému právníkovi, plakal jsem a řekl: ´Znič to video, musíme to zničit.´ Ale protože neuposlechl mé přání, máme dnes Thriller. Cítil jsem se kvůli nim tak špatně, že jsem chtěl po mých lidech ať to zničí."
Rabín Schmuley: "Takže ty jsi viděl dvě strany náboženství, milující, která tě naučila pokoře, ale také jsi viděl něco, co by jsi popsal jako nečestná duchovnost a odsuzování."
Michael Jackson: "Protože někdy diskriminují špatným způsobem. Nemyslím, že to tak Bůh myslel. Jako Halloween - mnoho let jsem ho neslavil, ale teď ano. Je to milé jit od dveří ke dveřím a lidé ti dávají sladkosti. Potřebujeme na světě více takových věcí. Spojuje to svět dohromady."
Rabín Schmuley: "Bereš Prince a Paris na koledu?"
Michael Jackson: Samozřejmě, máme rodinu se kterou chodíme po okolí a dáváme jim sladkosti. Chci aby viděli, že lidé mohou být milí. Dáme je do tašky a pak ... (šeptá) pak je vyměním za oční bulvy."
Rabín Schmuley: ..."Měl by jsi dělat taková tisková prohlášení - ´Podstata Halloweenu je, aby byli děti svědkem laskavosti cizích lidí´. Líbí se mi to. Je to krásná myšlenka. Povznáší to koledování na něco víc než jen somrování sladkostí."
Michael Jackson: "Pláču pod svojí maskou. Opravdu pláču, když s nimi jdu a lidé říkají: ´Otevři svou tašku´ a já si říkám: ´Podívej, o co jsi přišel´, nevěděl jsem že tohle... podívám se jim do tváře a oni ti dávají dárek. To je sladké. Děti přijdou, otevřou svoji tašku a pak říkají: ´Oh, podívej se na tenhle maličký´ a to je prostě tak sladký, jak odpovídají. Myslím, že je to moc milé. To je ta část Ameriky, na kterou jsem hrdý."
La Toya, Michaelova sestra, vzpomíná na jejich dětství: "Po škole jsme museli jít rovnou domů. Žádné toulání, ani přátelství se spolužáky, žádné návštevy u nich doma. Ale s tolika sourozenci jsem se nikdy necítila osamocená. Po matčině vstupu k Svědkům Jehovovým se u nás přestali slávit Vánoce. Dědeček s babičkou nás proto litovali a brali nás na vánoční večírky, kde nám dávali dárky a peníze. Ačkoliv to bylo v přímém rozporu s matčinou vírou, nic proti tomu nenamítala, protože viděla, jak jsme byli šťastní. Ale i tak jsme museli celá rodina, kromě Josepha, několikrát týdně navštěvovat přednášky a kázání Svědků Jehovových v Sále království. Tam nám vštěpovali, že Bible je jediným slovem našeho Boha Jehovy, že Svědkové jsou předurčeni na to, aby chodili od domu k domu a zvěstováním se snažili získat lidi pro svojí víru. Pevně věří, že svět ovládá Satan a čeká ho skáza v apokaliptické bitvě mezi dobrem a zlem.
Podle zákonů naší víry už myšlenka na osobu opačného pohlaví znamenala hřích. Už při pohledu na chlapce a při myšlence: ten je pěkný, ten by se mi mohl líbit, jsem se musela vyzpovídat někomu ze starších ve sboru. V takovýchto situacích se ve mně mísili pocity viny a vnitřího zmatku. Co na tom ale vlastně bylo zlé? (...) Ani naši rodiče si jednoduše nechtěli přiznat, že jim z dětí vyrůstají mladí muži a ženy. Vlastně všechny záležitosti spojené s dospíváním u nás byli tabu. (...) Období dospívání tvrdě zasáhlo i Michaela. Předtím rád pobýval ve společnosti cizích lidí, teď se stáhnul sám do sebe. Vyhýbal sa rozhovorům s lidmi, kteří nebyli členy rodiny, a když už se tomu nedalo vyhnout, díval se do země a nebo bokem, snažíce sa zakrýt svoji tvář. V letech, kdy by měl chodi za děvčaty, zůstával doma. Z mého nejživějšího a nejdružnějšího bratra sa stal citlivý a plachý mladík, což by jsem nikdy nečekala.
Rodiče s námi o sexu nikdy nemínili hovořit a první schůzka byla myslitelná jen pod podmínkou, že ze známosti bude svatba. Proto se nelze divit, že bratři si moc schůzek s děvčaty do svých dvaceti let neužili. Jackie měl v osmnácti známost s děvčetem, ale mohl se s ním setkávat jen jednou týdně u nás doma. A to jen na hodinu.
Starší mají povinnost upozorňovat členy víry, kteří se nevhodně chovají nebo oblékají. V tomto směru velmi často napadali Michaela, který svými písněmi obšťastňoval miliony posluchačů na celém světě. Vytýkali mu prakticky všechno, od délky vlasů až po pestrobarevné oblečení. Bratr měl vždy rád živé barvy; najvíce si potrpěl na červenou, čehož se hned pohotově chopil jeden ze starších: ,Nosíš příliš křiklavé barvy, a tak na sebe zbytečně upozorňuješ. Musíš se spokojit s hnědou a černou.‘ Mnozí ze Svědků Jehovových se s námi potom odmítali stýkat.
Mnoho lidí má názor, že víra má příliš přísné zákony, ale my jsme neměli možnost je s něčím porovnat. Jediné, co jsme znali, byl domov, škola a Sál Království. Na těchto třech místech se od nás vyžadovala poslušnost bez vlastního vyjádření. Po zkušenostech se staršími jsme s Michaelem začali uvažovat, zda do této společnosti skutečně patříme. Lidé zvenku nás považovali za mírně naivní, neschopných vlastního úsudku, a já si myslím, že měli pravdu."
Karen Faye, Michaelova maskérka a přítelkyně, vypráví: "Od začátku pro mě byly Michaelovi narozeniny dilematem. Od našeho prvního setkání jsem čelila jeho náboženství, což byli Svědkové Jehovovi.
Když Michael přijel natáčet Thriller, doprovázeli ho dva muži v oblecích, kteří si sedli na pohodlný gauč a sledovali každý jeho krok. Protože to bylo poprvé, co jsme spolu pracovali, nepřišlo mi vhodné, abych se zeptala, kdo by to mohl být. Myslela jsem si, že kdyby chtěl, abchom to věděli, řekl by nám to. Celý den jsem cítila jejich přítomnost. Zmizeli s ním tak záhadně, jako se objevili. Tenkrát jsem o tom víc nepřemýšlela, protože jsem neměla představu o dobrodružství, které mě čeká.
Další záběry, znovu tam byl... tajemný pán sedící v pozadí.
Když náš pracovní vztah a naše přátelství začalo růst, zeptala jsem se. Vysvětlil mi, že je Svědek Jehovův. Byl ve sboru velmi aktviní a tito pánové ho monitorovali. Dávali na něj pozor. Vysvětlil také, že studuje Bibli a každý týden tráví čas chozením ode dveří ke dveřím a učením Písma. Musela jsem o tom chvíli přemýšlet...
Byl vydán THRILLER a on mi říkal tohle. ´Chceš mi říct, že u někoho zazvoníš, oni přijdou otevřít, a tam stojí Michael Jackson???´
Zasmál se a řekl: ´Jo.´ Pak mi vysvětlil, že chodí v převleku.
´Ne, to ne.´
Stále se smál, udělal pauzu a byl legračně vážný. ´Jasně že jo. Poté, co mě pustí dovnitř, začnou se na mě divně dívat a tak skončím s tím, že přiznám, kdo jsem.´
´Páni, chtěla bych být mouchou na zdi a sledovat to. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že tohle děláš,´řekla jsem.
´Je to důležitou součástí toho být Svědkem Jehovovým. Taky neslavíme svátky nebo narozeniny. Věříme, že bychom tyto věci měli ctít a oslavovat každý den, nejen jednou v roce.´
Tak jsem se zeptala: ´Žádné narozeniny? Žádné Vánoce?´
´Ne,´odpověděl.
´Není to těžké, když je všechno okolo tebe ozdobené a zpívají se koledy.´
´Je, Turkle (Karenina přezdívka)... je to vždycky dost smutné, klavně když jsme byl dítě, protože to vypadalo jako zábava. Ale je to v pohodě. Máme DEN RODINY, kdy se všichni sejdeme. Jsou stovky Jacksonů a všichni se snaží přijít.´
Upřímně jsem v jeho očích viděla smutek a pocit ztráty, že nemůže slavit Vánoce s jinými dětmi, tak jsem změnila téma.
29. srpna jsme pracovali. Každý mu přál všechno nejlepší k narozeninám a dával mu malé dárky. Usmíval se a vlídně je přijímal. Když jsme pak osaměli v karavanu, položil dárky na sedadlo a díval se na ně.
´Chtěl bych, aby to lidé nedělali. Turkle, prosím slib mi, že mi NIKDY nebudeš přát k narozeninám.´
Byla jsem roztrhaná. Opět jsem viděla, jak smutný kvůli tomu byl a jak se to v něm pere, ale zůstával věrný své víře. Pro mě to bylo také velmi těžké. Pokaždé, když se příblížil 29. srpen, jsem mu chtěla dát dárek, obejmout ho a připojit se k ostatním okolo, kteří jeho narozeniny oslavovali. Zároveň jsem se chtěla řídit jeho prosbou, abych mu neřekla ani: ´Všechno nejlepší.´
Natáčeli jsme SMOOTH CRIMINAL. Na ty pány, kteří Michaela monitorovali, jsem už byla zvyklá. Filmování trvalo déle, než se plánovalo, jako obvykle. Připravovali jsme se na velkou scénu. Michael byl v rokli obklopen bataliónem cizinců, což stálo na pódiu 14.
Speciální tým na zbraně a munici Michaelovi stručně vysvětlil, jak má držet samopal a střílet z něj. Byla to poslední scéna večera. Michael se bavil, jako kdy si malý kluk hraje na vojáka. Pořádně se postavil a střílel, zatímco běžely kamery.
Pro ten večer to bylo vše a my jsme byli v pohotovnosti na další ráno.
Příští den se Michael trochu zpozdil. Seděla jsem v jeho přívěsu. Vešel dovnitř dost rozrušený. Nechápala jsem, co se stalo, večer jsme se dobře bavili. Když se posadil, abych ho mohla nalíčit, mlčel. Musela jsem se ho zeptat, co se stalo.
Vytryskly mu slzy. ´Večer mi volala máma. Volali jí z církve. Řekli jí, že jsem držel zbraň a střílel z ní. Přikázali mi, že se musím rozhodnout. Buď musím opustit církev nebo zábavní průmysl.´Když pronášel tahle slova, plakal.
Byla jsem celkem vyděšená. ´Co ti radí matka?´
´Cítila se hrozně. Řekla, že to je na mně. Řekla, že při mně bude stát, ať se rozhodnu jakkoliv.´
´Vidím, že jsi dneska tady.´
´Ano. Matka mojí volbu podporuje.´
Trvalo to nějakou dobu, než se s tím Michael srovnal. Stále se o svých narozeninách cítil nepříjemně, ale akce fanoušků na jeho počest navštěvoval a opravdu si je užíval.
Když jsem s ním byla na Vánoce, zavřel se ve skříni, aby potají zabalil dárky. Stále měl pocit viny. Věděla jsem, že to je pro něj těžké, ale vím, že miloval všechny ty ozdoby, které NIKDY nesundaval. Svým dětem mohl dopřát narozeniny, které on nikdy neměl. Vím, že hluboko uvnitř něj mělo učení Svědků Jehovových stále posvátné místo. Proto jsem byla navždycky zničená tím, že jsem mu nemohla popřát k narozeninám. Nikdy mě toho slibu nezprostil."
Rozhovor s Michaelovou maminkou:
Rabín Schmuley: Takže ze všech tvých děti se pouze málo z nich se dalo na náboženstvi a Michael byl jedním z nich, ačkoliv byl velká hvězda. Vždycky mi v našich rozhovorech připadá, že Michael má v sobě přirozenou duchovnost, že je od přírody blízko k Bohu.
Kathrine Jackson: Ano, jo
Rabín Schmuley: Viděla jsi to na něm už od mala?
Kathrine Jackson: Ano.
Rabín Schmuley: Modlil se, než šel spát?
Kathrine Jackson: Ano, věřím, že ano. Mám některé děti... Nevím, jestli oni, dokonce, nevím, nemůžu říct, protože...
Rabín Schmuley: Chce se ti o tomhle mluvit?
Kathrine Jackson: V pořádku. Ale vím, že Michael je duchovní. Vždycky byl tiché, milující dítě. A on prostě miloval lidi, miloval děti. A my jsme spolu sedávali, jen jsme seděli a plakali, když jsme viděli... protože je to velmi smutné a ja věděla, víš... a on mi vždycky říkával: "Ja vím, že nemůžu vyléčit svět mami, ale můžu alespoň... můžu začít."
Rabín Schmuley: Včera jsme se s Michaelem bavili, ze Svědkové Jehovovi neslaví narozeniny.
Kathrine Jackson: Ne.
Rabín Schmuley: A je pro to důvod?
Kathrine Jackson: Ano... Ježíšova smrt je... jediný svátek, kde..
Rabín Schmuley: Dobrá, takže Velikonoce. Říkáte tomu Velikonoce nebo jinak?
Kathrine Jackson: Neříkame tomu nijak... neslavíme Velikonoce.
Rabín Schmuley: To je z mrtvýchvstání. Oslavujete jen den, kdy zemřel.
Kathrine Jackson: Ano.
Rabín Schmuley: Jak jsi se cítila, když se Michael začal od Svědků Jehovových distancovat?
Kathrine Jackson: Cítila jsem se opravdu špatně, protoze mě to moc trápilo. Plakala a modlila jsem se kvuli tomu. Citila jsem se opravdu špatně, když je opustil, nebylo to z jejich strany. A on si myslel, že to bude lepší, protože si myslel, že bude moct dělat věci a,,
Rabín Schmuley: Jaká byla jejich hlavní námitka? Že byl pop hvězda a už se tam nezapadal?
Kathrine Jackson: Zapadl by. Ale hádám, opravdu nevím, proč opustil Svědky Jehovovy.
Rabín Schmuley: Opustil je sám od sebe?
Kathrine Jackson: Je to tak.
Rabín Schmuley: A do té doby s tebou pořád chodil o nedělích do kostela?
Kathrine Jackson: Ano.
Rabín Schmuley: Takže odešel a neprobral to s tebou?
Kathrine Jackson: Ne. Slyšela jsem to později. To je to, co moc bolí. Ne, že byl... Nechtěla jsem vidět, jak se sám od sebe zříká náboženství.
Rabín Schmuley: Pravděpodobne cítil, že mu to dá velkou uměleckou svobodu.
Kathrine Jackson: Asi ano.
Modlí se k Bohu, k Buddhovi, pak zpívá píseň Talmudu.
Zmatek je v rozporu se sebou samým. Rozeznáme dobré od špatného?
Chci jen, abys mě rozpoznal.
Jsem chrám.
Nemužeš mi ublížit, našel jsem mír sám v sobě.
Michael Jackson v písni Jam
"Když jsme vyrůstal, byli neděle posvátné ze dvou důvodů. Byli to dny, kdy jsem chodil do kostela a dny, kdy jsem nejvíce nacvičoval. Může se to zdát být proti představě ´dne odpočinku´, ale byl to ten nejposátnější způsob, jakým jsem mohl strávit čas: rozvíjením talentu, který mi dal Bůh. Nejlepší způsob, jak si dokážu představit prokázání svých díků, je udělat z daru, který mi Bůh dal, co nejvíc.
Církev jednala podle svých vlastních pravidel. Byla to pro mě možnost být zase ´normální´. Starší z církve se mnou jednali jako s kýmkoliv jiným. A nikdy nebyli naštvaní, když se kostel naplnil reportéry poté, co objevili, kde jsem. Pokoušeli se je uvnitř přivítat. Konec konců, i reportéři jsou děti boží.
Když jsem byl malý, celá naše rodina chodila společně do kostela v Indianě. Čím jsem byl starší, tím se to stávalo složitější a moje pozoruhodná a vskutku svatá matka tam někdy skončila sama. Když okolnosti zapříčinily, že pro mě bylo stále složitější kostel navštěvovat, byl jsem utěšen vírou, že Bůh existuje v mém srdci, v hudbě a kráse, ne jen v nějaké budově. Stále mi však chybí ten pocit společenství, který jsem tam cítil - schází mi přátelé a lidé, kteří se mnou jednali jako kdybych byl prostě jedním z nich. Obyčejný člověk. Sdílejíce spolu den s Bohem.
Michael Jackson v zamyšlení ´My childhood, my sabbath, my freedom´, 7.12. 2000:
"Vždy se snažil dostat blíž k Bohu, být jako Kristus. Miloval víc než byl milován a vždy se snažil dostat blíž k Bohu, udělat správnou věc i když to vždycky nebylo to, co chtěl. A vždy, když procházel zkouškami, hledal svou vnitřní sílu tak, že do svého těla přinesl Boha a upřednostnil ho ve svém životě. Michael byl skutečně velmi duchovní a nechával Boha, aby řídil jeho život.
Byl skutečně požehnaný Bohem."
Quadree El-Almin