Část druhá

Překlad: Hanylen https://hanylenka.blog.cz/ + korekce: Kiwi

 

 

 

Bill:

Od této chvíle se začal shlukovat dav. Nechtěl jsem pana Jacksona prozradit, ale cítil jsem, že to je jediný způsob, jak se s těmito lidmi dohodneme. A tak jsem se naklonil k chlapíkovi a zašeptal mu: "To je Michael Jackson."

"Kdo?"

"Michael Jackson."

"Vypadni odsud."

Pak se ten policista obrátil ke svému partnerovi a řekl nahlas a arogantně, jako bych byl nějaký jerk- "Hej, ten chlap říká, že dělá ochranku a ten člověk v obvazech je Michael Jackson."

Koutkem oka jsem viděl první fotoaparát. Do prdele. Pak jsem slyšel mumlání hlasů, které se šířilo z davu : "Michael Jackson?" "Michael Jackson ?!" "Michael Jackson ?!"

Chytil jsem ho a řekl: "Pane Jacksone, tam." Rychle jsem ho vyprovodil směrem k zadní části obchodu. Přitom jsme se pohybovali uličkami, vlevo, vpravo, tak rychle, jak bylo možné. Rozhlédl jsem se kolem, našel dveře do skladu, a schoval jsem ho tam. Správce, který šel za námi jsem se zeptal:

 

"Je tu jiná cesta ven?" On mi ukázal na zadní dveře vedoucí k malé servisní chodbě a odtud na parkoviště. Vysílačkou jsem zavolal Javona Javon a řekl mu, aby nám přijel naproti.

Dav venku bylo slyšet intenzivně. Vedoucí obchodu se dokonce jako idiot vrátil ven a potvrdil, že to je skutečně Michael Jackson. Byl celý nadšený. "Hej, Michael Jackson je v mém obchodě!" Bylo to jako z davové scény. Mohli jsme slyšet že lidé křičí, "Mi-chael! Mi-chael! Mi-chael!" Oba policisté změnili místo, byli teď venku a snažili se mít dav pod kontrolou.

Zůstal jsem na zadním sedadle s panem Jacksonem. Byl jsem v plné pohotovosti. Můj tep lítal při pohledu sem a tam. Sledoval jsem dveře, poslouchal dav a snažil se přijít na to, co se bude dít dál. Bude víc problémů s policií? S paparazzi? Pan Jackson byl však klidný jakoby to byl jakýkoli jiný den . Šílený dav lidí, kteří sjandují jeho jméno za dveřmi? Jak by to ani nebyla pravda. Když procházel ve skladu příležitostně regály, vytáhl jednu věc ven, přinesl ji ke mně a poznamenal: "Bille, můžete zjistit, za kolik tohle je?"

Chtěl jsem mu říct: Opravdu? Máme tu pár stovek lidí, co nám dýchá na paty a vy chcete, abych zjišťoval cenu?

Ale on jen pokrčil rameny a odložil to. "Tohle se děje po celou dobu," řekl. "Měli by mě nechat na pokoji. Lidé by si měli hledět svého."

A konečně, Javon vysílačkou zahlásil, že jede okolo. Oba policisté se vrátil do skladu, aby nás doprovodil ven. Když jsme se měli k odchodu, jeden z důstojníků ke mně přišel, naklonil se blíž a řekl: "Hej, ještě jedna věc."

"Ano?"

"Myslíte, že by mu nevadilo podepsat se mi?"

Obrátil jsem se na pana Jacksona. "Pane, policisté by chtěli autogram."

"Jistě," řekl. "Dejte mi pero."

Policisté mu dal podložku a on se podepsal každému z nich. Pak jsme odešlil. Ani jsme nic nekoupili.

 

Kdo opravdu pochopil Michaela byla chůva Grace. Způsob, jakým spolu jednali a jak se chovali nutil ostatní myslet si, že jsou pár nebo bratr a sestra. Ale Grace měla nějaké zdravotní problémy. Nic moc vážného, ale z toho, co jsem pochopil, kvůli tomu jednou za čas odešla. Byla pryč po dobu jednoho týdne a pak byla znovu ve městě na den nebo dva a pak zase pryč. To se dělo s větší frekvencí.

 

Javon:

Když měl Neverland, zaměstnával desítky lidí na tomto místě. Teď, s výjimkou učitele a paní Grace, se počet jeho pomocníků v domácnosti v podstatě snížil na mě a Billa. Byli jsme osobní asistenti, kurýři, kutilové. Dělali jsme nákupy, brali psa k veterináři, hlídali děti. Bill měl u sebe dokonce kartu zdravotního pojištění rodiny a také pasy.

Jen jsem byl najatý jako pěšák, víte? Tohle bylo něco jiného. Řeknu, že jsme měli tušení, kam jsme se sami dostali, takový to byl obrovský eufemismus. Byly dny, kdy jsem přemýšlel jak to sakra, že jsem skončil tady?

 

Bill: 

Feldman byl pryč a Grace také. Cítil jsem to jako větší odpovědnost. Všechno začalo chodit ke mně. Dokumenty, faxy, e-maily. Někdo musel tyto dokumenty převzít a odevzdat. Michael Jackson nechodí k bráně a nepodepisuje balíčky… Bylo tam mnoho položek, mnoho čísel. Říkám asi 35 milionů $ . Viděl jsem slova jako "miliarda dolarů" na jednom z těchto dokumentů.

Raymone měla vždycky vágní výmluvy: "Peníze a účty pana Michaela jsou v pořádku". Teď jsme se dostali do pozice. Kdy jsem začal vidět takovéto věci. Viděl jsem tyto kousky skládačky.

V červnu vyšel první iPhone . Chtěl jeden. Javon stál v řadě dvě a půl hodiny, aby ho měl. Když jsem mu ho poprvé přinesl, přišel ke mně a řekl mi, že nefunguje. Řekl: "Nic to nedělá."

Řekl jsem: "Pane, musíte ho nastavit a vytvořit si účet."

On řekl: "Myslel jsem, že už je to hotové".

"Ne Pane."

"Aha. Můžeš?"

Měl jsem všechny své osobní údaje, a tak jsem řekl - jistě. Poprvé jsem se ho snažil nastavit na své jméno, ale po spuštění čísla sociálního zabezpečení Michaela Jacksona, AT & T chtěl $ 1,500 vklad.

 

Ale bylo to divné. Nikdy to nevypadalo jako by byl na mizině. Vydavatelská práva, která vlastnil a prodeje alb nikdy nepřestaly vydělávat miliony. Byla to otázka, co se s ním děje. Utrácel dost marnotratně. Výlety do FAO Schwarz a nákupy v knihkupectvích. Bulvár byl vždy zaměřen na ty věci, jako by byly nákupy hraček a něčeho takového, jakoby byly cestu do bankrotu. Ale abych byl upřímný- ne. Sledoval jsem ho. Bylo to jako desetníky ve srovnání s údaji co jsem viděl ve zmíněných dokumentech. Byly tam tuny peněz co procházely rukama po celou dobu. Soudy, věřitelé, bankovní úvěry, náklady na právní zastoupení. Miliony dolarů přišly a zase šly pryč.

 

Javon: 

Tyto spory byly stálé. Zdálo se, že proti němu byly podávané žaloby každý týden. Nemohu vám ani říct, kolikrát jsme byli na směně, stáli u přední brány, a někdo přišel s jednou z těch z těch obálek.

Jednou jsem šel se psem, a jeden z těch pánů parkoval venku. Mysleli jsme, že to jel fanoušek, nebo tak něco. Obešel jsem blok s Kenyou, a hned jak jsem otevřel bránu a šel jsem zpátky, on přišel a zeptal se : "Je to rezidence M. Jacksona?"

Odpověděl jsem: "Nevím, o čem to mluvíte."

Řekl: "Vezmi si to."

Snažil se mi podat ty papíry. "Neberu nic," ozval jsem se

Hodil mi ji "Vy jste tu zaměstnaný. Ujistěte se, že to dostane."

Nechal jsem ji na zemi. Ta obálka musí být v něčí ruce. Nepřebíráte ji, dokud se ji nedotknete. Lidé přišli a dali tyto věci k bráně na příjezdovou cestu. Měli bychom prostě jít, vzít hadici s vodou a polít to všechno. Nikdy nezapomenu na tu ženu (patrně Raymone). Nosili jsme nějaké věci do domu, brána byla otevřená, ona mávala obálkou a snažila se mi ji dát. "Jsi tady od toho," řekla.

Nechtěl jsem se těch tiskopisů ani dotknout. Řekl jsem: "Madam, musíme to dostat odtud pryč. Od vás také nic neberu."

Tato žena byla naštvaná. Začala křičet, "Radši to kurva převezmi nebo bude zle od vedení - dostáváš zaplaceno stejně jako všichni ostatní!"

Řekl jsem: "Paní, co to říkáte"

Její obličej dostal zkroucený výraz. Měla šílený vztek v hlase. "Řekni mu, ať platí své účty doprdele. Kurva, ať to zaplatí."

 

Bill: 

Já jsem slyšel Raymone a Grega Crosse sem tam se hlasitě hašteřit s panem Jacksonem o podnikání. Častokrát mi volal v případě, že rozhovor stočil k citlivým informacím. Z jednoho z těch rozhovorů jsem usoudil, že Raymone se ho snažila přimět k půjčce od jedné jedné banky, a Greg Cross obhajoval jinou. Každý z nich předkládali své důvody. Pak se ukázalo, že se přeli a křičeli.

To nebyl začátek - to se dělo už když jsem se tam dostal. Ke konci června jsme byli v domě, a já jsem byl požádán, abych zařídil konferenční hovor pro tři lidi. Zařídil jsem hovor na můj telefon, dostal spojení na Raymone a Grega , šel kolem zadní části domu, kde pan Jackson čekal na výzvu. Zaklepal jsem na skleněné dveře do kuchyně. Seděl u snídaně pultu s obrovskou mramorovou deskou, u které by mohlo sedět patnáct lidí. Podal jsem mu můj telefon a vrátil se k bezpečnostnímu karavanu.

O půl hodiny později, jsem slyšel nějaký pád. Hlasité rozbití desky a skla.. Vyskočil jsem a běžel za roh do kuchyně a viděl jsem pana Jacksona. Seděl ve stejném křesle jako dříve, a skleněné dveře se rozbily na milion kousků po celé zemi. Můj telefon ležel v jejích středu, prasklý. Zeptal jsem se ho, jestli je vše v pořádku. Jen se na mě tiše podíval s tím prázdným výrazem ve tváři. Pak se podíval dolů na sklo a tak nějak si povzdechl a řekl: "Je mi to líto, Bille. Budeš potřebovat nový telefon."

Zeptal jsem se ho znovu, jestli je v pořádku. Neměl vlastně co odpovědět. Zabořil hlavu do dlaní a vysvětlil trochu podrážděně: "Jsou všechno démoni. Měl bych zavolat svému otci a říct mu aby jim nakopal ty jejich zadky."

O pár dní později byly nainstalované nové dveře a nechtěli jsme o tom znovu mluvit.To bylo krátce před naším odchodem do Virginie.

 

Bylo chvíli projednáváno, že se vrátí zpět na východ; to byl důvod, proč jsem byl pověřený podívat se na notebooku na fotky z domů v Marylandu a Virgini. Teď tyto plány začal krystalizovat. Raymone mi zavolala a řekla: "Šéf si chce vzít dovolenou." Děti neměly školu. Byly letní prázdniny. Pan Jackson chtěl být někde venku, dostat se tam, kde bude mít prostor pro pohyb kolem sebe. Chystali jsme se podívat do DC a zůstat na místě zvaném Goodstone Inn v blízkosti Middleburgu ve Virginii. Raymone a Greg bylin už oba ubytovaní v DC, taky. Myslím, že ho chtěli mít blíž u sebe, aby se pokusili vyjednat některé z obchodních záležitostí.

 

 

Javon:

Nájemní smlouva na dům Monte Cristo byla až do konce června. To bylo v polovině této cesty. Věděli jsme, jak nenáviděl ten dům, a že mluvil nonstop o této obrovské usedlosti na Durango. Celá problematika kde se bude žít byla stále ve vzduchu.

Nemohli jsme dostat žádnou odpověď na to, jak dlouho bude cesta trvat. Potřebovali jsme oznámit plány našim rodinám. Zeptal jsem se pana Jacksona, jak dlouho by jsme měli být pryč. "Jen malou chvíli", řekl.

"Jak dlouho je - malou chvíli? "

"Ach, to nebude tak dlouho."

 

Bill:

Myslel jsem si, že půjdeme oba - Javon i já. Pan Jackson se vyjadřoval v tom smyslu jako by to tak mělo být. Ale když jsem viděl itinerář Raymone, který zřídila pro nás odlet, všiml jsem si, že Javon na něm není. . Zeptal jsem se jí na to a řekla: "Pan Jackson se vrací do Las Vegas po silnici a Javon musí zůstat v domě."

Oznámila, že bude zajišťovat tým co se bude starat o pana Jacksona v Middleburgu. Jednalo se o její lidi, některé policisty, kteří již pracovali jako osobní bezpečnostní tým Marion Barry, bývalého starosty DC, který byl také jejím klientem.

Myslel jsem si, že to není nic světoborného. Nebyl jsem spokojený s některými z nich. Chtěl jsem Javona u sebe … ale museli jsme jednat podle jejich rozhodnutí - Raymone byla ještě manažerkou, takže jsme museli respektovat to, co nám řekla. Měli jsme pana Jacksona a děti připravit na cestu. Když jsme odjížděli, vše, co jsem věděl, bylo, že jsme měli strávit pár týdnů ve Virginii. Cesta měla být dvou- možná třítýdenním dobrodružstvím. Nakonec se z toho stalo pět měsíců.

V polovině června 2007 skončil Michaelovým dětem jejich školní rok, udělaly závěrečné zkoušky, a byli připraveni na letní prázdniny. Doba, kterou jejich otec strávil v Las Vegas ale nebyla zdaleka tak produktivní. Studiové práce pro Thriller 25 se táhly a konec byl v nedohlednu. Ke konci jara měla Raymone Bain měl také zřídit večeři pro Michaela Jacksona s Randyho Phillipse, generální ho ředitele společnosti AEG Live. Phillips chtěl probrat myšlenku zahájit sérii koncertů v O2 Areně v Londýně. Michael neměl zájem.

Po šesti měsících v Las Vegas nebyl blíže k řešení finančních a právních problémů, které ho přivedly zpět na zem. A tak se rozhodl vypořádat stejným způsobem jako to později dělával: odjezdem.
 

Bill:

Tu noc předtím ke mně pan Jackson přišel s prosbou:"Bille, chci, abys mě kontaktoval s pilotem."

Řekl jsem: "Je tu nějaký problém, pane?"

"Ne, ne chci s ním jen probrat dráhu letu a jaké počasí se očekává."

To byl další z těch momentů, které jsem s ním zažíval. Chce probrat dráhy letu? Volal jsem Raymone a musela mi zavolat pilota. Dal jsem ho na telefon Michaelovi Jacksonovi. Slyšel jsem je mluvit. Chtěl odpovědi na všechny druhy otázek. Co nadmořská výška ve které poletí? Jak dlouho bude let trvat? Vyptával se tak detailně, jakoby měl sám znalosti pilota. Ten kontakt stačil na to, aby se cítil v pohodě, protože další den jsme odjeli na letiště v týmu já, pan Jackson, Grace, děti a pes. Vzhledem k tomu, že děti neměly školu, nebyl s nimi učitel.

Javon s námi šel do výkonného terminálu, nastoupili jsme a všechna naše zavazadla dopravili načerno (tajně). Bylo to malé soukromé letadlo. Už jsme byli všichni na palubě a připraveni na start. Motory naskočily a pak najednou zase vypnuly. Kapitán ohlásil interkomem, že jsou nějaké technické problémy, které musí vyřešit. Bylo to asi čtyřicet pět minut. Pak Prince přiběhl uličkou a řekl: "Bille, tatínek chce s tebou mluvit."

Šel jsem k panu Jacksonovi. Zeptal se: "V čem je problém? Proč jsme ještě nestartovali?"

Šel jsem se optat pilota. Řekl, že určitá část, funguje špatně, pojistka nebo něco podobného. Čekali na někoho, až přiveze náhradní. Vrátil jsem se a řekl to panu Jacksonovi. Neměl z toho vůbec radost. "Ne", řekl. "Pověz mu, že chci další letadlo. Nebudu se svými dětmi v tomhle. Kdyby se s nimi něco stalo, tak bych přišel o všechno."

 

Tak jsem šel za pilotem a řekl mu, že klient chce nové letadlo. Oznámil mi, že není možné dostat nové letadlo do zítřka. "Fajn, tak tedy odletíme zítra", rozhodl se Michael.. Zavolali jsme Javonovi a on přišel za námi. Strávili jsme extra noc v Las Vegas a druhý den jsme se vrátili na letiště.

Hned ráno bylo připravené nové letadlo, kterým jsme odletěli. Tentokrát šlo všechno hladce. Děti běhaly uličkami tam a zpět snad milionkrát. Pan Jackson byl opřený zády, poslouchal hudbu, spal pak celou cestu zpět s nohama nahoře. Nakonec se cítil uvolněně.

Když jsme přistávali na letišti Dulles, podíval jsem se z okna a viděl pět SUV. Sotva jsme vystoupili z letadla, čekal na nás bezpečnostní tým najatý Raymone. Šel jsem dolů a představil se. Přivedl jsem děti a Grace dolů a posadil je do auta. Potom jsem přivedl i pana Jacksona a ten se posadil na zadním sedadle. Ostatní se mezitím starali o zavazadla.

Byli jsme skoro připraveni vyrazit, když jsem viděl letušku z letadla, mávala a křičela jako blázen. "Zapomněli jste tu psa!!!"

 

Běžel jsem zpátky pro Kenyu, a když jsem ho snášel dolů, auta se rozjížděla. Prostě vyjeli a nechali mě tam. Kolona byla asi pětadvacet, třicet stop daleko a pak se prudce zastavili. Pan Jackson se vyklonil z okna a ptal se: "Bille, co to děláš?"

"Máte tady psa", zakřičel jsem na asfaltu.

Pak jsem se za nimi rozběhl, skočil do jednoho z vozidel i s Kenyou a pomyslel si… Co to mělo znamenat?

Jeli jsme asi čtyřicet pět minut od letiště směrem na Goodstone Inn, který tvoří několik různých budov rozmístěných po celém tomto velkém pozemku. Byl tam hlavní dům, kde se ubytoval pan Jackson a děti. Když jsme zastavili před domem pana Jacksona, Raymone a asi tucet lidí - všichni zaměstnanci a servisní tým stáli venku před domem. Byli seřazeni vedle sebe jako při návštěvě hodnostáře nebo někoho takového.. Věděl jsem, že panu Jacksonovi se tohle nebude líbit, že nechtěl fanfáry a oficiality. Nevěřil cizím lidem. Vozidla se zastavila a já jsem vyšel z mého auta a přistoupil k němu. Řekl přesně to, co jsem si myslel. "Bille, kdo jsou všichni tito lidé? Proč to Raymone udělala?"

"Netuším, pane."

"Nechci tady všechny ty lidi tady. Ať jdou pryč".

Šel jsem najít Raymone a oznámil jí: "Šéf tady nechce tuhle řadu.."

A tak jim něco řekla a všichni tito lidé začali mizet. Pan Jackson mě vzal stranou a zeptal se mě, jestli jsou tu kontrolní a skryté kamery. Pak chtěl změnit zámky svém pokoji a zároveň v pokoji dětí.

Právě jsme dorazili, takže všechny hospodyně byly ještě v místnosti. Musel jsem jít do domu a říci všem, že má každý teď tento dům opustit." Začal jsem procházet místnost po místnosti s přístrojem, a sluchátky. Jsem si jistý, že tito lidé se na mě dívali jako na frajera a blázna nebo namyšlence.

Přišla Raymone, našla mě a řekla: "Bille, co se to děje?"

Oznámil jsem, že musím prohledat dům.

Řekla: "Tady není čeho se bát. Nic tu není."

Řekl jsem: "To chcete říct panu Jacksonovi?"

Zastavila se po dobu jedné minuty.

 

"Dobře, prohledávejte dům."

 

Trvalo mi to asi hodinu, od začátku do konce. Nic jsme nenašli. Nakonec jsme dovedli děti do jejich pokojů a pana Michaela do jeho. Přinesl jsem mu zavazadla a osobní věci nahoru jeho ložnice. Poté, co jsme se tam dostali - byli jsme tam poprvé sami řekl mi:

 

"Bille viděl jste, co se stalo na letišti? Musel jsem jim říct, aby zastavili auto. Snažili se ti ujet".

Chtěl jsem na všechno zapomenout. Chtěl jsem věřit, že to byla jen náhoda, ale v té chvíli jsem začal cítit jeho paranoiu, odkud se bere. Začal jsem chápat lépe všechny ty konflikty v jeho světě, a co se děje mezi Raymon a Gregem. Byl jsem tam, abych dělal svou práci a to bylo všechno. S miliony dolarů v sázce ve všech těchto obchodech mohou být lidé, kteří se vás snaží odstrčit a dostat to, co potřebují. Nevěděl jsem, jestli už jsem vtažen do jeho paranoi, nebo co, ale čím víc jsem přemýšlel o té chvíli, tím více jsem začínal být na vážkách. Pan Jackson si toho všiml, a to nebylo dobré. Ale byl rád, "Nebojte se, nebojte se. Už brzy chystám nějaké změny".

Poté, co jsem ho ubytoval, zeptal jsem se druhého bezpečnostního týmu, kde budu já. Řekli mi, že mám zůstat v domě hned vedle pana Jacksona, kus po silnici. Nelíbilo se mi to. Ale nechtěl jsem, aby se to příliš hrotilo. Stále jsem zkoumal situaci. Bylo pozdě, vlastně skoro půlnoc. Šel jsem do svého pokoje, informoval jsem Javona a řekl mu, co se děje. Byl velice naštvaný. Stále byli na Monte Cristo aa žádná zmínka o tom, že by se vrátili zpět do toho domu. Bylo to všechno ve vzduchu.

Znenadání pan Jackson zavolal a řekl mi, že potřebuje lékaře. Přesněji lékaře, který přijde večer. Řekl, že ho trápí jeho zápěstí, protože padl ve svém ateliéru v Las Vegas a to bylo příčinou mnoha bolesti. Nevěděl jsem o tom ; Nikdy o tom předtím nemluvil.. Tak jsem zavolal Raymone a řekl, že pan Jackson chce navštěvu lékaře. "Právě teď?"zeptala se.

Řekl jsem: "Jo, právě teď."

Poznamenala: "Nemyslím si, že můžeme najít takového, aby přišel teď v noci."
Tak jsem to oznámil panu Jacksonovi a on se rozhodl: "Proč nemůžeme jet prostě do nemocnice?"

Byl jsem rád, wow! Raymone se domlouvala se svými lidmi a zjistila, že do nejbližší nemocnice je to pětačtyřicet minut. Pan Michael souhlasil: "Dobře, pojďme." A tak jsme jeli i s naším bezpečnostním týmem.

Byla to tichá venkovská nemocnice. Uprostřed noci bylo v čekárně jen málo lidí …Chtěl jsem nejdřív mluvit s lékařem, řekl jsem mu, kdo jsem Neviděl žádný problém. Přivedl jsem pana Jacksona, udělali mu nějaké rentgeny a chvíli mluvil s dkoktorem. Dali jednu z těch z těch suchých dlah na zápěstí a recept na nějaké léky proti bolesti. Byli jsme tam snad hodinu a půl. Druhý den ráno mě vzal jeden z těch chlapců do města, abych vyzvedl léky na recept a předal je panu Michaelovi v hlavní budově.

 

Ta farma byla obrovská. Mohli jste tam vidět mnoho jelenů, krav i koní. Všechno, co stačilo udělat, bylo vyjítr ze zadních dveří. Ale přes to všechno Raymone a její tým ještě nedokázali dát panu Jacksonovi volný prostor. Zaparkovali svoje vozidlo přímo před domem. Brzy ráno, i děti s oblibou chodili ven, užít si scenérie, ale každou chvíli, sotva vystoupili z domu,chlapi z bezpečnostního týmu vystoupili ven z auta a sledovali je kamkoli se hnuli. Chtěl jsem, aby poodstoupili, ale oni ne.

 

Pan Jackson mi zavolal a řekl: "Bille, já nechci, aby parkovali před mým domem. Řekni jim, ať odjedou někam do jiné ulice".

Šel jsem za nimi a sdělil jsem jim to."Pan Jackson si nemyslí, že je nutné, aby jste byli právě v parku u domu. který si vybral".

Oni mi ale vůbec nevěnovali pozornost a zůstali v přední části dál. Michael mi opět zavolal.

 

"Bille, oznámil jsi těm lidem, že nepotřebují být tak blízko domu?"

Řekl jsem na to "To jsou lidé od Raymone. Mě neposlouchají".

Mohl bych říci, že jsem byl také naštvaný. Ti lidé mě opravdu znepokojovali.

Měli jsme bezdrátové kamery, malinké okénkové komory, takže jsme mohli sledovat chodby a dohlížet na hotelový personál. I bez těchto chlapců jsme měli všechno pod kontrolou - měl jsem dvě kamery skryté,takže jsem mohl dávat pozor na zadní i přední vchod z mého notebooku.

Raymone zavolala, aby mi oznámila že vypřší pronájem domu Monte Cristo . Neřekla víc, jen, že je třeba všechno zabalit a dát do skladu. Oznámil jsem Javonovi, že potřebujeme opět posádku a začít hnát vše nahoru. Ale pak ke mně pan Jackson a řekl: "Bille, chci, abys ses vrátil do Las Vegas a pomohl Javonovi ujistit se, že je všechno v bezpečí a pak oba odletěli a setkali se tady se mnou".

Váhal jsem jestli mám odejít "Tyhle lidi neznám", řekl jsem o Raymonině týmu. "Nevěřím jim."

"Bille, mám malý bezpečnostný celý život. Nebojte se, budu v pořádku."
"Jste si jistý?"

"Budu v pořádku Musíš jít, protože potřebuju, abys pro mě udělal něco velmi důležitého. Je tu něco, co chci, abys vzal z mé ložnice. Vzadu je šatna. Malá skrytá dvířka a uvnitř najdete stříbrný kovový kufřík, potřebuji, abys mi ten kufřík přinesl. "

Stál jsem tam chvíli, zvědavý, v domnění, že mi poví, co v něm je. Zeptal jsem se ho, jestli ten kufřík může být odbavený na letišti "Ach ne, musíš ho mít u sebe po celou dobu."
Následující den jsem se dohodl s Raymone a odletěl zpět do Las Vegas a začal balit.

 

 

Javon:

V tom domě bylo hodně oblečení. Kresby barevnými tužkami na stěnách. Dalo by se říci, že Blanket se tím bavil. Místnost pana Jacksona byla přeplněná věcmi od fanoušků i knihami. Byly tam poloprostorové boxy.

Nebylo tam mnoho nábytku, se kterým by jsme se museli vypořádat; Dům byl zařízený, když jsme tam přijeli.. Ale nakupilo se tam mnoho osobních věcí. Knihovna byla největším problémem - bylo tam proklatě mnoho knih. A pak všechny ty drobné dárky a karty se vzkazy, které byly zaslány fanoušky; plné krabice z těchto věcí.

Když jsem šel zabalit do kuchyně, otevřel jsem dveře do spíže a našel jsem Tabasco omáčku. Vstoupil jsem tam a viděl police plné Tabasco omáčky. Muselo tam být několik stovek lahví, to není lež ...Zelené a červené. Nemohl jsem tomu uvěřit. Když jsem to viděl, všechno, co jsem mohl myslet bylo , že jsme šli kolikrát do kina a zapomněli Tabasco omáčku, a oba jsme pobíhali jako slepice a snažili se najít některou z nich. A on měl plné krabice stále v jeho "doupěti" .

 

Bill: 

Vzpomínám si, že mě Javon zavolal přes celý dům . "Bille, ty mi nebudeš věřit".

"Co?"

"Jen jdi do kuchyně."

Šel jsem a podíval jsem se do komory a všude byla jen pálivá omáčka. Kdyby jste to viděli, tak by jste jen stáli, zírali a divili se.

 

Poté, co vedení společnosti zjistilo, že se pan Jackson nevrátí, byli naštvaní. Tu noc jsem přijel domů a volala Raymone , že by měly být věci sklizené do 5:00 hod. následujícího dne, nebo že by mohl přijít o jeho zálohu padesát tisíc dolarů. Řekla, že kdybychom to neudělali včas, můžeme si být jisti, že by to bylo důvodem dalších problémů pana Michaela - jakoby to do mrtě byla naše chyba. Věděl jsem, že se do toho domu musíme vrátit následující ráno a to se stalo.

 

Javon:

V Las Vegas je místo, kterému se říká All Storage. Je to obrovské. Vzali jsme největší náklaďáky a auta které měly, dostatečně velká na to, aby stěhovala domy. Trvalo nám dva dny, každý den, s tuctem chlapů, ale zvládli jsme to. Byli jsme vyčerpaní až nadoraz.

 

Bill:

Stříbrnou aktovku jsem vzal z mého šatníku a pořád nosil s sebou. Bylo to těžké. Vzal jsem ji domů a položil ji na stůl v obývacím pokoji. Celou noc jsem se na tu věc díval. Mysteriózní kufřík. Skoro jako ve filmu nebo tak něco. Chtěl jsem to otevřít. Chtěl jsem vědět, co je uvnitř. Zároveň jsem nechtěl mít nic společného s tím, co by tam bylo. Ale když jsem s ním chtěl jít přes letištní kontrolu a překračovat státní hranice, rozhodl jsem, že musím zjistit, co je tam. Otevřel jsem ho.

Byly tam dvě sošky Oscara. Zpočátku to vypadalo jako kopie. Nikdy jsem to neviděl. Ale pak jsem se na ně podíval blíže a obě byly z Jih proti Severu. Jeden z nich pro nejlepší film. Hledal jsem to na online. Tyto dvě sochy byly podle všeho nejcennějším Oscarem, který byl kdy koupený v aukci; Pan Jackson za ně v roce 1999 zaplatil 1,5 milionu dolarů. Je to v Guinnessově knize rekordů.

Seděl jsem tam a díval na tyto dvě, jako… Sakra na mém stolku stojí pár milionů dolarů. Můžu vám říct, že jsem nespal v mém domě dobře. Můj mozek se stále šrotoval a í a přemýšlel o tom. Co to má znamenat? Jediný důvod, který mě napadl bylo zabezpečení. Způsob, jakým o tom kufru mluvil naznačoval, že potřebuje "zajištění". Jako finance. Něco nebylo v pořádku a ty sochy byly těžké. Proč byste jinak potřebovali Oscary Gone with the Wind na cestu na koňskou farmu ve Virginii? Myslel jsem, že se dozvím, až se vrátím.
Raymone měla zařídit, abychom se vrátili zpět do Virginie, ale její kancelář neodpovídala na mé volání. Jediné, co jsem slyšel bylo: "Není tady, zavolá vám zpátky." Byly to dva dny. Volal jsem panu Jacksonovi, abych mu řekl, že vše je zabalené do Vegas a měli jsme několik rozhovorů o bezpečnostním týmu Raymone. Znělo to velmi znepokojeně. Řekl: "Pokaždé, když jsem venku s dětmi, slyšel jsem, jak volá Raymone. Mohu vám říci, že hlásí všechno, co dělám . Nelíbí se mi to. Víte,nemám to rád Nevěřím těm lidem. Kdy se vrátíte?.

Řekl jsem: "Ano, pane, snažím se, ale Raymone je nedostupná."

Řekl mi, abych zavolal Gregovi , ale neudělal jsem to. Jen jsem slyšel, hlas pana Michaela říká, že je to tak naléhavé, ať se vrátím. Slyšel jsem v telefonu, jeho obavy, že má kolem sebe své děti. . Když jsem byl s ním, vždycky řekl: "Mám tohle," boom, může se to stát - dokážu to.. Ale tady jsem uvízl v situaci, kdy jsem nemohl dělat co je třeba podle něho. Bylo to frustrující. Tak jsem se rozhodl. Šel jsem za Javonem a řekl:

 

"Víš co? Uděláme to, co musíme udělat. Jdeme na to, kámo."

Javon řekl:

 

"Jo, jdu s tebou."

 

Javon:

Vyrazili jsme na cestu. Vzali jsme oba SUV a jeli asi šestnáct hodin denně. Měli jsme zažízený pokoj v motelu v každém městě, kde jsme byli, vstali v 5:30 a druhý den znovu. Řekl jsem jen panu Michaelovi, že se s tím dokážu vypořádat. Jednoho dne na příjezdové cestě přišel hovor od Raymone. "Ach, omlouvám se, že se s vámi nemohu vrátit. Měli jsme jednání o nějakých finančních záležitostech. Dám vám plány cesty". Začala mi sdělovat všechny informace o letech a spojích. Jen jsem na to řekl: "Jo, jo, jo, jo, to zní dobře."

Mezi věcmi na letišti byli všichni tito noví lidé. Ale nechtěli jsme tam sedět a nedělat nic. Tak jsme se dostali do auta a vyrazili jsme.

Částečně to byla naše loajalita vůči panu Jacksovi. To byl obrovský motivační faktor. Takto to nemůže skončit.

Nacházeli jsme se hodinu západně od Washingtonu, DC, Middleburg, Virginie,to je již dávno oblíbeným rájem pro bohaté členy elitního východního pobřeží. Kopce obklopující malé vesnice jsou poseté idylickými farmami a osadami.

Deset minut jízdy autem od Middleburgu se nachází Goodstone Inn, místo, kde se Michael Jackson rozhodl strávit letní dovolenou. Bývalá plantáž je 640 akrů otevřených pastvin a lesních turistických tras, lemovaných krásným zurčícím potokem. Uprostřed areálu se nachází bývalý plantážní dům, kde je restaurace, hostinec a kanceláře. Nejkrásnější z celé nemovitosti je spousta historických domů a chaloupek nádherně zrekonstruovaných a přestavěných na apartmány. Zpěvák a jeho děti se ubytovali v nádherném, čtyřložnicovém hostovském domě, postaveném v severním rohu komplexu.

Pro Michaela Jacksona nebyl na novém pobytu nejlepší luxus ubytování, ale především skutečnost, že se mu podařilo zmizet. Když odešel z domu Monte Cristo, místní noviny oznámily, že se přestěhuje do jiného domova ve Vegas. Rozšířily se další pověsti. Byl úplně mimo dohled a to mu dovolilo konečně odpočívat a užívat si svou rodinu.
 

Bill:

Dorazili jsme do Middleburgu kolem půl dvanácté v noci. Za normálních okolností bych to nedělal, bylo dost pozdě, ale zavolal jsem pana Jacksona a řekl mu, že jsme tady. Řekl: 

"Jste zpátky? Skvělé! A jaký byl váš let?"

"Nechtěli jsme létět, pane, vrátili jsme se auty."

"Ty jste také přivezli? Wow, to je tak skvělé.

Javon:

Následující ráno jsme šli do hlavní budovy. Šli jsme nahoru a Raymondin bezpečnostní tým seděl venku ve svých kamionech. Když viděli Billa a mě, byli zjevně nespokojení. Šli jsme do domu pana Jacksona. Zavolal děti do místnosti a řekl: "Podívejte, kdo je zpátky!"

Všechny děti vyrazily ke mně a k Billovi objaly nás a volaly. "Vítejte, Javone, Bille! Vy jste nám moc chyběli!"
"Vy nám taky" řekl jsem. A byla to pravda. Bál jsem se o ně.

 

Bill:

Vzali jsme sebou dětem mnoho jejich oblíbených hraček, nějaké akční figurky chlapců a také panenky Paris.. Takže byly nadšené, že je mají. Já měl stříbrný kufr. To byla první věc, o kterou jsem se chtěl postarat. Celé ráno jsem si myslel, že bude opravdu rád, že ho má u sebe, ale když jsem mu ho podal, jakoby se o nic nejednalo. Jakoby to nebylo nic. Jen ho odložil stranou, ani se neujistil. že je uvnitř ten správný obsah. Mluvili jsme o cestě. Řekl jsem mu, jak jsem se rozhodl jet, když to Raymone neslyšela. "Ti muži jí všechno říkají. Byl jsem tam ukládat nějaké časopisy a oni telefonovali, aby jí hlásili každý můj pohyb".

Teď, když jsme se vrátili s Michaelovými vozidly, navrhl, že lidi od Raymone už nepotřebujeme. Řekl: "Oznam jí, že jsou propuštěni."

Nechtěl jsem s ní mluvit. Ne opravdu. Věděl jsem, že to bude zuřit. Takže když mě požádal, abych to udělal, trochu jsem zaváhal. Řekl: "Chcete, abych jí to sám oznámil?"
"To bych byl radši, pane."

"Dobře, udělám to."

 

Javon:

Sledovali jsme, jak její kluci odcházejí pryč. Ti frajeři opustili své pozice; Snažil jsem se s nimi chatovat, ale ignorovali mně. Šli dolů, sbalili se a odešlii. Pak jsme s Billem vešli do domu a vrátili jsme se ke své činnosti Tak jednoduché.

 

Bill:

Oslavy 4. července byly už za pár dní.. Na kraji silnice, po celém kraji, byl ohňostroj. Pan Jackson byl opravdu nadšený, že nějaké také koupíme a poslal mě pro ně Měl jsem jich přinést hodně.. Šel jsem a koupil ohňostroje asi za pět set dolarů. Během noci 4. července a i další večer jsme viděli pana Jacksona a děti v terénu v poli jak vypouštějí rakety a římské svíčky. Mohli jsme je pozorovat z našeho domu.

 

Javon:

Většinu dnů toho moc neudělal. Děti si hrály venku v těch velikých polích a Michael byl s nimi.. Jedli jsme většinu jídel v restauraci, tak jsme strávili ráno a odpoledne jsme hlídali prostor, udržovali všechno v pořádku nebo plánovali detaily, kdykoli jsme chtěli někam jít.

 

Bill:

Lidé Goodstone nám dali seznam akcí a zajímavostí v této oblasti, co by bylo možné podnikat s dětmi. Bylo tam několik míst z občanské války, kam se nabízejí zájezdy. Nebyli jsme příliš daleko od Hersheyparku, zábavního parku v jižní části Pennsylvánie. Výlet tam byl na seznamu spolu s několika dalšími věcmi, včetně výletu horkovzdušnými balony. Když jsem poprvé uviděl seznam, myslel jsem si, že let balónem je poslední věcí na světě, po které by Michael Jackson prahl. Ukázalo se ale, že to je první věc, kterou si vybral. Zavolal a řekl, že chce s dětmi letět v horkovzdušném balónu. Nemohl jsem tomu uvěřit. Otočil jsem se k Javonovi a řekl: "Horkovzdušný balón ? Brácho to snad ne… Že si to rozmyslí? Že jo?"

 

Javon:

Bill mi nechal vědět, že to nemůže být jen tak "nějaký" horkovzdušný balón. Ani jeden z nás se toho nechtěl ujmout , nebyla to jen jedna příprava, ale jeden z nás měl být s panem Jacksonem za všech okolností. Takže po celou dobu před výletem jsme přemýšleli, kdo to bude. Jeden z nás se bude muset podřídit.

 

Bill:

Měli bychom opustit dům v půl šesté ráno a dostat se na místo startu do půl sedmé. Byl to manželský pár, který provozoval let.. .Jako obvykle nevěděli, kdo vlastně poletí. Mysleli si, že to bude jen rodina obyčejných turistů. Přijeli jsme a prošli celým prostorem a řekli dětem, jak funguje balón, bezpečnostní pokyny a podobně. Byla připravená malá snídaně ještě předtím, než let začal.

 

Když přišel čas vzletu, děti byly tak nadšené, že běžely a s velkými úsměvy do balonu přímo skočily, aby tam byly co nejdřív. S Javonem jsme ustoupili a pan Jackson ze zeptal "Poletíte taky?"

Podíval jsem se na Javona, co na to on "Jsem v pohodě", oznámil.

Udělal trochu trapnou pauzu a tak se Michael znovu zeptal: "Co, vy máte strach?"
Nechtěl jsem vypadat jako chlap co má strach z letu tím zatraceným balonem, tak jsem poznamenal: "Ne, my se nebojíme. Je to jenom.,, Víte"

"To je v pořádku, jestli máte obavy. Můžete to říct."

"Ne, ne. Není to tak. Je to jen, víte, my prostě mám takový pocit, jako.."

On řekl: "Tak jo. Tak tedy zůstaňte tady dole a jeďte za námi autem. Myslím, že to tak bude v pořádku."

Řekl jsem: "Myslím, že je to dobrý nápad, pane. Budeme na vás dávat pozor odtud."
A tak jsme sledovali balón z náklaďáku. Byli pěkně vysoko. Byl to pěkný letní den, ale dost foukal vítr. Tak jsme byli rádi, že jsme dole. Když konečně přistáli, pan Jackson ke mě přišel a řekl:

 

"Bille, mám dojem, že ten, kdo letěl s tím balonem také něco vyfotil."

Někdy si myslím, že byl přehnaně paranoidní v těchto věcech, ale často mohl mít pravdu

Šel jsem k tomu muži a řekl: "Hej, musím vidět váš telefon." Měl jeden z nových iPhone. Přešel jsem po fotografiích, a bylo nepochybné, že ten chlap se snažil opravdu pokoutně vyfotit snímek. Vše, co se mu podařilo byla zadní část hlavy Blanketa, ale bylo to porušení soukromí a záleželo to na panu Jacksonovi. Dokonce i při relaxaci a snaze užít si dovolenou, nemohl věřit nikomu. Ten obrázek byl smazán.

 

Javon:

Byla to jediná věc, aby byl Michael Jackson skrytý v Las Vegas. Místo bylo prakticky určené pro něj. Restaurace s vlastní místností, které obstarávají A-seznam hvězd, které chtějí být v úplném utajení. Velmi odlišné od předměstské Virginii.

 

Bill:

Jednoho dne se rozhodl, že chce jít do Walmartu na nějaké nákupy. Byl jsem tam jen já a on. Javon byl pryč s dětmi. Byli jsme v obchodě, měl na sobě závoj a oblečený byl celý v černém. Šel jako první a já jsem byl pět stop za ním v civilu. Ochrankou u vchodu byl starší chlap. Pan Jackson vstoupil s tímto závojem, strážný se na něj podíval, když jsme prošli okolo, slyšel jsem, jak říká: "Viděli jste toho chlapa? Je oblečený jako by to tady chtěl vykrást."

Šli jsme dovnitř. Pan Jackson šel na procházku uličkami. Díval se na prádlo a DVD - jen nenakupoval jako každý jiný. Byli jsme tam asi tak dvacet minut, když jsem slyšel vysílačku a a uviděl, že naproti nám přichází policista. Bylo to skoro jako v magic-shopu při tom incidentu ve Vegas, tak jsem si hned pomyslel: do prdele. A je to tu zase!!!

Policista přišel a přiblížil se k panu Jacksonovi a něco mu řekl. Lidé se začali zastavovat a zírat. Přešel jsem k policistovi a snažil se zasáhnout svým obvyklým vysvětlením, že jsem soukromá bezpečnostní služba vysoce postaveného hodnostáře atd. Stejně jako předtím chtěl policista vědět, kdo ten chlap je. Nechtěl jsem aby se opakovalo to, co v magického obchodu. Nechtěl jsem říct, že to je Michael Jackson, ale ten chlap byl skutečně vytrvalý.

 

"Kdo je to?"

Rychle jsem se rozhodl a řekl jsem:"Je to Prince."

"Kdo?"

"Prince".

"Ten chlap z Purple Rain?"
"Ano pane."

"Proč je schovaný?"

"Snaží se být inkognito."

"Aha. Mysleli jsme si, že se to tu snaží vykrást."

"Ne Pane. Jen tu nakupujeme."

 

 

Bill:

Když jsme se vrátili do auta, zeptal se pan Jackson:

"Co se tam stalo?"

"Řekl jsem mu, že jste Prince".

"Prince?!

"Jo"

Jen se zasmál tím svým smíchem a poznamenal:

"Není divu, že nás nechali být".

 

Javon:

Jednou týdně si děti vybraly zvláštní místo, kam chtěly jít, a jedno z jejich oblíbených míst bylo Chuck E. sýr. Vzhledem k tomu,že Middleburg byl uprostřed ničeho, nejblíž to bylo pětačtyřicet minut, v Alexandrii, jižně od DC vzali jsme tam děti snad třikrát. Ale tento jeden konkrétní čas jsme vzali děti opět a pan Jackson chtěl jít taky. Chtěl se dívat hrát si s nimi. Doprovodil jsem děti jako první. Pan Jackson přišel o deset minut později s Billem.

Děti si hrály, a pan Jackson seděl v rohu s kloboukem a černou rouškou přes obličej. Děti věděly, že vždy, když jejich otec na veřejném místě, nemohly k němu blíž, protože to bylo proti pravidlům. Dokážete si představit, že se musely naučit, aby zůstaly daleko od svého vlastního otce, když sedí jen na druhé straně místnosti? To bylo to, co měli přikázané. Jednalo se o preventivní opatření, jako použití jejich krycích jmen. Ale Paris? Milovala svého otce. Bylo marné jí říkat: "Nemluv s otcem." Nebyla toho schopná. Běžela až nahoru a křičela: "Podívej, tati! Tati! Jedu dolů. Podívej se!"

Připomněl jsem jí, aby to nedělala, ale byla tak nadšená, že na to nedbala.. Byl to opravdu velký problém. Na tom místě bylo hodně otců - Mohla křičel na kohokoli. Ale o několik minut později, když si hrála s jinou dívkou ve velkém bazénu plném plastových kuliček, rozeběhla se najednou ke svému otci, dala mu velkou pusu - stáhla mu roušku dolů a dala mu pusu na tvář a pak dala zase roušku zpět a běžela si hrát.

 

Holčička, co si s Paris hrála všechno sledovala. Jen tam stála, uprostřed všech těch plastových koulí, s ohromeným výrazem ve tváři a díval se na tohoto muže v roušce.. Bylo to, jako by ztratila dech po dobu jedné minuty, jako by byl příliš nadšená aby promluvila. Pak konečně chytila dech a ukázala a křičela tak hlasitě, jak jen to šlo, "Mami! Je to Michael Jackson! Je to Michael Jackson, mami! Mamko! Michael Jackson!"

 

Bill:

Celá místnost ztichla. Všechny hlavy se otočily směrem k nám. Pan Jackson vyběhl přímo nahoru a vyšel ze dveří. On neběžel, byla to vlastně jen rychlá chůze, ale odešel ve spěchu. Následoval jsem ho. Naznačil jsem Javonovi, aby zůstal s dětmi. Když jsem se dostal ven, pan Jackson přišel k autu, ale nemohl ho otevřít, takže se tak nějak přikrčil mezi auty. Běžel jsem tam a on řekl: "Bille, otevři dveře."

 

Nemohl jsem otevřít, protože klíče měl Javon. Byl jsem na straně řidiče a viděl jsem hlavu někoho, kdo utíká pryč od auta a zamířil na ulici. Proběhl ulici a přímo do Staples. Byl jsem nervózní, rozhlížel se a myslel jsem si, že lidé ho každou chvíli začnou pronásledovat.. Ale úžasná věc - nikdo nás následoval ven.

Javon:

Uvnitř restaurace se lidé dívali kolem sebe, a mohli jste slyšet hlasy:. "Michael Jackson?" "Říkala Michael Jackson?" "V žádném případě. Nemohlo to být on." Paris nezpůsobila scénu, protože jí nikdo nevěřil, protože kdo by věřil, že Michael Jackson byl právě v Chuck E. Cheese v Alexandrii, Virginii, v úterý večer? Chudák holčička, každý si myslel, že má divokou fantazii, ale ona trvala na tom, že viděla, co viděla.

Nakonec přišla k Paris a zeptala se: "To byl Michael Jackson, tvůj otec?"

Paris na to něco jako: "No to bych byla ráda"

 

Bill:

Jednou odpoledne, pan Jackson zavolal a řekl: "Paris se tě chce na něco zeptat. Můžeš přijít do domu?"

ˇŠel jsem tedy. Paris tam byla, seděla s ním a on ji šťouchl. "Jen do toho, zeptej se ho."

Řekla: "Prince má Kenyu, ale nikdy mi nedovoluje, abych si s ním hrála. Takže bych opravdu ráda, kdybyste mi našel kotátko."

Kotě? Myslel jsem si, kdo si koupí kotě, když cestuje? Ale Paris se jen dívala s těma velkýma zelenýma očima, a těm jste nemohli říct ne. A nemohl jsem prostě jít a jedno koupit. Pan Jackson řekl, že je třeba najít nějaké, aby se pomohlo zvířátkům venku. Tak jsem se vrátil k Javonovi a řekl: "Jo, musíme najít kotě."

Oba jsme sedli začal hledat. Našli jsme chovatelské potřeby v Chantilly, městečku mimo DC; to bylo asi čtyřicet-pět minut od hotelu. Tam byl Zverimex, který prodával nalezená zvířata. Vytiskl jsem si seznam všech koťat, které měli, s barevnými fotografiemi každého z nich. Muselo to být asi kolem stovky. Vzal jsem ho Paris a řekl: O hodinu později mi zavolal a řekl mi, že ví, které z nich chce. Malé zlatohnědé s bílými pruhy.

 

Druhý den ráno jsem měl nějaké pochůzky zhltl snídani a když jsem se dostal do Zverimexu, řekli mi: "Je nám líto, pane, kotě je už prodané". Někdo si ho den předtím vybral na internetových stránkách prostě nebylo aktualizované.

Paris mi volala a ptala se, jestli už kotě mám.

Starala se."Ujistěte se, že bude mít sebou dost hraček a jídla!" Byla tak nadšená.V jejím hlase bylo slyšet očekávání a dělalo ji to tak šťastnou, že jsem věděl, že se nemůžu vrátit bez koťátka . Podíval jsem se na všechna ta koťata, abych zjistili, jestli je tam nějaké, které vypadá podobně jako to, které chtěla. Nebylo. Řekl jsem chlapovi v obchodě, "Hej, poslouchej. Moje dcera opravdu chce toto kotě. Musím vědět, kdo ho má".

Oznámil mi, že nemají právo sdělovat tyto informace. Řekl jsem: "Možná bys jim mohl zavolat a dát jim moje číslo." Řekl, že všechno co má je adresa dané osoby. Prosil jsem je o ni s odůvodněním: "Chtěl jsem jim nabídnout větší částku, než jakou zaplatili Nakonec mi ten chlap dal adresu. Dal jsem ji do GPS, a to bylo skoro hodinu cesty. Co - do pekla. Byl jsem na misi. Vyjel jsem k domu toho člověka.

Nakonec se tam dostal. Byl to starší muž - cizinec Vysvětlil jsem situaci. Nezdálo se, že zvlášť fixovaný na to kotě. Měl ho jen jeden den. Zeptal jsem se ho: "Co by jste za tu kočičku chtěl?"

On řekl:

 

"No, myslím, že by jste mi mohl dát kolik jsem za ni zaplatil."

"A kolik jste platit?"

"Pětadvacet dolarů."

Dal jsem tomu člověku 300 dolarů v hotovosti. Dal jsem mu své vlastní peníze. Popadl jsem tu kočičku skočil do auta a frčel jsem zpátky do Goodstone Inn. Byl jsem na cestě dvě hodiny. Přitom začal můj telefon zvonit do éteru. Volala mi Paris: "Jsi blízko? Jsi nedaleko? Kdy už tady budeš?" Zavolala mi tolikrát, že už jsem přestal odpovídat. Dostal jsem do domu a zastavil před ním. Musela se díval ven z okna, protože sotva jsem zastavil, vyběhla s tímto obrovským úsměvem na tváři, popadla koťátko z mých rukou a běžela s ním zpátky domů.

Pak, když jsem se dostat zpět do auta, vyběhla ven z domu křičíc: "Bille! Bille!" Běžela k oknu auta, stoupla si na práh, dala mi pusu na tvář a řekla : " Děkuji, že jste mi přivezl Katie."

Pokud je to všechno bylo pro toto její štěstí, stálo za to.

 

Javon:

Největším překvapením , které připravil Michael Jackson pro děti , byla jejich návštěva Washingtonu po dobu tří dnů . Byli ve Smithsonian a v národní Zoo. Dohodli jsme se, že muzeum a zoo si prohlédneme ráno, ještě předtím, než se otevře. Jednalo se o muzeum letectví a kosmonautiky, přírodní historie a navíc Muzeum amerických indiánů - poslední den jsme šli do zoo.

 

Bill:

 

Bylia tam ochranka zoo, která nás doprovodila, také DC, městská rada i všichni hlavouni najatí Raymone se svými politickými připojením...

Navštívili jsme opičí pavilon a pavilon plazů. Legrační bylo, že pan Jackson měl i provozoval své vlastní zoo. Procházeli jsme kolem tygrů a pan Jackson mluvil obšírně o úsilí o zachování volné přírody pro tygry jako o nejlepším způsobu jak je chovat i v zajetí. V jednu chvíli se ho správce ZOO zeptal, jestli chceme vidět to a to zvíře. a pan Jackson odpověděl: "Ne, nepotřebuji je vidět, protože mám spoustu z nich."

Javon:

 

Když jsme byli u exponátu hrochů, Bill šel několik kroků napřed s panem Jacksonem, Princem , a Paris. Všichni už hrocha viděli a šli dál. Musel jsem se vrátil zpět s Blanketem. Byl do něj celkem umanutý, protože se mu líbil a chtěl se s ním pobavit. Myslel si, že je to největší věc. Prince už měl svého psa, a Paris právě dostala kotě, takže Blanket si myslel, že by měl také dostat mazlíčka . Zvolal: "Tati, já chci jednoho z nich jak svého domácího mazlíčka."

Ošetřovatel a všichni se smáli. Ale věděl jsem, že ten malý chlapec vůbec nežertuje. Kdyby ještě žil v Neverlandu, jsem si jistý, že hroch by nebyl zcela vyloučený. Se všemi ostatními šílenostmi o které jsme byli požádáni, abychom zařídili jsem napůl očekával , že pan Jackson řekne: "Kluci, musíme najít Blanketovi hrocha." Namísto toho, pan Jackson poznamenal :"Budu o tom muset něco jistit."

Správce řekl, že pokud má Blanket rád hrocha, mohl by ho pomoct nakrmit. Dali mu nějaká jablka a on se jim je snažil hodit, ale nemohl je dostat přes plot. Zvedl jsem ho tedy, aby mohl být tak vysoko, že je mohl hodit přes oplocení. Poté, co to udělal, postavil jsem ho zpátky na zem a otočil se, abych šel za ostatními. Nechtěl jsem od něj odtrhnout oči, ale stačilo půl sekundy a šplhal na ten plot ve snaze dostat se nahoru na zábradlí, aby mohl házet jablka odtud. Chtěl se tam dostat sám. Měl v tu chvíli už nohu na druhé straně. Hlavou mi bleskl celý scénář jako z thrilleru. Už jsem viděl titulky v novinách:

"SYN MICHAELA JACKSONA SEŽRÁN HROCHEM"

 

Chytil jsem ho za límec košile, řekl: "Dej ten malý zadek sem, než tady ztratím práci. Ten hroch spolkne i tvojí hlavu."

Bill:

 

Pokud by tam Blanket skutečně spadl, museli bychom hrocha zastřelit.

Javon:

 

Byly dny, kdy Michael chtěl vzít děti a jet do horské krajiny. Vzali jsme je do auta a jeli několik hodin. Skončili jsme návštěvou míst občanské války, když už jsme byli poblíž. Manassas. Bull Run. Vždy, když jsme míjeli některé z těch historických míst seděl na zadním sedadle a informoval děti - vysvětloval jim: "Toto je místo, kde armáda Unie udělala toto a toto… Nebo: Tady bylo zabito více než pět tisíc vojáků Konfederace." Když přišlo na historii, věděl o všem. Prince byl celý po něm.. Byl zvědavý, zahrnoval ho otázkami.. Paris a Blanket tolik ne.

 

Bill:

 

To byl náš malý třítýdenní pobyt zvaný dovolená….Ale dalo se to tak nazvat? Nevrátili jsme se do domu v Las Vegas - žádná diskuse o tom, kam půjdeme nebo pojedeme příště, na jaké nové místo. Nevěděli jsme, co říct našim rodinám o tom, kdy se vrátíme, kde budeme příště, nic. Bylo to něco jako - jo, žijeme teď na koňské farmě ve Virginii Museli jsme koupit všechna naše oblečení na cestě, protože jsme balili rychle. Bydleli jsme na Coat Factory Burlington. Michael říkával: "Potřebuji více oblečení pro děti." To znamenalo sadu oblečení pro každé z nich. Takže jsme museli znát velikosti, abychom mohli něco koupit. Všechno, co chtěl Michael pro sebe, bylo pyžamo. To je prostě Michael Jackson. Nic jiného na sebe nechtěl, když nemusel.
 

Javon:

 

Tyto pochůzky byly nejhorší částí. Ve Vegas nás vyslal kdykoli něco potřeboval… jakákoli věc v tom okamžiku: přílohu iPhone, svačinu, cokoli. Nebylo to zase tak velký problém, protože tam byly obchody a restaurace vzdálené pět minut. Zde se dalo dostat ke skutečným obchodům v Chantilly, a všechno, co tam bylo byll jeden zverimexu, jeden Blockbuster, jeden McDonald. Byla tam místa, která nebyly ani na GPS. Já a Bill jsem nebyli zvyklí v terénu mimo město. Ztratili jsme se skoro pokaždé, když jsme někam vyrazili. Jednou v noci, pan Jackson zavolal a řekl, že on a děti se chtějí dívat na film a poprosil, zda bychom mohli najít nějaké kino, kde je k prodeji popcorn. Nechtěl ho sice pravidelně, ale v kině ano. Bylo to skoro o půlnoci ve středu uprostřed zapadlé Virginie. Obvolali jsme kina ve východní m předměstí DC; všechna byla na noc uzavřena. Vzali jsme telefonní seznam a začali vytáčet. Nakonec jsme objevili obchod, který prodává Jiffy Pop, který držíte a protřepáváte přes hořák na sporáku - sprintovali jsme tam. Vzal si co nejvíc - přišel do naší malé kuchyně a přinesl si na něj ty velké mísy od Tupperware.

 

Druhý den ráno, řekl pan Jackson:

"Kluci, kde jste koupili ten popcorn?"

Řekli jsme mu, že Jiffy Pop, a propukl v ten nejhlasitější smích.

 

"Jestli se vám nepodařilo najít žádný obchod se skutečným popcornem, tak je to v pořádku. Mohli jste mi říct."

 

Bill:

 

Byl to obrovský fanoušek The Simpsons. Vlastnil v každém ročním období, co bylo na DVD, a to v létě, poslední týden v červenci, kdy The Simpsons Movie vyšlo. Byl nadšený jen to viděl. Když jsme šli přes divadla, všiml si tento velkého displeje Simpsonoviých, který byl v hale na propagaci filmu. Řekl: "Ach Bille, tohle bych chtěl - sežeňte to pro mě."

Ze všech podivných požadavků, co jsme dostali od pana Jacksona, to musel o být v první pětce. Tento displej byl obrovský. To mělo v životní velikosti figurky celé rodiny. Každý z nich byl stejně velký jako člověk, a byly těžké. A kde to mít? Nemohli jsme loď zpátky domů. Tam nebyl žádný domov, aby ho na pulty. Chce, abych se sestavit tuto věc ve svém domě - nebo v hotelu, kde bude příště a který bude opouštět v daném okamžiku? Co s tím udělá dál? Nezáleželo mu na tom. Chtěl to. Zavolal jsem vedoucího kina. Řekl, že dá jeden za tisícovku.

 

Javon:

 

Byl příliš velký, aby se vešel do zadní části SUV. Museli jsme si půjčit U-Haul. Naložili jsme ho do toho, přivedl ho do pokoje v Goodstone. Když se objevil, byl jako dítě o vánocích. To ráno měl vzrušení v hlase. Když jsme monitor přinesli,, řekl: "Vy si myslíte, že jsem blázen, když to kupuju - ale máte nějakou představu, kolik to bude stát za dvacet let?"

Bill: Když jsme poprvé letěli do Virginie, hovořilo se o zřízení nahrávacího studia na Goodstone Inn pro will.i.am a někteří z těch kluků aby vytvořili něco pro Thriller 25. Ta dohoda byla stále rozplánovaná. Ale stejně jako všechny ostatní řeči o akčních nabídkách a projektech, ale nešel nikam. Nechtěl pracovat na jakékoli hudbě, když byl venku. To, co opravdu chtěl dělat dál, to jediné, pro co se zdál nadšený, to byly filmy. Chtěl, točit filmy.

Jeho projekt snem bylo udělat velký film o králi Tutanchamonovi. Nebyl chystaný jako živý akční film; ale měl být počítačově animovaný. Ne jako Pixar film, ale spíše jako Avatar, vyrobený s motion capture a zelenými obrazovkami To bylo tehdy, kdy byla tato technologie právě v rozběhu. Vždycky o tom mluvil v autě. Říkával, "Půjdu a udělám ten animovaný film o krále Tutanchamonovi. Všem dětem se bude líbit." Dokonce když jsme se vrátili do Las Vegas tak se o tom zmiňoval. Teprve teď, když byl tady se na něj začal více zaměřovat To bylo v tu dobu, co se dal dohromady s Michaelem Amirem. Michael Amir Williams byl islamista. Pan Jackson ho znal přes Feldmana. Seznámili se v Los Angeles, v té době byl na zpáteční cestě z Japonska a koupil něco v antikvariátu. Michael Amir byl ve filmové škole na University of Southern California v Los Angeles Chtěl se dostat k filmu stejně jako i pan Jackson a začali spolupracovat.. Když jsme byli ve Virginii, pan Jackson ke mně přišel a řekl mi, že Michael Amir ho požádal, aby mu pomohl s jeho filmovými projekty.

Pan Jackson si ho oblíbil a začali se stýkat více a více. Když jsem se s panem Jacksonem vrátili do LA začal nás posílat na pochůzky tu koupit spoustu filmového vybavení, notebooky a software pro úpravu, patnáct tisíc dolarů, kamery, celkem dva tisíce dolarů - a zelené plátno. Pan Jackson se chtěl naučit, jak všechny tyto věci fungují. Měl to ve svém domě všechno správně nastavené..

Měl u sebe na návštěvě i profesora filmu z USC a čínského gentlemana, jednoho z učitelů v programu Michaela Amira. Pan Jackson letěl s oběma z nich do Virginie diskutovat o těchto různých projektech. Muselo to být nejméně pětkrát nebo šestkrát.

 

Bill:

Michael Amir nebyl jediným návštěvníkem, kterého měl Michael ve Virginii. Byli tam ještě dva další lidé, kteří přišli, aby ho viděli a ti byli pro nás úplným překvapením. Pár týdnů od začátku pobytu mi oznámil že bude mít přátelskou návštěvu.

Během příštích pár dní, když jsme diskutovali o vytvoření podmínek pro tuto osobu se na ni odkazoval jen jako na "Přítelkyně"

Javon:

 

Bill ke mně přišel a řekl, že musíme na letiště a někoho vyzvednout "Kdo je to?" Zeptal jsem se.

"Dáma s názvem Přítelkyně."

"Přítelkyně? To je její jméno?" To je všechno, co mi pan Jackson prozradil. Hned jsem věděl, že je to neobvyklá situace. Typicky, kdykoliv někdo přišel na návštěvu, plánovala Raymone trasu a dala nám pokyny. Pan Jackson se do toho nemohl nijak zapojit. Tentokrát nám dal informace o letu, do jakého hotelu máme jet abychom ji vyzvedli a podobně. Muselo to znamená, že nikdo jiný o tom nemá vědět.

Bill:

 

Jeli jsme dovnitř a vyzvedl i ji na Dulles. Měla moje číslo a zavolala mi z terminálu, aby nám řekla, kde ji vyzvednout. Měla středoevropský přízvuk, možná německý a my jsme jí pomohli uložit zavazadla v zadní části vozidla.
Javon:

 

Tato žena byla nádherná. Měla tmavé, kudrnaté vlasy, které ji tak trochu visely v obličeji . Malá - asi pět stop nebo čtyři. Hezké tělo. Opravdu štíhlá. Sotva mluvila, byla velmi tichá. Představili jsme se a řekla sotva dvě slova. Na zpáteční cestě z letiště, dostala na jeho číslo a měla zvolat: "Jsem zde. Kluci se mě dovezli k hotelu." To bylo další znamení , že byla důležitá. Měl jen ten nový iPhone na pár týdnů. Nikdo neměl ještě jeho číslo, takže skutečnost, že ona ho znala mi napověděla, že musela být Michaelovi Jacksonovi velice blízká. Pobývala v hotelu ve městě Chantilly, v Hampton Inn, asi čtyřicet pět minut od místa, kde jsme byli v Middleburg. Měli jsme ji hlídat a dát panu Jacksonovi vědět. Bill a já jsme byli zvědaví, proč byla v hotelu. Obvykle si pan Jackson přivedl hosty, přivedl je do domu, ale tentokrát ne.

 

Bill:

 

Připadalo mi to všechno bylo trochu divné. Prostě zůstala v tom hotelu sama. Byla ve městě asi dva dny předtím, než se za ní pan Jackson vypravil..
Bral jsem ho na tato malá setkání. Pozdě v noci, když děti šly spát, Javon zůstal, aby na ně dohlížel a já jsem vezl pana Jacksona do Hampton Inn. Proklouzli jsme dovnitř nouzovým východem.Doprovodil jsem ho do jeho pokoje, pak čekal venku, až mě zavolá. Poprvé, když jsme tam šli, byl tam asi čtyři hodiny. Nikdy tam nestrávil noc. Vždycky byl zpátky doma, když se děti probudily na snídani. A nikdy nevzal tuto ženu ke svým dětem.

 

Vrátili jsme se další noc, párkrát po sobě. Jednou v noci jsem přinesl DVD přehrávač a pomohl mu ho zapojit. Řekl, že chce sledovat některé filmy. Byla v městečku asi týden.

Javon:

 

"Přítelkyně" byla první návštěvou. "Květina" druhá. Jen pár dní poté, co "Přítelkyně" odešla, pan Jackson nám znovu zavolal. Stejný problém. Všechny cesty byly tajné a nikdy nebyla použita pravá jména. Zůstala u Red Fox Inn, který je vlastně v Middleburg, o trochu blíže k místu, kde jsme bydleli.

"Přítelkyně", byla pěkná. Opravdu ano.. "Květina" také. Měla špinavě blond vlasy a pihy. "Přítelkyně" byla víc exotičtější. "Květina" zase spíše normální, jako dívky u cesty.

 

Bill:

 

"Květina" byla také ze zámoří , ale neměla přízvuk. Obě měly kudrnaté vlasy. Věděl jsem, že Michaelovi se ženy s kudrnatými vlasy líbí. Ve Vegas, byla jedna žena, fanynka s kudrnatými vlasy a vždy se vyjádřil, jak je roztomilá. Ale myslel jsem si, že je to jeho věc.

Neměl jsem dojem, že mu záleželo na "Květině" tolik, jako na "Přítelkyni". Když přišla do města "Přítelkyně", to byl velký problém. Poslal nás, abychom nakoupili hezké dárky; Měl jsem něco s věnováním pro ni u Tiffanyho. Drželi se za ruce, seděli velmi blízko u sebe v autě, objímali se a líbali. Bylo to určitě víc koketní, intimnější mezi sebou navzájem.

Pro "Květinu" jsme nikdy nedělali nebo neplánovali cokoliv. Prostě šel a navštívil ji na Red Fox Inn. Byla více agresivní. Zřejmě chtěla od něho víc a on byl v tomto obezřetný . Slyšel jsem, jak mu říká: "Pojďme se vyfotit." A on na to "Já si nemyslím, že by to byl dobrý nápad." Ona na něho naléhala, ale Michael neměl zájem.

 

Javon:

 

Když se "Přítelkyně" jednou v noci vrátila, řekl pan Jackson že chce, abych ji vzal do DC Chtěl aby viděla Lincolnův památník a některé z dalších památek. Tak jsme připravili vůz, Bylo kolem půlnoci. Grace zůstala s dětmi, a já a Bill jsme vzali pana Jacksona s "Přítelkyní" z hotelu a zamířili do města. Když jsme jeli, slyšeli jsme vzadu mluvení a šeptání. Pak zavřeli přepážku a my jsme pustili rádio, aby měli trochu soukromí.

Zaparkovali jsme auto asi blok a půl od Washington Monument. Odtud, jsme se museli dostat ven a jít pěšky.. Když jsme zastavili, vypnul jsem rádio a slyšel jsem pak všechno, i zvuk polibků rtů za tím závěsem. Věděl jsem přesně, co to znamená. Nechtěl jsem je přerušit hned, tak jsem trochu zakašlal a řekl: "Pane Jackson? Pane Jackson jsme už tady."

"Oh! Dobře, skvěle. Pojďme."

 

Bill:

 

Předtím, než jsme se dostali ven z auta, pan Jackson se mě zeptal, jestli si myslím, že to je bezpečné. Rozhlédl jsem se kolem. Bylo to už pozdě. Venku nebylo moc lidí. Nezdálo se, že by nás někdo viděl. Tak jsem cítil, že je v pořádku. Rozložil l šátek tak, aby si ho zabalil kolem hlavy. By tak celý chráněný, ale ne tak, že by se snažil skrýt.

Jeli jsme do Lincolnova památníku. Ve stínu stromů byla tma a oni se mohli procházet, aniž by je někdo obtěžoval. . Dokonce i pozdě v noci jsou všechny památníky osvětlené. Udělala nějaké fotky. Zdálo se, že bylo prodiskutované. že se nebudou fotit navzájem, jenom památky.

 

Jednou z těch památek, kterou chtěli vidět byl památník veteránů vietnamské války. Jeli jsme tam a šli až ke stěně. Mluvili spolu a četli některé nápisy a on říkal: "Je to škoda, jaká škoda. Toto je směšné. Všechny tyto nevinné děti umírají." Zeptal se, jestli ví o čem je píseň
Going On od Marvina Gaye. Nezdálo se, že by ji znala a tak jí kousek zazpíval, když kráčeli podél stěny: "Válka není odpověď, jen láska může přemoci nenávist."

Z památníku vietnamské války jsme se vrátili k autu. Pan Jackson chtěl navštívit i některé další památky, vzal ji k Bílému domu. Nemohli jsme jet přímo před Bílý dům, ale šli jsme kolem něj a podívali se k bráně, kudy se jde dovnitř, obešel Lafayette Park a okolí celé této oblasti.

Bylo už opravdu pozdě Pan Jackson už byl připraven jít domů. Byli jsme na cestě zpátky, když jsme najednou slyšeli sirénu a viděli blikajícím modré majáčky za námi. Javon se uhnul ke straně v naději, že auto projede, ale ono jelo za námi. Pak se k nám přiblížilo další vozidlo aby nás zastavilo a zablokovalo nás zepředu.

Podíval jsem se do zpětného zrcátka a viděl jsem chlápka jak vystupuje ven z auta . Měl typickou výzbroj - boty, automatickou zbraň, neprůstřelnou vestu. Další chlap vystoupil až ze zadní části vozu a třetí muž stál před námi na rohu. Postavili se do strategických pozic kolem auta. Tothle nebyla policie. To byla tajná služba. To byla nějaká protiteroristická hlídka . Nevěděl jsem, co by mohli chtít od nás, ale byl jsem nervózní. Pan Jackson a Přítelkyně byli vzadu za závěsem. Javon seděl na sedadle řidiče a jen poznamenal: "Bille, to musíš zvládnout. Chlape, zvládni to".

Stáhl jsem okénko. Jeden z agentů přišel ke mně, k boku vozidla. Řekl jsem: "Dobrý večer, důstojníku."

"Dobrý večer.", ozval se. "Důvod, proč jsme vás zastavili, je, že máte značku Nevada a někdo nahlásil, že černý SUV s tónovanými okny a značkou Nevada tu jezdí kolem Bílého domu v tuto noční dobu."

"Právě jsme tu na nějaké prohlídce."

"Hm. Jste si vědomi toho, na koho je to auto auto je registrováno?"

"Ano jsem."

"Počítač mi říká, že je zaregistrováno na ... Michaela Jacksona?"

"Ano Pane."

"Z Neverlandu?"

"Ano Pane."

"Dobře, co to má znamenat?"

Javon usazený uvnitř řekl: "Děláme službu pro vysoce postaveného člověka." Ale já už věděl, jak tito lidé to ignorují. Agent se podíval na Javona, pak se podíval na mě a řekl: "Mohu vidět vaše pojištění a registraci, prosím?"

"Ano Pane."

Vytáhl jsem ho z přihrádky na palubní desce a dal mu ho. Zeptal se, kdo to je za přepážkou. Řekl jsem: "Můj klient je tam vzadu."

"Kdo je váš klient?"

Zastavil jsem se. "Mohu ven z vozidla, pane?"

"Jasně."

Vyšel jsem ven a vysvětlil mu celou věc od A do Z, kdo je vzadu a že jsme tu byli na dovolené. Řekl: "Říkáte mi, že Michael Jackson je v zadní části tohoto vozu?"

 

"Ano Pane."

 

Odstoupil a mluvil s někým dalším po dobu jedné minuty. Zůstal jsem tam stát na straně silnice, přemýšlel o všech špatných scénářích, které mohou nastat, o ženě na zadním sedadle, o které nikdo na Zemi neměl vědět. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Pak se agent vrátil, podal mi registraci, a kývnutím mě poslal zpátky do auta. Ten druhý mu musel něco říct. Vypadalo to, jako by se chystali nechat nás být. Vlezl jsem do auta poté, co mi dal zvednutím ruky signál, ale nato řekl. "Ještě jedna věc."

 

"Ano Pane?"

 

"Myslíš, že by nevadilo, kdyby nám dal autogram?"

 

"Uvidí se." Vytáhl jsem trochu přepážku. "Pane. Jackson, ti pánové by chtěli poprosit o váš autogram."
"Jistě," řekl. "Dej mi pero."
Agent mi dal pero a odtrhl kus papíru ze svého bloku. Pan Jackson otevřel okénko a vzal si obojí. Ten chlap byl úplně fascinovaný. Pan Jackson podepsal papír a dal ji tomu muži. Pak přiběhl druhý a řekl: "Hej, hej. Mohu dostat taky?" Pan Jackson stáhl okno zpět, pozdravil toho druhého a podepsal autogram i pro něj. Popřáli nám dobrou noc, poděkovali, a když odcházeli, ten druhý se obrátil k tomu prvnímu a řekl: "Do prdele, chlape. Setkali jsme se s Michaelem Jacksonem. To bylo lepší než setkání s prezidentem."

 

V roce 1980, jako jeden z nejbohatších umělců na světě utrácel Michael peníze extravagantně, protože to šlo. Ale i když padly enormní částky na budování Neverlanduí a další počiny, Michael byl nucený sledoval každý halíř. Kontroloval faktury, aby se ujistil, že ho nikdo nevyužil a vyhodil kohokoli, když tušil nebo zjistil, že mu nemůže věřit. Pak ale přestal dávat pozor, začal věřit špatným lidem, a jeho štěstí začalo mizet.

Po skandálu s Chandlerem v roce 1993, se Michaelův příjem začal zmenšovat, ale jeho předimenzované výdaje ne. Kromě každoroční údržby Neverlandu dával Michael Jackson několik milionů dolarů ročně za pronajatá letadla, starožitnosti, obrazy, hotely a ostatní osobní výdaje. Pokud extravagantní utrácení byla jeho jediná neřest, on si ji mohl dovolit. Ale nadále významně investovat do své vlastní kariéry.
K dosažení jeho umělecké vize v krátkých filmech pro "Thriller" a "Bad" financoval velké části projektů . Byla to samoinvestice, která se vyplatila do piky. V roce 1990, pokračoval v této praxi. Potopil desítky milionů dolarů v různých filmových a video snažení. Musel být předpokladu, že to bude mít stejný výnos. Různí manipulátoři a finanční manažeři začali více a více odtahovat.
Bylo téměř na denním pořádku vkládat jeho peníze do pochybných obchodů, které přinesly větší právní pletky než zisky. Ačkoliv Michael Jackson měl ještě stovky milionů dolarů na papíře, rychle se ocitl v těžké krizi co se týká hotovosti.

V roce 1995, prodal SONY padesátiprocentní podíl v hudebním katalogu ATV za $ 100 milionů. V roce 1998, jeho dluhy stále rostly a Michael Jackson si vzal si půjčku od Bank of America na dalších 140 milionů $.
V době, kdy začal soud, nemohl splácet svůj dluh, natož jeho životních nákladů nebo jeho právní poplatky, a to ho stálo více než 4 miliony $ měsíčně. Michael vynechal několik jeho měsíčních splátek, Bank of America, a věřitel prodal půjčku Fortress Investment Group, hedge fondu, který se specializuje na problémová aktiva. Do konce roku 2005 byl na tom tak, žet hrozilo dát do zástavy svůj podíl ATV katalogu obávanému vedení SONY . V případě, že zpěvák nesplní podmínky, jeho podíl v Sony / ATV katalogu, nyní v hodnotě téměř 1 miliardu $, by se dal do dražby a prodal nejvyšší nabídce. Krize byla odvrácena, na okamžik se odložila do dubna. V rámci refinancování si vzal hypotéku 23 milionů dolarů na Neverland.

 

Další, kdo zmrzačil jeho finanční situaci byl producent Marc Schaff, který půjčil Michaelovi Jacskonovi téměř milion v hotovosti a pak zpěváka na podzim roku 2004 žaloval.Nakonec vyhrál vyrovnání ve výši $ 900,000. Capital, finanční skupina požadovala poplatek z transakce. Michael Jackson se vyrovnal 3.000.000 $ v červnu 2007, těsně předtím, než opustil Las Vegas.

Dieter Wiesner, Jacksonův manažer v letech před soudem, podal žalobu a prohlašoval, že Michael mu dluží 30 milionů $ za zařizovánjí různých záležitostí, když trávil dny navštěvami a výpověďmi v kancelářích Venable, jeho advokátní kancelář ve Washingtonu, DC

Šejk Abdullah Bahrajnu, mezitím hrozil žalobou o 7.000.000 $, které investoval do MJ během působení v zámoří.
Za více než deset let umožnili Michaelovi věřitelé a manipulátoři jeho nadměrné utrácení a jeho zálibu ve špatných investicích. Každý se snažil, aby zpěvák fungoval tak, aby z něho mohli i nadále těžit třeba ještě jeden den. Ale ty roky nehospodárnosti nakonec přivedly Michaela Jackson na pokraj. Jeho miliardové finanční impérium se hroutilo, bylo připraveno ke smetení i když to všechno se kazilo zevnitřř. I přes úzkost svého nového bezpečnostního týmu, nedělal Michael nic, aby to zastavil.

Bill:

Když jsme byli zpět ve Vegas, naše výplaty se zpožďovaly… o pár dní, možná o týden. Ale ve chvíli, jsme se dostali do Virginie? Prostě se zastavily
Prvních pár týdnů, to vypadalo jako normální zpoždění. Pak to bylo o tři týdny, měsíc, pět týdnů, šest týdnů. Volali jsme Raymone, a pokaždé to byly stejné výmluvy. Čeká na uzavření některých dohod. Ona neví, jak se to bude s platy jeho vlastních zaměstnanců. A tak dále.
Ale my jsme to cítili osobně. Další osoby výplatu dostaly - i Grace dostala zaplaceno, Bezpečnost na Neverlandu dostala zaplaceno.
Takže tam byly peníze pro všechny tyto ostatní lidií, jen ne mzdy pro Billa a Javon, a tu jsme pracovali po celý den pro pana Jacksona na cestě. Javon byl trochu horkokrevnější než já, rychle se dokázal rozčílit. Musel vidět tyto dokumenty s těmito obrovskými převody peněz, a řekl : "Sakra, a my nemůžeme dostat na náš chleba? "

Javon:

Měli jsme dostávat svou denní částku- to bylo 75 pět dolarů za den, což mělo pokrýt náklady na denní diety na cestě. Takže víte, co jsme dělali? Šli jsme si koupit v Top Ramen, párky v rohlík a, nějaký sendvič chleba. Měli jsme mít tolik, abychom poslali zbytek domů. To bylo vše, co jsme mohli udělat.
 

Bill:

Denní diety nestačily. V polovině srpna mi moje dcera mě volala nahoru a oznamovala: "Tati, světla zůstala vypnutá."

 

Raymone nikdy neřekla:

"Hej, já nebudu platit lidem, kteří vypadají hloupě a jsou obyčejní".Ale my jsme si mysleli, že bylo zřejmé, že náš plat vypršel z tohoto důvodu.

 

Javon:

V Las Vegas byl pan Jackson byl vždy neoblomný v tom, že nenahlásil svůj pobytv Raymone. Teď, ve Virgínii nám řekl, že ji úplně ignoruje Poznamenal: "Pokud je něco, co budu chtít říci Raymone, tak ji zavolám. Neodpovídajte na její vlvolání. Začala se snažit manipulovat s námi tou taktikou, že se nás snažila zmást a vyděsit. Zavolala nám a povídá : "Dostala jsem telefonát z rozhlasové stanice, že pan Jackson byl viděn na procházce v Chantilly v pyžamu, proč má na sobě pyžamo? Musím vědět, kde jste, abych mohla reagovat na tuto zprávu. "

Mohla mluvit s kýmkoli - přitom jsem měl pana Jacksona v autě vedle sebe. Nebyl vůbec v pyžamu a byli jsme daleko od Chantilly. Jednoduše se snažila dostat z nás nějakou informaci aby se zjistilo kde právě jsme. Myslím, že měla vždycky vítr, že Michael Jackson rozhodne nějaké obchodní jednání bez ní.

 

Bill:

Možná, že jsme ani já ani Javon neměli tak vysoké postavení jako Raymone, ale jako bychom byli překážkou její kontroly. Všechny tyto drobné hry objasnily jednu věc - ten, kdo má Michaela Jacksona na provázku je ten, kdo ovládá jeho peníze.

Tak to bylo jasné, co se snaží dělat Mali jsme pocit, jak by se snažil nás vyhladovět tím, že nám nebude platit. Mohlo to pro nás být tak nepříjemné, že nebudeme mít jinou možnost než odejít. Po několika týdnech, standardních ýmluv za námi přišla a oznamovala. "Víte, pan Jackson je chlapi v hrozné situaci. On má tolik dluhů…" Neexistuje snad nikdo, co by vydržel tak dlouho bez placení. Raději by odešel. A jakoby jsme ji slyšeli jak říká - nebylo by pro vás lepší od něho odejít?

Řekl jsem to panu Jacksonovi už dříve. Věděl tudíž jsme, že náš plat nebyl vyrovnaný i v minulosti, a vždy se za to velice omlouval. Nemyslím si ale, že pochopil naléhavost situace, a my jsme raději nemluvili přímo s ním a nenaléhali na něho. Osobnosti? Nesedí přeci s kalkulačkami. K tomu jsou tu přeci manažeři a účetní. Nedostáváme plat přímo od klienta. V zdravé organizaci, všechno by mělo probíhat mezi námi a Raymone. Bylo jasné, že to nefunguje a cítil jsem, že to pan Jackson potřeboval vědět. Jednou jsem jsem zavolal vysílačkou dole

 

a ozval se. "Pane, nebude vámi vadit, když vám něco řeknu?"

"Jistě, Bille. Co je to?"

"Mluvili jsme s Raymone o tom, že bychom měli dostat zaplaceno a řekla nám, že jste sami ve finančních problémech a tak by jsme měli jednoduše odejít."

Začal být skutečně nervozní. "Bille, nedělejte to. To nemůžete udělat." Řekl to s takovým pocitem úzkosti, jako by si myslel, že vlastně uvažujeme o odchodu. Podotkl: "Jednoduše vydržte. Postarám se, že dostanete zaplaceno." Bolo ticho po dobu několika minut, a pak začal znovu. "Jak se opovažuje Ona vám jednoduše řekne aby jste ode mě a mojich dětí odešli?" Sledoval jsem ho ve zpětném zrcátku, jak kroutí hlavou. Byl zlostí bez sebe.

To nebyl konec. Přijímal jsem pro něho e-maily a balíčky FedEx a když jsme byli ve Virginii, doručili mám dokument z jeho žádosti o úvěr. Bolo to něco kolem 300 milionů dolarů. Ona si ho poslala ke mně, aby ho pan Jackson podepsal . Zavolala mi a řekla: "Pokud se vám podaří přemluvit ho k podpisu, můžu vám chlapci zaplatit."

Když se jednalo o věci, které si vyžadovaly souhlas pana Jacksona, tak podepsal svým jménem všechno, co bylo uvedeno nad tím. Jeho právníci řekli, "Pane Jackson, musí to být udělané tak a tak, pro toto a toto." On to podepsal. Nezáleželo na tom, co to bylo. Bylo vzácné, že se zeptal - pro co to je, nebo pro koho to je. Nikdy jsem v tom případě neslyšel, že říká "Ne, to je špatné.. Chci to udělat jinak".

 

Právě dal svůj podpis tam, kam byl směřován.

 

V Middleburgu k němu neměl nikdo přístup kromě mně. Začal jsem cítit, že Raymone se pomocí vyplácení našich platů snaží, abychom ovlivnili pana Jacksona při rozhodování v obchodních jednání v její prospěch. Ona a Greg Cross stále tvrdili, že mají stejný úvěr a že byli s panem Jacksonem v domě ve Vegas. Začal jsem dostávat dokumenty od obou a aplikace z různých bank. Greg mi mi něco poslal, a Raymone zavolala a řekla mi "Nenechte ho to podepsat, než se ujstíte, že podepsal to moje."

V té samé době, Greg Cross říká: "Ať to Raymone klidně posílá, nejdřív se ale musí podívat na to moje." Greg neměl přímou kontrolu nad našili platy, ale vždycky říkal :, Snažím se, aby jste dostali svou mzdu. "

Jak jsem pochopil, tento balíček půjček měl vyřešit nějaké finanční problémy pana Jacksona, a podle toho, který podepíše, ten bude řídit tok těchto fondů, miliony dolarů.

Toto se vleklo několik týdnů. V polovině srpna jsem dostal e-mail od Raymone že pan Jackson schválil 25 000 dolarů bonus pro mě a Javona k vyřešení našich problémů, a my jsme je dostali co nejrychleji "několik významných transakcí" bylo dokončeno, Případalo mi to jako ůplatek. "Tu máš Javone, žijící na Top Ramen a párkách v rohlíku", protože řekla: "Získejte ho, aby toto podepsal a každý dostane zaplaceno 25.000 dolarů bonus."
 

Javon:

Jeden den se Greg a paní Raymone dohadovali s Billem a pak dalšími, že se budou snažit, aby byl jako máslo.. Vždy jsem byl zvyklý držet jazyk za zuby. Bill musel snášet hašteření,jak to šlo. Dokumenty od Grega a Raymone jednoduše obdržel a dal je panovi Jacksonovi s nalepenou poznámkou na přední straně

- Toto je od paní Raymone, a ten je od Grega .-

Nesnažili jsme se ovlivnit šéfa aby podepsat jeden nebo druhý. Vždy jsme zaujali stanovisko, že pan Jackson byl dospělý muž. Ať sám rozhodně, který z nich podepíše..

Bill:

Tato otázka probíhala průběžně a na konci jsem dospěl k bodu, kdy jsem musel někoho zainteresovat, "Co se děje? Co mám dělat?", Mluvil jsem s Grace a pak jsem se seznámil s Petrem Lopezem. To byl velkým právník v hudebním průmyslu, a oženil sel s herečkou Catherine Bachovou, která hrála Daisy v Mistři hazardu. Přátelil se s s Arnoldem Schwarzeneggerem, který ho jmenoval do atletického výboru státu Kalifornie. Pan Lopez byl jiný mezi zástupy těch, co manipulovali s různými částmi majetku Michaela Jacksona. Mluvili spolu čas od času, ale jejich vztah byl spíše přátelský, než vztah advokáta s klientem. Jejich rozhovory byly velmi osobní, "Jak se mají děti? Co rodina?"

Věděl jsem, že pán Lopez byl někdo, komu pan Jackson věril, a tak jsem mu řekl o situaci. Mluvil jasem s ním, mám dojem, že to nebylo poprvé, co se toto stalo v Michaelově případě. Poznamenal:: "Bille, přesně vím, čím procházíte. Nejlepší věc, kterou můžete udělat, je mluvit s Michaelem."Ale já jsem s ním už mluvil. Už jsem mu naznačil problém, ale nic se nestalo.

 

Javon:

Viděl, že naše morálka je dole. Jeden den k nám přišel a poznamenal: "Lidi, je tu něco, co mi chcete říct? Vypadáte, jakoby jste nebyli ve své kůži".

 

Byli jsme k němu naprosto otevření a řekli jsme: "Pane Jackson, máme účty dole - na nule. Jsme k vám loajální, ale ničí to naše rodiny doma."

Řekl: "Co? Vy jste ještě nedostali zaplaceno ?!"

"Ne pane."

"Ale řekl jsem přeci Raymone, aby zaplatila". A zeptal se? " Bille, mohl by jste mi prosím dát Raymone k telefonu?"

 

Volal ji před námi a dal to na hlasitý odposlech. Ozvala se a on řekl: "Raymone, morálka mých chlapců je dole. Co se děje s jejich výplatou? Kdy dostanou zaplaceno?"

Opravdu to zapůsobilo. Začala být nervózní, koktala a vedla si stále svou - stále stejné staré výmluvy "Postarám se o to. Jen čekáme na vyřízení nějakých věcí… Postarám se o to."

 

Začal na ni křičet . "Raymone… Raymoen! Budete muset zaplatit tyto lidi. Tihle chlapci mě a moji rodinu chrání A beze mě to nefunguje."

 

Řekla: " Zaplatím jim - zaplatím ještě tento týden"

"Kdy tento týden? Musím to chlapcům tady říct. Jsou na hlasitém odposlechu. Kdy tento týden?"

Bylo úterý… "Zaplatím, ve čtvrtek", řekla.

Čtvrtek byl tady a žádný plat. Byli jsme jako: Wow. Dělá si z nás srandu? V tu dobu už jsme věděli, že pan Jackson opravdu neměl žádnou kontrolu nad svými vlastními financemi. Dal Raymone přímý rozkaz a ona ho ignorovala. Vždycky se omlouval po celou dobu. Říkával: "Chlapci, víte, že to není moje vina."

"Ano, pane Jackson. Víme."

"Řekl jsem jí, at zaplatí. Říká, že vám přijde plat velice brzy. Ale víte, že to není moje vina, že jo?"

 

 

Bill:

Opravdu to nebyla jeho chyba. Ale na druhou stranu, si myslím, že nepochopil hloubku problému, co se stane, když lidé jako my nedostávají plat a světla i telefon zůstanou vypnuté. Nechápal to.
 

Javon:

Dalo by se říct, že vás někdo takto šidí, i když je upřímný a on byl upřímný v tom, že ve skutečnosti neměl kontrolu nad svou situací Ale byli jsme stále rozrušení. Chtěli jsme ho chytit a říct:

 

"Ale mohlo by to být pod vaší kontrolou. Proč nepřevezmete kontrolu? Proč nemůžete mít na starosti své vlastní lidi?"

 

Bill:

V jeden okamžik mi řekl: "Je to hotové. Je vyřešený jeden velký problém, a vy dostanete plat v tomto týdnu." Pak ale volal znovu a řekl: "Bille, promiň. Dostali by jste zaplaceno, ale je tu něco co vyžaduje Gregova firma a je to víc, než jsem si myslel takže peníze musí jít na jeho účet".

Myslel jsem si - co to sakra je? Greg odvedli svou práci a čekal, že bude zaplacená.. Pochopil jsem to. Ale my jsme byli ve stejné situaci, byli jsme na mizině.

Michael Jackson byl miliardový podnik, ale nebyl nikdo, kdo by ho měl na starosti. Žádná organizace, žádná skutečná společnost, jen různí lidé pro různé agendy. Neměl ani kancelář. Jeho kancelář byla všude tam, kde se právě zdržoval. Jeho činný telefon byl jakýkoli telefon, který měl právě v ruce Neměl mailovou adresu. Většina z jeho korespondence šla k Raymone. Lidé mu posílali různé věci a ona je přes noc zaslala tam, kde jsme byli. Fanoušci, kteří věděli, kdo jsem posílali poštu do mého domu.

 

Pan Jackson si myslel, že Raymone má oficiální sídlo pro jeho společnost ve Washingtonu. Jednoho dne, když jsem musel jít a vyzvednout od ní balíček zastavil jsem na její adrese. Byl to dům. Podnikala ve svém domě. Slyšel jsem Michaela jednou mluvit o tom jak Raymone cosi zařídila ve své kanceláři . Řekl jsem:

 

"Pane, Raymone nemá kancelář" ."Chcete říct, že nemá svou kancelář?" "Ne. Žije ve Washingtonu a vyřizuje všechno ze svého domu".

 

Byli tam ještě další lidé, mezi nimi právníci, účetní, asistenti… Někteří z nich měli oprávnění podepsat kontroly. Lidé pro uzavírání smluv a podepisování účtů. Ale kdo z jmenovaných byl za co zodpovědný nebylo nikdy jasné. To nedávalo žádný smysl.
Proto si myslím, že ztratil i důvěru. Věřil špatným lidem, a chtěl jim věřit a oni ho využili. Součástí toho byla i apatie. Byl tak "zbitý" tomto případě. Chtěl být se svými dětmi, dělat své tvůrčí projekty, a všechno to bylo nemožné právě proto. Neměl šekovou knížku. Neposadil se se svými účetními, aby pravidelně udržoval přehled o tom, co se děje.

 

 

Bill:

Byl tak bohatý po celý svůj život, že si nemyslím, že opravdu pochopil situaci, že by mohl být na mizině. Jen si myslel, že to tak bude vždy. Stále měl peníze pro seb. Měl stovky tisíc dolarů schované v tom domě v Las Vegas, v malých úkrytech a já věděl, že některé z těchto peněžních prostředků bral s sebou do Virginie. Pro něj to bylo důležité mít peníze, které mohl dát na ruku a dostat všechno, co potřeboval . A tak dlouho, že ani nepomyslel, že z jeho investic a práv k publikování nebude nic.. A mám dojem, že jeho manipulátoři věděli, že pokud budou udržovat pár sto tisíc ve snadném dosahu pro něj, nikdy se nebude příliš zajímat o to, co se děje s jeho ostatními penězi. A to se stalo. Jel jsem s ním do Washingtonu jeden den, když telefonoval s Petrem Lopezem. Slyšel jsem části jejich rozhovoru, a slyšel jsem, pan Jackson říká: "Petře, já nevím, kde jsou moje peníze. Nebo kolik peněz vůbec mám. Můžeš mi pomoci?"

Skutečnost, že tato slova mohou dokonce přijít z jeho úst byla pro mě děsivá. A tím, že ignoroval své finanční problémy a důvěřovat ostatním se kterými pracoval si vytvořil nejrůznější právní problémy . Michael Jackson byl jako čistý papír pro soudní spory. V některých okamžicích se proti němu rozjela stovka soudních řízení, a to doslova. Některé z nich byly povrchní. Otcovství, kostýmy, obleky a podobné věci. Ale mnohé z toho byly vážné, mnohamilionové pojistné události.

Existuje celá plejádaí postav. Bývalí manažeři a spolupracovníci, kteří tvrdili, že byli součástí toho či onoho a nebylo jim zaplaceno nebo jim to a to dluží. Lidé, kteří pracovali na jeho albech a hudebních klipech prohlašovali, že nedostali své licenčních poplatky. Byl to jeden problém za druhým. Lidé ho obvykle žalovali, když si mysleli, že mohou něco dostat a můžou si něco "vydělat" A všichni věděli, že pokud budou žaloval Michaela Jacksona, můžou dostat pěkný balík. Ale byla-li to tvrzení, která by znamenala jít k soudu? Raději zaplatil. Poté, co prošel rokem 2005, nechtěl nikdy znovu vkročit do soudní síně.

 

Javon:

Když jsme byli ve Virginii, vzali jsme ho k k výpovědím v Gregově kanceláři v DC. Děsil se jich. Tyto výpovědi byly celodenní maratony. Posadili ho na židli a přitom ho právníci naproti "grilovali"celé hodiny. Účtovali si stovky dolarů za hodinu. Obvykle zajistili obědy na tuto dobu, protože to trvalo tak dlouho. V konferenční místnosti vyložili spoustu občerstvení, sendvičů a ovoce.V jeden okamžik vyšel Greg ven a nabídl nám nějaké jídlo. S Billem jsme to popadli. S pomyšlením: jak dlouho to bude trvat? Kdy už se odtud dostaneme? Pak jsme slyšeli nějaký zvuk ze zadní části místnosti. Podívali jsme se tam a byl to pan Jackson. "Hej, lidi", ozval se.

Byl jsem zaskočený. Seděl tam sám v rohu jako malé dítě. Vypadalo to, jakoby tam byl "odložený" po celou dobu. Přísahám, bylo to přesně tak, jak to vypadalo. Jeho právníci ho tam umístili do rohu. Poté, co oběd skončil, ho vzali zpět do konferenčního sálu, posadili ho na židli a grilovali ho ještě víc.

Když jsme se dostali do auta a jeli domů, jednoduše toho měl dost. Ventiloval to námi celou cestu domů. "Jsem tak unavený ze všech těchto sraček. Jsem z toho unavený. Jsem unavený z toho jednání.. Tihle chlapi se mě vyptávají na stejné hloupé otázky znovu a znovu. Jen chci jít domů, ke svým dětem."

 

Bill:

Dalo by se říct, že to na něj muselo být moc. Nespavost se zhoršovala. V Middleburgu jsme hlídali v noci kolem domu .. Nebylo tam žádné pouliční osvětlení, jen světlo z domů. Jeho dům a náš dům byly skoro jediné v okolí, takže tam byla obvykle černočerná tma. Zejména v noci, kdy jsem byl na hlídce kolem půl třetí ráno. Byl patrně úplněk, takže tam bylo více světla, než je obvyklé. Viděl jsem, že tam někdo přechází. V první chvíli jsem nedokázal odhadnout kdo. Měl na sobě zelenou bundu s kapucí přes pyžamo. Myslel jsem, že to je snad soused nebo sousedka, někoho, kdo žil v této oblasti. Šel jsem za ním asi jednu minutu, a pak jsem chtěl upoutat pozornost.. Ani se neotočit. Prostě pokračoval v chůzi s rukama v kapsách. Tak jsem se zastavil vedle něj a povídám "Haló?"

Ten chlap vzhlédl zpod kapuce, a viděl jsem, že to byl šéf. Překvapilo mě to. Řekl jsem:

 

"Hej. Pane Jackson? Všechno v pořádku?"

"Ano jsem v pohodě."

Řekl jsem: "Chcete někam svézt?"

"Ne. Jsem v pořádku, To je pro mě takhle dobré."

Nebyl jsem si jistý, co mám dělat. Byl jsem překvapen, určitě. Ale on se choval normálně, takže jsem usoudil, že se nic zvláštního neděje. Řekl jsem: "Dobře, pane. Dobrou noc."

Vypnul jsem světla, sedl si zpět a sledoval ho, než se dostal zpět do domu.

 

Javon:

Vždy nám říkával: "Vy nevíte, jaké máte štěstí" Nebo "Vy nevíte, jak dobře se máte". Na začátku jsme netušili, co tím myslí. Je to přeci Michael Jackson. Ale postupem času jsme pochopili, co říká.

Jeli jsme mimo Middleburg a jeho děti viděly dětské hřiště. Byly naprosto nadšené. Chtěly si jít hrát, a prosily svého otce, aby zastavil a šel si tam s nimi hrát. Řekli jsme, že to není bezpečné; bylo tam několik dětí a rodičů a my jsme neměli masky pro děti a někdo by je mohl vyfotit.. Pan Jackson nám řekl, abychom sli dopředu. Řekl, že počká v autě, aby si jeho děti mohly hrát a nikdo by je nepoznal. Tak jsme vzali děti - ty vyběhly a hrály si parku. Pan Jackson zůstal na zadním sedadle, sledoval je zevnitř vozidla.

 

Bill:

Když jste otec , pochopíte. Když se nad tím zamyslíte musel se dívat na své děti zpoza tónovaná skla, zatímco oni si jdou a hrát s cizími lidmi…Já bych nevyměnil své zážitky s dcerkou za toto. Nevyměnil bych si s ním místo za všechny peníze na světě. Byly to ty nejmenší věci, které chtěl ve svém životě. Jednu dobu mezi schůzkami jsme zabíjeli čas, takže nás požádal, abychom jen tak jezdili a dívali se na na město. Jeli jsme do Georgetownu zastavili na červenou v přední části hospody irského typu hospoda. Stáli jsme na místě. Byla "happy hour", každý šel z práce. Pan Jackson pozoroval lidí . jak procházejí dovnitř a zase ven z baru, a řekl: "Jednoho dne, sem také půjdu - do jedné z těch hospůdek, sednu si a řeknu Bartendere, dej mi pivo! 'Jeden den tohle udělám. Přijdu sem a udělám to. "

Řekl to stejným způsobem , jako když dvanáctiletý chlapec říká:

 

"Až budu dospělý, chtěl bych být kosmonautem".

 

Jako by to byl nesplnitelný sen a jednoho dne se stane skutečností.

 

Poté jsme s Billem řekli něco jako: "To není problém, pane. Půjdeme na pivo s vámi. Není důvod, proč by jste nemohl. Peníze máme a můžete si to dovolit stejně, jako každý jiný. Jestli se chcete uvolnit pojďme. Budeme vám v zádech".

Snažili jsme se ho povzbudit. Ale měl příliš velký strach jít dovnitř. Řekl: "Ti lidé tam mi to nedovolí."

 

Bill:

Nevěřil cizincům. Pokaždé, když uvízl v davu, byl neskutečně zběsilý a nervózní. Byli jsme u nákupního střediska ve Virginii. Javon šel pro auto. Čekal jsem s panem Jacksonem u východu s ostrahou . Někdo ho poznal a vytvořil se malý dav pro podpisy. On dal několik autogramů a mával na lidi.. Byl to příjemný stav. Jak ale Javon přijel a otevřel dveře pro pana Jacksona, nějaký chlap ze zadní části davu vykřikl: "Zasraný pedofil!"

Slyšel jsem to, jasné jako den. Podíval jsem se na Javona; Už to slyšel taky. Právě jsme se modlili, aby si toho pan Jackson nevšiml. Ale poté, co jsme se dostali do auta a chvilku jeli, naklonil se a poznamenal: "Kluci, slyšel i jste něco říkat vzadu?"

"Ne, pane," řekl jsem. "Neslyšel jsem nic. Slyšel jsi něco, Javone?"

Javon jen zavrtěl hlavou a odpověděl stejně.

"Myslel jsem, že jsem někoho slyšel něco vzadu volat. Vážně. Přísahal bych. Nelžete mi, že ne?"

"Ne pane."

Nechtěli jsme mu lhát, ale věděli jsme, co by se stalo, kdybychom to potvrdili, že jsme slyšeli někoho, jak na něj volal "pedofile" To by ho úplně zničilo. Zavřel by dveře svého pokoje po dobu nejméně jednoho týdne, a nechtěli jsme, aby se to stalo.

Jeli jsme a mlčeli - nikdo nic neříkal po dobu deseti nebo patnáct minut, a pak se ze zadního sedadla ozvalo: "Nikdy bych neublížil dítěti. Přeřízl bych si spíš zápěstí, než bych udělal tohle".

 

Nikdy jsem nevěřil ničemu z toho, co se říkalo. Jako celoživotní fanoušek Jackson 5 jsem vyrůstal v souvislosti a na zásadách této rodiny. Jeho sourozenci, jeho otec, byl velmi podobný tomu, čím byla i moje rodina. Prostě vypadali jako typická černošská rodina a snažili se o pospolitý způsob života.

 

Věděl jsem, že je jiný ( šel s opicí v náručí, pak šel s Brooke) ale nikdy jsem si myslel, že byl jiný tím způsobem, že by udělal něco, čím by ublížil dítěti. Nikdy jsem tomu nevěřil ! Ani poprvé - ani podruhé. Ale v okamžiku, kdy přišla druhá obvinění a soud, nezáleželo už na tom, v co kdo věřil.

 

U soudu šlo o veřejné mínění a bylo již rozhodnuto. Budou se na něho dívat jako na šílence a podivína.

 

Javon:

Pokud jste byl např. žádaný komik a potřeboval nějaký chytlavý materiál, neexistovalo nic jednodušího, než zmínil právě pana Jacksona v souvislosti s malými dětmi a měl jste zaručený úspěch a smích. Lidé si vůbec neuvědomili, jak citlivé to byli věci. Kdybych Vyrůstal v South Central, tak bych se smál těm vtipům stejné jako všichni. Nebyl jsem součástí té stejné generace jako Bill, který měl větší úctu pro Jacksons. Byl jsem spíš generací hip-hop. Milovali jsme Michaelovu hudbu, ale znali jsme ho jen jako excentrickou rockovou hvězdu. Milovali jsme jeho písně. Ale teď? Když jsem slyšel komiky vtipkovat o šéfovi, to už nebyla sranda. To mě štvalo. Bylo to, jak slyšel někoho vyprávět vtipy o vašem příteli nebo matce.

 

Bill:

Javon se hned rozzlobil. Viděli jsme klip Katta Williamse, dělal si jednou legraci z pana Jacksona a Javon začal křičet na televizi: "Jestli někdy uvidím Katta Williamse, mám chuť dát mu jednu přes hubu, že takhle mluví o šéfovi."

 

A právě následující den u obchoďáku ve Virginii, když ten chlap vykřikl "pedofil" Javon mi řekl do obousměrné vysílačky. "Vidím toho, kdo to řekl. Vidím ho. Chceš, abych ho chytil?"

Musel jsem říct: "Ne, Javone."

 

A to bylo frustrující. Bylo to něco mimo naši kontrolu. Něco jako s "Friend a Flower." Ale protože je to Michael Jackson, lidé stále chtějí věřit, že byl nějak divný. Ale to není to, co jsem viděl. To, co jsem viděl pod vším excentrickým chováním, byl obyčejný člověk zoufale se snažící dostat se ven a být obyčejným člověkem.

 

Poté, co jsme byli s ním na osobní úrovni, jsme si uvědomil, že všechny ty pověsti a obvinění, to prostě nebylo možné. Kdyby udělal něco špatného dítěti, tak bych mu jako otec nakopal sám zadek.

 

 

Javon:

Váš pohled se zcela změnil poté, co jste ho poznali zblízka. Stejné to bylo s jeho vztahem s vlastními dětmi. Otázka, kterou jsme si vždycky pokládali - "Blanket vypadá spíš jako on na rozdíl od Prince a Paris. Jsou všechny jeho?" A když jsme tam začali pracovat pokládali jsme si tuto otázku dokola. "O co jde? Jsou to opravdu jeho děti?" Ale jakmile jste s nimi strávili čas a viděli je, prostě jste o tom přestali přemýšlet. Byly to jeho děti. Byl to jejich otec. Byli rodina, konec příběhu.

 

Bill:

Každý den po celém světě, páry použijí náhradní matku, darované vajíčko. Lidé mají takto rodiny, a nikdo zpochybňuje oprávněnost těchto rodin. Nikdo na ně neukazuje prstem a neříká "To nejsou opravdu vaše děti." Ale ze všeho, co jsem viděl je jasné, že oni byli lepší, milující rodinou než spousta jiných rodin, které jsem poznal. Je to pravda - nic jiného nelze říct.

Na jednom víkendu, při kterém jsme vzali děti do Washingtonu, bylo rozhodnuto, že zůstaneme přes noc v hotelu Four Seasons, spíše, než se vracet do Middleburgu. Pan Jackson mi zavolal a řekl, že děti chtěl jít do bazénu. Tak jsem kontaktoval vedení a oni souhlasili, že uzavřou bazén na pár hodin, aby ho pan Jackson mohl použít. Podle protokolu jsme všechno prošli a ověřili, že oblast je bezpečná. Okolo bazénu byly tři hotelové bezpečnostní kamery . Ujistili jsme se, že jsou všecny odpojené. Potom jsme doprovodili pana Jacksona a maličké z jejich pokoje a vedli je dolů zadním schodištěm. Děti měli své plavky, žabky a nafukovací kola. Byla s námi i Grace.

 

Dostali jsme se do bazénu. Prince a Paris skočili přímo; uměli plavat. Blanket čekal na Grace a vyhodil do povětří své boty, aby se tam mohl dostat taky. Zatímco děti plavaly, pan Jackson se procházel kolem. Zpíval, nějakou melodii, která mu utkvěla v hlavě. Bylo tam něco, co se zdálo trochu divné. Zdálo se, že má větší radost než obvykle - byl optimistický, začal zpívat nízko, poté si poklepával nohou jakoby na bicí a zpěv byl hlasitější. Podíval jsem se na Javona a Javon se podíval na mě.

 

Zjistili jsme, že je v pohodě. Nechal jsem projít šatnu a tělocvičnu, jen abych se ujistil, že jsou stále prázdné a nikdo tam náhodně nevešel.

 

 

Javon:

Všechno bylo v pořádku, až do té doby, než se najednou pan Jackson podíval nahoru a uviděl jednu z bezpečnostních kamer. To jakoby zcela přišel o rozum. Začal řvát. "Říkal jsem vám, kluci o tom! Kurva. Říkal jsem o tom …" Bylo to jako by v něm něco prasklo.

Rozběhl se k těm kamerám, vyskočil a popadl je a začal za ně tahat, jak se snažil strhnout je dolů.

 

Bill:

 

Slyšel jsem křik Grace "Bille! Bille!" Přiběhl jsem. Byl jsem hned za rohem. Pan Jackson byl doslova v polovině výšky stěny, ukazoval na kameru a snažil se ji strhnout. Skočil jsem k němu a křičel: "Pane Jacksone, ne, je odpojená! Není to tak jak to vypadá! Nefunguje!"
"To mě nezajímá ! Nezajímá mě to!"

Držák byl uvolněný a stržený, takže kamera visela jen na několika drátech. Vyskočil ještě jednou, chytil ji a jednoduše ji strhl celou ze stěny. Strhl ji holýma rukama a pak ji vzal, hodil na zem a rozbil ji o podlahu. Křičel a křičel.. "Nenávidím to! Nenávidím to!"

Běžel jsem k němu. On se na mě podíval. Oči měl červené. Měl i krev na rukou, hluboké tržné rány na prstech, protože mu je kovové dráty rozřezaly. Začal na mě křičet. "Musíte na to dávat pozor! Musíte se o to postarat ! Jsou to moje děti! Nechci, aby si lidé fotili mé děti!"

Zkusil jsem mu to znovu vysvětlit, že kamera je vypnutá. Na ničem, co jsem řekl jakoby nezáleželo. To jednání mě opravdu vyděsilol. Moje bezprostřední myšlenka byla, že možná je to léky. Jeho vystupování bylo velmi odlišné od všeho, co jsem viděl. To bylo pro mě nové a vypadalo to děsivě.

 

Javon:

Nevěděli jsme, co dělat, jak reagovat, jak s ním jednat.. Nakonec se uklidnil a rozhodl se zůstat u bazénu. Bill šel a přinesl dolů sadu první pomoci , sehnal nějaké gázy a peroxid a náplast na ruce.

V hotelu jsme museli dát osm tisíc dolarů za kameru.
Cítili jsme, že tohle jsou špatné chvíle, tak je to. Ve skutečnosti jsme cítili to zoufalství mnohokrát. Vzhledem k tomu, že bylo naším úkolem Michaela chránit, ale nemohli jsme ho ochránit před špatnými lidmi a od věcí, které se už stali a které mu ublížili.

 

Bill:

Bylo to jednou večer ve Virginii, když mi volal. Předtím mě ve večerních hodinách požádal, abych mu přinesl láhev vína. Přinesl jsem ji do jeho pokoje, a to byla do značné míry poslední věc, kterou jsem pro něj udělal než jsem se vrátil. Poté, kolem třetí ráno, mi zazvonil telefon. Byl to pokoj a číslo pana Jacksona na ID volajícího. Odpověděl jsem v domnění, že by mohlo jít o nějaký druh nouze. On řekl: "Bille, spítel? Doufám, že jsem vás nevzbudil."

"Jsem v pořádku, pane. Je i u vás všechno v pořádku?"

Řekl, že si chce jen s někým promluvit, tak jsme si povídali. O jeho dětech, o Raymone.

 

Řekl: "Někdy je mi z toho bídně ".

"Z čeho, pane?"

 

"Ze všeho" řekl. Znělo to, jako by se snažil neplakat, jako by dusil slzy.

 

"Proč mě lidé prostě nenechají být? Nejsem žádné cirkusové představení Nejsem zvíře v zoo. Já jen chci být sám. Proč tohle lidé nemůžou pochopit?"

Nebyl tam žádný zpětný druh konverzace. Mluvil. Poslouchal jsem . Na mnohé z toho, co říkal, jsem opravdu neměl odpověď . Tak jsem tam jen seděl u telefonu a věděl že se mi opravdu volá jen proto, aby mi jen svěřil své myšlenky a některé pocity. Volal jen proto, aby je ventiloval.

"Já jen chci, aby moje děti měly lepší život než já," řekl. "Nechci, aby musely projít tím, čím jsem prošel já. Jak byste vy se cítili, kdyby vás vaše děti o něco poprosily a vy jste museli někoho poslat ven, aby to přinesl? Vážím si to, co děláte pro mé děti, ale já jsem jejich otec. Měl bych být tím, kdo dělá takové věci, ale nemohu jen sednout do auta a jet. Existuje tolik věcí, které pro ně nemohu udělat ty lidi tam venku mi to nedovolil. Máte tušení, jaký je to pocit? Opravdu ne. Jen chci žít svůj život se svými dětmi."

 

Řekl jsem:

"Rozumím vám, pane. Zasloužíte si to."

Bylo dobře, že jsme byli na telefonu, jinak bych těžko toho člověka mohl chránit v případě, že má slabou chvilku.

Jen jsem cítil tíhu všeho, čím prochází. Byl jsem tam, protože tam byl. Kdyby chtěl zítra jet do Marylandu , jedeme do Marylandu . Šel jsem tam, kam šel on. Jeho realita se stala mojí realitou.

 

A nemohu říct, že to byla příjemná jízda, ten jeho život. Nebyla to sranda. Měli jsme zábavné momenty, ale nebyla to žádná velká legrace. Nebyla to jen radost Bylo tam mnoho zmatku a konstantní úzkosti. Nikdy nevěděl komu věřit.

Skutečnost, že mluví se svou ochrankou ve tři hodiny o lečems vypovídá. Javon to cítil taky: izolaci. On a já jsme alespoň mohli mluvit s kýmkoli jiným. Sdílet naše frustrace. Ale nemohli jsme mluvit s našimi rodinami, s našimi přáteli. Museli jsme se vymlouvat , proč jsme nedostali zaplaceno. Vše muselo být držené v tajnosti. Nosíte ty věci uvnitř . Takže, když se mluví o tom, jak byl nemocný z toho jsem pochopil, kde se to bere. Já jsem tak žil sedm, osm měsíců, a to už mě opotřebovalo. A on to tak dělá od svých deseti let.
Povídali jsme si o něco déle. Začal se omlouvat za to, že volal. Řekl: "Nechci vás s tím obtěžovat , Bille. Promiňte. Je mi to velmi líto."

"To je v pořádku, pane."

"Děkuji. Chystám se jít spát. Dobrou noc."

 

Do konce srpna, se rozjely akce v zuřivé snaze stabilizovat Michaelovy finance. Raymone Bain zařídila jeho focení pro dva různé časopisy, italský Vogue a Ebony - u příležitosti nadcházejícího pětadvacátého výročí albaThriller .

Po dobu působení v New Yorku se rozhodl zůstat v New Jersey u svých blízkých přátel Dominica a Connie Casciových. Dominic se poprvé setkal s Michaelem Jacksonem na začátku roku 1980, kdy byl pravidelným hostem v manhattanském Helmsley Palace Hotel, kde Cascio pracoval jako generální manažer. Ti dva se stali přáteli, a Michael byl brzy pravidelným návštěvníkem v domě Casciových. Vyzval je, aby vzali děti ven do Neverlandu na Vánoce a ostatní svátky. Frank Cascio, nejstarší syn se pak stal v roce 1990 Michaelovým osobním asistentem. Další syn Eddie "Anděl" Cascio, povzbuzovaný Michaelem se pak věnoval hudební kariéře a stal se hudebním producentem s vlastím nahrávacím studiem v rodinném domě v suterénu.
Když Michael na podzim roku 2007 přijel, rodina zařídila umístění tanečního parketu do studia a závěsy do rohu, aby sloužily i jako ložnice zpěváka; Prince, Paris a Blanket byli v ložnici pro hosty na patře. Byli to Casciovi, co nabídli Michaelovi něco, co neměl nikde jinde: okno do normálního života. V průběhu let se jejich dům stal jedním z jeho nejoblíbenějších útočišť , jedním mála míst. kde mohl být skutečně sám.

Bill:

Koncem srpna, jsem dostal telefonát od Raymone. Oznamovala, že by si pronajali luxusní vůz s řidičem a vzali pana Jacksona a děti do New Yorku. Javon a já jsme za nimi jeli v SUV a bydleli v hotelu asi míli od Casciových. Grace s námi nebyla . Setkala se s námi později v New Jersey. Čekal tam na nás i učitel. Letní dovolená skončila a nastal čas začít nový školní rok.

Než jsme odejeli, tak jsme museli sbalit všechno z domu ve Virginii. I filmová vybavení a přístroje, které si Michael koupil. v hodnotě nejméně čtyřech nebo pěti tisíc dolarů. A knihy i obří displej Simpsons Movie. Michael Jackson měl věci uložené po celém světě. Měl věci v Londýně i v Kalifornii. Měl čtyři letadlové hangáry v New Jersey plné rekvizit z jeho krátkých filmů a živých vystoupení. Bylo tam to, co jsme sbalili v v Las Vegas, a potom ve Virginii. Právě kopupil příliš mnoho věcí. Já vám zaručuji, že stále existují lidé které tyto věci sbírali všude, protože lecos koupil a pak to tam jednoduše nechal.

 

Když jsme se dostali do Jersey nepadlo ani slovo o tom, jak dlouho tam budeme, ani kdy se vydáme zpět do Vegas. Už se to stalo rutinou. Dnes jsme na tomto místě - zítra kdekoli.
 

Javon:

Casciovi žili v malém městečku Franklin Lakes, těsně vedle trasy 4. Měli typický předměstský rodinný domek. Byli skutečně vlídní - opravdu milí. Už jsme se setkali s jejich synem dříve v Las Vegas, ale toto bylo naše první setkání s celou rodinu. Přivezli jsme děti a pana Jacksona, vyložili trochu zavazadel, které měli u sebe.
Pani Casciová nám nabídla jídlo. Ale odmítli jsme. Pan Jackson řekl, že bude v pohodě sám v domě, takže jsme šli do našeho hotelu.

 

Bill:

Byl tam tu noc předtím, než jsme odešli Virginie. Pozdě, asi kolem třetí ráno jsem viděl přijíždět dvě auta až k domu, kde byla Grace.. Zdálo se, že je to zvláštní, a tak jsem šel do jednoho z nákladních automobilů . V době, kdy jsem se tam dostal, jsem viděl, lidi, jak jdou do domu. Zavolal jsem Grace a řekl: "Grace, co se děje?"

"Nic,"oznámila.
"Všechno v pohodě?"
"Všechno je v pořádku. Proč?"
"Vidím tu pár vozů ."
"Přijelo ke mně jen několik přátel."

Znělo to trochu defenzivně. Druhý den ráno, jsme s Javonem snídali v restauraci, viděli jsme tam vysokého bílého člověka, jak jí sám. Nikdy předtím jsem ho neviděl. Prohlížel si místo. Opravdu je to někdo, kdo je na dovolené v krajině koní ? Pokládal jsem si nutně tuto otázku.
Pár týdnů později, když jsme se dostali do New Jersey, Michael ke mně přišel a řekl, že se dozvěděl, že jsme byli v poslední době pod velkým napětím, a Raymone navrhla za člena třetího týmu, tohoto muže jménem Mike LaPerruque. Pracoval na Neverlandu. Michael Jackson ho znal .Řekl, že nebude jako ti ostatní ve Virginii. Poznamenal: "Mike nebude hlídač nebo dozorce. Předtím pro mě pracoval a ví, co je pro mě dobré".
Nemyslím si, že jsme ho potřebovali, ale pokud jde o to, co chtěl Michael tak to bylo v pořádku. Řekl jsem: "Žádný problém, pane."
Viděl jsem tohoto člověka v Goodstone Inn. Jsem si jistý a také jsem mu to říkal, že jsem ho viděl ve Virginii, ale netušil jsem tenkrát, že to byl on.
Co jsem později vyrozuměl po rozhovoru s panem Jacksonem bylo to, že bez našeho vědomí na nás Raymone slovně útočila. To ona přivedla Mikea LaPerruqueho do Virginie,večer na setkání s panem Jacksonem. Chtěla ho přesvědčit, aby se nás zbavil a zajistit, že ten chlap bude jako šéf bezpečnosti a dohlížet na její tým. Pan Jackson oznámil, že jí řekl ne. Ale ona si na druhou stranu myslele, že je to dobrý nápad, aby Mike byl další člen jeho týmu.

Sotva jsme začali pracovat společně, mohl bych říci, že tento chlapík věděl mnoho věcí o mně a Javonovi. Vyjadřoval se takto: "Víte, manažéři jsou tak důležití. Potřebují vědět, kdy a jak klient dělá určité věci, aby ho mohli udržet pro média".

Já bych ho toleroval, protože Michael jackson na tom trval ale po celou tu dobu nám stále nebylo zaplacenoi. Jak mohla Raymone vysvětlit přijetí třetího muže, když nemohla platit první dva?

 

Nebyli jsme v nějakém extravagantním hotelu s pokojovou službou. V tomto hotelu ve městě Marriott jsou prostory pro zvláštní události, jejichž součástí jsou možnost pořádání banketů a konferenční místnosti. Jediné jídlo, které tam bylo byla polévka a sendviče. To bylo všechno. To je vše, co jsme měli k jídlu každý den - polévka a sendviče a studené cereálie ke snídani.

Bez diety, jsme nemělii ani malou hotovost abychom dělali svou práci dobře. Použití kamionů, jejich odborné umytí a to každý týden. . Začali jsme používat ty malé umývárny ve čtvrtek a umyli auta sami. Několik týdnů jsme nemohli ani to. Pan Jackson a děti přišli často do auta a tam zůstávala špína a zbytky potravin v sedadlech. Nemohli jsme vyčistit ani naše oblečení.

 

Bill:

Nálada nám docházela. Byli jsme unavení, frustrovaní, hladoví. Snažil jsem se být jako Buddha a zachovat klid. Dělal jsem toto déle, všechno to bylo součástí naší profese. Ale úplně nové to bylo pro Javona. Měl to těžší, nebyl na to zvyklý.

 

Javon:

Snažili jsme se co bylo v našich silách, nedat panu Michaelovi najevo naše frustrace, ale občas to zjistil. Za několik dní nám zavolat v půl sedmé ráno a povídá: "Musíme chlapci dostat některé věci z obchodu." Museli jsme vstát z postele,naše rovnováha byla pryč. Všechno jakoby bylo zpackané. Poznal to. Říkával:

 

"Hej Javone, co se děje? Nevidím úsměv."

Byl tak sladký a odzbrojující a jemný po celou dobu. To bylo opravdu těžké být mrzutý.

Bill:

Neměl jsem skoro žádnou drobnou hotovost ale kreditní kartu. Během dne jsme šli do starožitnictví na park a Lexington Avenue ve městě. Michael vybral mnoho věcí, které chtěl a zařizovali jsme ostatní.

Existuje centrum v New Jersey off Linka 4, The Mall v Short Hills. Byli jsme tam několikrát. U jednoho z vchodů, kudy jsme šli dovnitř stálo obrovské ruské kolo, krytý zábavní parki. On si to ověřil, když jsme šli kolem, a potom na zpáteční cestě k autu, řekl: "Bille, kdo vyrábí takové ruské kolo? Podívejte se, co to stojí. Rád bych ho měl."

Můžete si snad představit, co se dělo v mé hlavě. Kam se k čertu chystá dát ruské kolo? Ani nemá dům; snad ho bude mít v něčím suterénu. Vrátil jsem se do obchoďáku později ten večer a vyfotil značku výrobce a dělal nějakou návaznost, a to stálo asi $ 300,000. Dal jsem mu informace. Naštěstí o tom víc nemluvil.

 

Věděli jsme, že peníze pro něho nemají velkou hodnotu. Byly tu pro něj a jeho děti. Nebo něco jiného, různé podnikání. Bylo to frustrující. Tisíce dolarů protože chtěl něco udělat. Někdy něco směšného, zbytečného. Zavolal například a řekl:

 

"Bille, nechal jsem nějaké peníze u zadních dveří. Potřebuji TV s plochou obrazovkou a některé nové přílohy iPhone. A pak to dal pryč.

Javon:

Hněv, nepřátelství, nespokojenost - já a Bill jsme to začali brát osobně. Neřekli jsme si navzájem ani slovo, když jsme nemuseli. Vzpomínám si na jednu noc, kdy to skoro prasklo. Pral jsem moje košile, obleky a věšel je ve sprše, používal sušič. Uvízli jsme v tomto levném hotelu, žili na na polévkách a sušenkách. Šel jsem to říct Billovi, že už nemůžu. Už ne.. Ani mě chtěl vidět. Bouchal jsem na jeho dveře po dobu jedné hodiny a křičel na něj, než mě pustil dovnitř. Když konečně otevřel dveře, mohu říci, že byl opravdu naštvaný. Řekl jsem mu: "Musím poslat svůj oblek do čistírny, takže na to budu potřebovat nějaké peníze . Budeš muset zavolat paní Raymone a dát jí vědět."

Bill na to:. "Co sakra je? Oba potřebujeme dát naše obleky vyčistit. Proč je to jen o tobě ? Co chceš, abych udělal? Ty jsi ten, co komunikuje s paní Raymone.

 

Měl jsem doma novorozence. Bill byl zase jediný otec, daleko od své dcery. Museli jsme se sami držet.. Stejně jako čekat. Že jsme se proto mezi sebou hádali? Byli jsme z toho unavení. Oba jsme mohli začít pít ale to jsme si my nemohli dovolit.

Byly dny jsme byli tak frustrovaní, že jsme prosili aby nás toho někdo zbavil. Byly dny, kdy jsme dokonce chtěli aby se někdo pokusil ublížit šéfovi. Měl jsem paralizující zbraň, která do vás dostane 950.000 voltů za sekundu. Stále jsem říkal Billovi, že se nemůžu dočkat, až ji použiju.

Chtěli jsme ho nechat v klidu, protože jsme věděli, že má sám frustrace z jeho vlastní situace. Chtělo se nám říct: "Hej, Michaeli Jacksone, pojďte nakopat toho hajzla (hajzly). Stvořte několik dobrých hitů."

 

Javon:

Otázkou po celou dobu, je: "Proč jsme zůstali? " Zní to podivně, ale cítili jsme, že náš pobyt nebyl jen naší profesionální povinností, ale byla to nejpraktičtější věc. Věděli jsme přesně, kolik peněz dluží jiným lidem. Kdybychom odešli, byli bychom na zadní straně této linie se všemi ostatními.

 

Bill:

Rozhodli jsme se zůstat bez ohledu na to, jak těžké to má pan Jackson, protože jsme věřili, že tak nám budou muset nakonec zaplatit . To byla praktická stránka. Ale na druhé straně to byla osobní věc a mohu vám říci, proč jsme zůstali. Zůstali jsme pro děti, pro Paris, Prince a Blanketa. Nešlo to otočit se zády k nim. Věděl jsem, že ony by byly proti. Byly izolované. Samotné. Co budou dělat, kdyby se mu něco stalo? Bylo to co mi řekl do telefonu ve Virginii: přesto, jak je miloval, existovaly věci, které pro ně nemohl udělat na vlastní pěst. obětovali jsme čas s našimi vlastními dětmi, aby bylo možné být s nimi a my jsme měli strach z nových lidí, co přijdou a nebudou se o ně tolik starat.

 

Javon:

Trochu jsme porušili protokol ochranky . Nemělo by se stát, že navážeme bližší vztah ke svými klienty. Ale byli jsme s nimi šestnáct hodin denně a nemohli jsme si pomoct. Kdykoliv jsme přinesli dětem něco z obchodu, ony by se rozzářily a řekly: "Děkujeme vám, Javone! Děkuji vám!" A my jsme také hned roztáli.

Vždy jsme se cítili potřební. Měli jsme pocit, jako bychom dělali něco důležitého, víc než pravidelné zaměstnání. Když jsme šli do detailu, pan Jackson na to prohlásil "Hej, jsem opravdu pyšný, a děti jsou moc rády. Vedete si skvěle a já to oceňuju. Nechci, aby jste si mysleli, že nejsem vděčný. "

 

To byly skvělé časy, kdy jsme se cítili dobře. To byl Michael Jackson, co nám tohle říkal.
Bylo to poté, co jsme byli v New Jersey a za pár týdnů probíhalo focení pro italský Vogue.

Natáčení i focení bylo ve studiu West Side Highway na 53. a 54. ulici, Byla to obrovská půdní vestavba ve starém skladu budovy. Výtah byl dost velký pro naše SUV, takže jsme vjeli kamiony přímo do budovy a pak nahoru a zaparkovali na podlaze, přímo na místě, kde se natáčelo. Měli regály oblečení a všechny drahé šperky nosili za ním.

Pan Jackson seděl právě na židli a dělali mu make-up, když přišla paní paní Raymone s hromadou pošty a balíků, aby mu to předala. V tomto svazku byly dvě obálky pro mě a Billa. Když mu je podala, zastavil focení. Prostě všechno přerušil. Vyskočil ze židle s půlkou make-upu, v plášti a s natáčkami ve vlasech, a běžel na druhou stranu místnosti. Mával těmi obálkami "Bille! Javone! Mám pro vás překvapení!"

Měl ten svůj obrovský úsměv na tváři, když nám je podával.

 

"Vidíte? Prosím. Říkal jsem vám to kluci. Slíbil jsem to. Je mi líto, že to trvalo tak dlouho. Děkuji moc, že jste zůstali. Kdokoliv jiný by odešel." Řekli jsme, že také děkujeme a on na to "Teď se můžeme vrátit do práce, ne? Potřebuji vaši morálku zpátky. Je třeba zase nějaké úsměvy, jo? "

Bylo to tak srdečné. Byl tak na sebe pyšný, že se mu podařilo prosadit náš plat. Byli jsme také nadšení. Pak jsme ale otevřeli obálky.

 

Bill:

Byla to polovina. Raymone nám zaplatila jen polovinu toho, co nám dlužili.

Přišla jakmile MJ odešel a povídá: "Tak, lidi, jste teď spokojeni?" Jako by nám prokázala nějakou laskavost. Řekl jsem jí, že bychom to s ní rádi probrali později.

Když natáčení skončilo a dostali jsme se do auta, pan Michael se zeptal: "Všichni jsou šťastní? Už jste chlapci šťastní?"

Přinutil jsem se k úsměvu. Řekl jsem: "Ano, pane. Je to v pořádku."

 

Nebyl jsem ale v pořádku. Byl jsem naštvaný. Byl jsem naštvaný, že jsem nedostal všechny výplaty zpětně. Viděl jsem ale vzrušení na jeho obličeji, radost, že to pro nás dokázal udělat. Byl šťastný, a bylo tak vzácné vidět ho veselého. Nemohl jsem jen tak to jeho štěstí pokazit.

 

 

Javon:

Později v noci jsme byli zpátky na Carlyle. Narazil jsem na Raymone a dva z jejích kolegů v restauraci a ona na mě : "Javone, pojď sem! Pojď sem! Jak se máš '? Co se děje?"

Raymone ke byla vždy více srdečná osobně, než Bill. Nevyřizoval jsem telefonáty mezi ní a panem Jacksonem, takže v jejích očích jsem byl jen poslíček. Tak jsem přešel do trochu falešného úsměvu a : "Kam jdeš?"ptala se.

Řekl jsem: "Chystám se dát něco k jídlu."

"Oh, sedni si si s námi a dej si drink!"

Nechtěl jsem být nevlídný, tak jsem si k nim na chvíli posadil a pak jsem to viděl. Billl přišel na $ 2,300 Raymone řekla: "Javone, v čem je problém?"

 

Myslel jsem, že není vhodné říkat něco mezi ostatními lidmi, tak jsem poznamenal:

 

"Nic. Jen teď nemám dobrou náladu. Radši se vrátím do svého pokoje".

 

Bill:

Myslím, že předpokládala, že jsme byli hloupí. Jako bychom nemohli vidět to, co se snaží dělat s Mikem LaPerruque. Podobně jako ona si pod jménem pana Jacksona pronajal ten byt v Las Vegas. Pan Jackson jí zřejmě věřil.. Proč tam stále byla? Proč byla v obraze? Nevěděli jsme.

Naštěstí jsme si nemuseli dělat starosti s Mikem LaPerruque po velmi dlouhou dobu. Ztratil přízeň pana Jacksona hned poté, co se objevil.

 

Pár dní po focení pro Vogue natáčení jsme byli v Jersey na cestě domů z obchoďáku, když hlásili v rádiu, že OJ Simpson byl zatčen v Las Vegas. To bylo v době, kdy ho honili za ozbrojenou loupež. Snažil se ukrást něco ze svých vlastmích sportovní ch memorabilií od některých lidí v hotelu.

 

Tuto zprávu hlásili v rádiu a Mike LaPerruque řekl:

 

"Oni ho konečně dostal! Konečně dostali OJ!"

Pan Jackson byl na zadním sedadle.

"Co tím myslíš, že ho konečně dostali?"

"Byl zatčen, v Las Vegas."

Pan Jackson jen takto reagoval, Řekl pouze:: "Aha."

 

Zastavili jsme se o několik minut později, a Mike LaPerruque musel běžet do obchodu, aby si něco koupil a pan Jackson vysvětloval:, "Bille, já jsem nechtěl nic víc říkat".

Zeptal jsem se proč.

"Nelíbil se mi, jeho komentář komentář k OJ. Já a on jsme byli kamarádi. Nikdo to neví, ale zůstal se mnou v Neverlandu poté, co byl propuštěn."

Seděl jsem tam přemýšlel, Cože? Nikdy předtím jsem o tom neslyšel.

 

Neměl jsem jasnou představu o tom, zda si myslí, že OJ byl vinen, nebo ne, ale myslím, že jeho sympatie jsou s OJ. Pronásledovali ho na cestě i poté, co byl propuštěn. Pan Jackson řekl, že přesně věděl, čím OJ prochází.

 

Řekl: "OJ měl opustit zemi. Měl ji opustil a nikdy se nevrátit."

 

Takže poté, co Mike měl tyto poznámky k OJ a brzy na to si vyměňovali informace s Raymone, panu Jacksonovi se to nelíbilo. Řekl: "To není tentýž Mike, který kdysi pracoval se mnou."

 

Vyhodil ho, ale začali jsme sledovat podrobnosti i bez něj

Asi týden po focení pro Vogue jsme dělali druhé pro Ebony. To byl velký problém. Ubytovali nás v hotelu Four Seasons. Focení probíhalo brooklynském Museum. Celé místo bylo pro ten den zavřené Ebony ho převzalo. Přivezli jsme pana Jacksona v okolo osmi ráno. Měl kostýmy v regálech, značkové oblečení. Frmol vířící kolem něj. Lidé od časopisu a mnoho vedoucích pracovníků.

Jedna věc tam byla vidět - hodně fanoušků křičelo a snažili se dostat k němu.

 

Pokud máte fanoušky venku v ochranném režimu, je to jiné. Tady jsem se nesnažil tlačit někoho pryč, protože jsem mohl vidět, jak ho všichni tito lidé, co se přiblížili uctivě. Byli to všichni úspěšní, důležití lidé v průmyslu, ale všichni se mu uklonili. Jakoby jeho přítomnost posunula (změnila) celou energii v místnosti.

Když přišel čas na natáčení, byl nadšený. Dělal všechny ty pózy, prostě šílené pózy, popadl jeho rozkrok a tančil, zatímco fotografové cvakali a mačkali spouště. Na jednom místě se otočil a jeho kalhoty se roztrhly až do zad a on se jen otočil, vyhrnul sako všichni ho povzbuzovali. Plný energie a výkonu. Pro mě, kluk, který vyrostl na Jackson 5 a Ebony? To bylo úžasné vidět. Skutečné živé focení pro Ebony. Michael Jackson. Thriller. To byly naše časy. Ten den, jsem viděl jeho stranu, kterou jsem zatím opravdu neviděl.

 

Když se dostal až před kamery bylo to jakoby se v něm zapnulo jasné světlo. Celé jeho chování se změnilo. To bylo poprvé, co jsem se setkal s králem popu. Až do té doby, jsem jen pracoval pro Michaela Jacksona. Byli to dva různí lidé - uvědomil jsem si to. The King of Pop měl návrháře a stylisty co ho oblékali. Michael Jackson měl pokud možno vlastní styl, vlastní život. Oba, Javon a já, jsme viděli, jak chodí ven jen v pyžamu se svými dětmi a jde do kina - to byl ten o kterém jsme věděli. Ale ten druhý chlap, ten král popu, s tím jsme se teprve seznámili.

 

Javon:

Po nátáčení pro Ebony jsme očekávali, že se vrátíme domů. Nebylo proč zůstávat. Ale pan Jackson chtěl pověsit ven. Každé ráno jsme vezli učitele ke Casciovým. Zůstávali jsme v blízkosti domu pouze v případě, že nás pan Jackson potřeboval. Měli jsme objet blok a zjistit, jestli tam nejsou nějací paparazzi. Ale nevznikl žádný problémy, protože to bylo klidné místo.. Většinu času, jen zůstal v domě a poslal nás na pochůzky. Někdy jsme o něm neslyšeli tři nebo čtyři dny.

Dalo by se říci, že on a Casciovi byli dlouho spolu. Byl tak uvolněný a šťastný, když byl u nich. Na dobrém místě jen relaxoval s jinými lidmi.. Nikdy jsme ho takhle neviděl. Věděl jsem, že byl šťastný, protože jednoho dne jsem ho šel vyzvednout, nasedl do auta a já povídám:

 

"Pane Michaeli vypadáte skvěle. Zdá se, že jste trochu i přibral na váze".

Řekl: "Ano, Javone. Dobře se najím. Angelova maminka mě nutí jíst tučné.Všechny druhy italského jídla. I děti se nemůžou nabažit."

Bill:

Pan Jackson také v tomto čase pracoval na své hudbě. Angel Cascio měl v suterénu studio a oba strávili tam dole celé hodiny. Měl tam i několik schůzek o Thriller 25. Peter Lopez zařídil panu Jacksonovi setkání s R & B umělci a Ne-Yo. Setkal ase tam také s Kanye West; diskutovali o společném remixu "Billie Jean" k výročí alba.

 

Javon:

Když Kanye West se setkal s panem Jacksonem byl úplně fascinovaný. Setkali se v domě Lyor Cohena s prezidentem Def Jam Recordings. Já a Bill sme byli venku a viděli jsme malého chlapce a vysokého muže kráčet po ulici, a když se přiblížili, viděli jsme, že malý chlapec byl Kanye. Byli jsme jako: Wow, to je Kanye West. Doprovodili jsme Kanye dovnitř, a jakmile Kanye viděl pana Jacksona, on byl ten, kdo byl fascinovaný. Začal volat: "Ach můj bože, pan Jackson, to je taková radost a čest se s vámi setkat. To je neskutečné! Já jsem váš největší fanoušek. Tak moc vás miluju."

Michael jen poznamenal: "Bůh ti žehnej. Děkuji. Jsem také tvůj velký fanoušek".

 

Celou tu dobu byl Kanye jako dítě v cukrárně. Nikdy jsem neviděl někoho tak skromného. Bylo to absurdní. Každý ví, že Kanye může být velmi arogantní. Tady byl prostě ohromen tím, že byl ve stejné místnosti jako pan Jackson. Když byl Ne-Yo představil panu Jacksonovi, byl stejně fascinovaný jako Kanye. Ne-Yo byl tak nervózní, že se nemohl přestat třást. Zkušenost, kterou si pamatuji, jak Michael působil na lidi.

 

Bill:

Jednou mi zavolal a požádal mě, abych přišel do domu. Když jsem přišel, řekl:

"Můžeš pro mě něco udělat?. Chtěl bych, abys doručil balíček kamarádovi ve městě."

"Ano pane."

 

"No tak, Bille," řekl, "Chci, abyste se připravil na setkání s ním. Prožil hroznou tragédii. Když byl ještě dítě, jeho otec ho zapálil. Jmenuje se David; možná jste o něm slyšeli . Natočili film o jeho životě. Bill, až ho uvidíte, budete překvapený. Takže budete muset jednat tak, aby nepoznal, že jste v šoku."

 

Pak mi podal balíček. Byl to něco zabalené v novinách, svázané a zalepené několika vrstvami lepící pásky. Mělo to tloušťku palce. Jen podle velikosti jsem měl pocit, že to byly peníze.

 

A to hodně. Spolu s balíčkem mi dal Davidovo číslo abych ho informoval, když se dostanu do města.

 

Kdyř jsem jel přes most George Washingtona na Manhattan, nemohl jsem si pomoci, ale zajímalo mě, jak asi bude David vypadat. Bude nějakým způsobem postižený? Na invalidním vozíku? Netušil jsem. Když jsem dorazill na Henry Hudson Parkway, volal jsem mu a dohodli jsme se na setkání na Madison Square Garden. Dostal jsem do arény, zastavil, vystoupil z auta a zavolal mu, aby věděl, že jsem tady. Říkal, že je o blok dál. O pár minut později, jsem si všiml toho chlapa přichází ke mně, štíhlý, se zeleným kloboukem, který měl dole a zakrýval jeho tvář. Když se dostal blíž, zvedl hlavu a zeptal se jen: "Bill?"

Pokusil jsem se podívat. . Celá jeho tvář byla zjizvená od popálenin. Jeho uši, nos a ruce,. Všechno bylo zdeformované. Dovedl jsem si představit jen to, co to pro něj bylo být na veřejnosti.

 

Řekl jsem: "Hej, Dave. Jak se daří?"

"Mám se dobře, děkuji. Jak se vede Michaelovil?"

 

"Teď skvěle."

Dal jsem mu balíček. On řekl:

 

"Děkuji vám, a povězte Michaelovi, že ho miluji."

 

"Určitě ." Dal jsem mu pusu a řekl: "Dávej na sebe pozor."

Stáhl si opět klobouk dolů a vydal se směrem ke stanici metra. Dostal jsem se do auta a zamířil zpět do New Jersey.

 

Kromě toho se nic moc nedělo. Michael byl u Casciových téměř dva měsíce, chodil do obchoďáku a byl tam prostě v pohodě.. Nechtělo se mu odejít. Stabilita, kterou načerpal z jejich rodinného života bylo něco, čeho se mu nedostávalo příliš často. Ale to bylo také stále zřejmé, že toto místo budeme muset opustit. Do konce října jsme neměli mzdu, která nám byla zadržovaná. Nebylo více peněz, tečka.

 

Bill:

Javon jednoho rána vstal a šel dolů do hotelové posilovny.. Když se vrátil, nemohl se dostat do svého pokoje. Šel k recepci, aby zjistil co se děje, a oni řekli, že byly nějaké problémy s kartou na souboru. Placení bylo v určitém čase automatické. Pokud platba neproběhla, bylo zamčeno. Zavolal mi a já jsem šel dolů abych si promluvil s manažerem. Řekli mi, že proběhla bilance, která musela být zaplacena. Nepovolilo to vrátit se do pokoje, než bude všechno vyřešené.

Bylo to přímo na Raymone a její kanceláři, která se tímto zabývala. Na vedení hotelu mi řekli, že s ní o tom mluvili. Zavolal jsem jí a ona samozřejmě na mé volání neodpovídala. A věděla, že je to důležité, proč volám, protože i ona mluvila s těmi lidmi z hotelu. Skončila hovor s někým jiným ve své kanceláři, a já dostal obvyklou výmluvu:

 

"Už je to v pořádku, peníze jsou právě vypláceny ."

 

Trčeli jsme se v hale na několik hodin a nakonec nám bylo řečeno, že můžeme jít zpět do svých pokojů. Ověřil jsem si v hotelu, která kreditní karta byla pozastavena a patřila ženě, která pracovala pro Raymone. Tato mladší osoba v u Raymone používala svou osobní kreditní kartu na pokrytí účtů Michaela Jacksona.

 

Javon:

Zpočátku jsem si myslel, že Raymonino odkládání placení lidem je jenom dočasná záležitost. Pak se realita začala opakovat. Bylo to velmi znepokojující. Co se tu děje? Měli jsme být vyhozeni na pár hodin - nebo si sbalit své věci a jet domů? Proč jsem byl vyhozen z hotelu, když jsem pracovat pro Michaela Jacksona?

Měli jsme i kartu podniku, kterou jsme použili na nákup plynu do kamionů. Byla odříznuta také, přibližně ve stejnou dobu. Bill začal používat své vlastní peníze k nákupu plynu. Byli jsme už tak na dně, že začal chodit a dávat 50 dolarů do každého kamionu každých pár dní jen, aby jsme se dostali na místo, kde jsme měli být..

 

Řekl jsem mu, že je blázen. Řekl jsem: "Bille, tohle není tvoje odpovědnost. Měli bychom si z toho vzít příklad pro příště. Je to důležitý detail, budeme to muset říct panu Jacksonovi. Nemáme žádný plyn a nemůžeme pro vás přijet. Pak budou muset něco udělat."

Bill řekl, že to neudělá, protože to by to vypadalo špatně.

 

Vzal to, jako by byl voják na misi; to byla jeho jeho mentalita. Jen proto, že jiní lidé nejsou s to dělat svou práci neznamená to, že on by přestal dělat svoji.. Stále říkal:

"Ne, zařídím, aby byl vůz v pořádku a mohlo se jezdit." Nevím, kde vzal peníze nebo kdo mu půjčil. Jediné, co by mi řekl bylo "Postaral jsem se o to."

 

Bill:

V té době držely věci jen těžko pohromadě. Poslední týden v říjnu vzal Mike LaPerruque Michaela do města na večeři s Peterem Lopezem na Lexington Avenue. Nechtěl jsem sedět na večeři nebo tak něco, ale předpokládám, že po telefonátu museli zpět do Virginie:

"Můžete mi pomoci v dohledání mých peněz?"

 

Javon:

V noci po Ebony focení, jsme jeli s panem Jacksonem přes Midtown zpět do hotelu. Byli jsme blízko Apple Store, u 57. ulice, a viděli jsme billboard pro film Tylera Perry Je důvod, proč jsem se oženil ? V tomto filmu hrála Janet Jackson hlavní roli. Byla v popředí na tomto velkém plakátu na boku budovy. Stáli jsme na červenou a pan Jackson vzhlédl k billboardu a řekl: "Je to moje sestra? Co je to? Je to hra?"

Řekl jsem:

 

No, to je její nový film, pane. Ona je ve filmu."

 

"Kdy se to bude hrát"

 

Tento film se hrál po dobu několika měsíců. Billboard byl už celý potrhaný a vybledlý na okrajích. To proto, jak dlouho tam visel. Ale nechtěl jsem mu to říkat.

Poznamenal jsem jen: "Už se to hraje".

Pak skutečné měkkce, skoro šeptem podotkl:

 

"Aha. Zajímalo by mě, proč mi o tom nedal nikdo vědět ."

Já a Bill jsme se na sebe podívali. Byli jsme šokováni, že vůbec nevěděl, že jeho sestra hraje ve filmu. Věděli jsme, že je izolovaný. Věděli jsme, že nemá mnoho přátel.

Ale jak to, že neměl ani neformální konverzaci s někým, kdo by mu v těchto měsících řekl:

"Hej, Janet byla v tom filmu opravdu skvělá!"

 

Jak musel být odříznutý od lidí ve svém životě…

Když jsme odcházeli, řekl:

"Zajímalo by mě, jestli je to dobrý film."

Řekl jsem:

"Ano. Viděl jsem ho. Je to vynikající film."

A to bylo všechno. Nikdy se už o tom znovu nezmínil.

 

Bill:

V té době, když o tom tak uvažuji, měl hodně věcí mimo. Nyní při ohlédnutí zpět, jsem upřímně přesvědčený, že pokud by byl jeho vztah s rodinou lepší, kdyby byl stejný jaký byl s Casciovými, jeho život by byl jiný. Toto je to místo, kde je problém.

Měl jsem několik rozhovorů s Grace o prvních dnech, kdy byl jeho život více organizovaný. Vzpomínám si, jak jednou řekla, že když se pan Michael oženil s Lisou Marií Presley, prožíval opravdu skvělé časy. Grace cítila, že ho opravdu miluje a on ji také vážně také miloval. Bylo to více důvodů a měl k ní důvěru. Ujišťovala se, že zlí lidé mu nenašeptávají a že ho nevyužívají. Tak jako tak se snažila- Ale pokud jste v pozici v jaké byl Michael Jackson musíte mít určitého, silného člověka, který ve svém koutě, stojí za vámi - někoho, kdo nemá agendu.

Když jsme se tam poprvé dostali, a pan Jackson nedovolil jeho rodině jít přes bránu bez ohlášení. Myslel jsem si, že to je podivné.. Ale v souvislosti s ošklivými věcmi, které o nich řekl to mělo svůj smysl .

 

Už jsme slyšeli, že rodina byla prohnilá, že se ho snažili ovládat, přiživovat se na něm a kontrolovat ho

 

Slyšeli jsme, že tam šli, aby se ho pokusili unést. To všechno se ale také objevilo na trhu, že to uniklo, ale bylo to přehnané. Osobně jsem žádný druh takové prohnilé atmosféry neviděl. Randy? Ano. Randy byl jen Randy. On a Michael měli špatný vztah kvůli nějaké obchodní dohodě. A Jermaine byl dost přátelský ale pokaždé, když volal nebo s ním jednal vždy se zdálo, že se snaží, aby sám z toho něco měl a dostal se do popředí. Jermaine byl ten, který opustil skupinu jako první; Chtěl mít sólovou kariéru, která vybuchla, ale to by se dříve nestalo. Mohla tam být i nějaká žárlivost. Jermaine se pokusil prodat knihu v průběhu soudního procesu.

Ale všichni ostatní? Jackie a Rebbie a Tito ? Nikdy jsem necítil špatnou atmosféru. Byli vždy srdeční, vždy zdvořilí. Jediná atmosféra, jakou jsem kdy cítil byly obavy. Obavy o jejich bratra. Dokonce i Joe Jackson. Poznal jsem ho - věděl jsem, jak hrozné o něm jdou příběhy vyličující ho jako padoucha, ale bylo to mnohem složitější, než se zdá. Grace se mnou souhlasila. Řekla, že jediný člověk, který nikdy Michaela neokradl, byl jeho otec….

Já jsem nejmladší ze šesti dětí. Můj vztah s otcem nebyl právě nejlepší. Byl to bývalý voják, který měl velmi přísná pravidla. On byl tyran. To byla pravda nebo pravidlo pro mnoho černých rodin v té době. Svět nebyl vždy bezpečné místo pro mladé černochy, a žádná šance dělat to co chtějí a jak to cítí.. Gangy. Trestné činnosti. Problémy ve škole. Takže pokud jste vystoupil z řady, bylo hned zle. Tak to bylo. Michael dokonce jednou poznamenal, když jsme mluvili o svých rodinách, že neví, proč média dělala takový obrovský rozruch kolem způsobu, jak ho jeho otec vedl k disciplině.

 

To nebylo tehdy nic neobvyklého. A vzít rodinu z místa, kde byli? Z Gary v Indianě? Myslím, že je obtížné posoudit Joe Jacksona, pokud jste nežili jeho život. Kdyby nebyl, jaký byl, kdo ví, zda by svět někdy neslyšel o Michaelovi Jacksonovi.

Pochopil jsem, proč nebyl v blízkosti některých z jeho sourozenců. Ale všechny z nich? Celá rodina? To nedávalo smysl. Z osmi sourozenců, se všemi těmi neteřemi, synovci a bratranci, nemohli být všichni zlí lidé. To prostě není možné. Ale my jsme dostali přímé pokyny, že nikdo v rodině neměl dovoleno se k němu dostat, kromě jeho matky. Byla jediná, kdo měl jeho číslo, ale sourozenci ji vždy přesvědčit, aby jim ho prozradila. Poté, co jsem nastavil iPhone k němu, muselo se jeho číslo změnit čtyřikrát v prvních šesti měsících. Pokaždé, když se dostal pryč od své vlastní rodiny.

Dokonce i jeho matka měla otevřené pozvání na návštěvu, nebo mohla zavolat, ptala se, jestli s ním může mluvit. Možná, že nechtěla, aby mu to vadilo, nechtěla, aby si myslel, že zasahuje. Ona mi zavolala a já jsem se zeptal, jestli si chce se svým synem promluvit.

Řekla jen:

"Je v pořádku? Má co jíst?"

"Ano Madam. Je to dobré. Dívá se na film s dětmi."

"Oh dobře. Děkuji ti velmi pěkně."

A to bylo všechno. Ona ho jen kontrolovala a měla o něho starost, jako to matky dělají.
A to byla atmosféra u většiny z jeho rodiny . Byli na něj jen odkazováni. Což je důvod, proč jsem měl pocit, že jeho vztah s jeho rodinou trpěli pod všemi těmito manipulátory v průběhu let. A bylo příliš mnoho různých lidí, byli schopni dosáhnout, dát ruce do koše a vytáhnout nějaké peníze ven, nebo manipulovat s ním v jeho křehkém stavu, v jakém se nacházel. Opravdu neměl nikoho chránící ho na tomto úhlu. Měl jistotu chránit své fyzické bytí. Měl ty nejlepší právníky v zemi starali o jeho rekordní obchody a katalog. Měl všechno. To, co chybělo organizacím byli lidé, kteří se opravdu kurva starali o Michaela Jacksona.

 

Správce se podíval dolů a viděl aktovku a řekl: "Ach, vy tu jste s..."Raymone ukázala ke vchodu. "Správně. To je v pořádku ". otočila se ke dvěma agentům "Je to v pořádku".

Propustili mě a zamířil jsem k bráně. Mluvíte o úlevě? Myslel jsem, že nás zatknou. Nevěděl jsem, co bych si v tom případě počal.

Letěli jsme do Los Angeles a setkali jsme se v autoservisu s několika dalšími bezpečáky, kteří pracovali pro Jesse Jacksona. Já s učitelem a kadeřníkem jsme zůstali v hotelu u letiště. Pan Jackson a děti byli jako hosté u nějakého kamaráda Jesse Jacksona v Beverly Hills. Mike LaPerruque Byl z LA, takže zůstal ve svém vlastním domě - nebylo to příliš daleko. Javon měl své příbuzné také v LA ; byl tam se svou babičkou. Vzal jsem pana Jacksona a děti do domu a pak jsem v hotelu doslova odpadl.

Kontaktoval jsem Jesse Jacksona, prošli jsme seznam přítomných a dobu v jakou se dostaví, bude -li to v jejich možnostech, Tu noc, když jsme přišli, byl Jesse Jackson venku a čekal na nás

 

Bylo tam mnoho osobností znánmých jmen - od Larry Kinga po Dona Corneliuse ze Soul Train. Vystoupili jsme z auta a záblesky z kamer a fotoaparátů nás začali bombardovat. Byly všude kolem nás. Všude.

Prošli jsme po červeném koberci a pak vstoupilii dovnitř. Jak jsem šel pan Jackson ke svému stolu, viděl jsem Berry Gordyho. Věděl jsem, že stál na začátku Michaelovy kariéry v Motownu, ale nikdy jsem neslyšel, že by se o něm moc zmiňoval, takže jsem si nebyl jistý, zda tam mezitím nedošlo k nějaké nevraživosti. Tak jsem zašeptal:

 

"Pane, je tu Berry Gordy." A když ho pan Jackson spatřil? Skoro kohosi srazil, jak se k němu řítil, aby se s ním viděl, Popadl ho a dal mu to největší objetí.

 

Bylo to opravdové přátelství obejmout, co si dali navzájem. Když jsem to viděl, hned jsem se cítil skvěle, jakoby se to přeneslo i na mě. Po akci jsme šli nahoru do apartmánu pro after-party, a pan Jackson a Berry Gordy spolu znovu mluvili. Neslyšel jsem, co říkali, ale jen z toho, jak vypadaly výrazy v jejich tvářích bych mohl potvrdit, že to byl vážný rozhovor . V jednu chvíli jsem se slyšel, jak pan Jackson říká: "Děkuji. Chybíš mi. Mohl bych použít vaši pomoc." Možná, že se ve skutečnosti se mu svěřil o stavu v jakém se nacházel a s problémy, jaké měl. Nemohl jsem říct s jistotou, ale bylo dobře, že mohl mluvit s někým, kdo došel tak daleko, a někým, kdo měl zkušenosti.

 

Poté, co setkání skončilo, měli jsme připravená auta, Jesse Jackson se šel rozloučit ke dveřím a poděkoval mu za to, že přijel. Pak jsme vyrazili zpět.

 

Druhý den ráno jsem kolem jedenácté dostal telefonát z hotelové recepce .

"Budete dnes k dosažení?"ptali se.

Řekl jsem:

 

"Já myslím, že ano."

"No, měli jsme platbu předem během tří dnů, a budeme v poledne potřebovat jinou platební kartu."

Volal jsem panu Jacksonovi a uvědomil jsem ho o situaci. Řekl mi abych zavolal Londella. Zavolal jsem mu. "Proč jste ještě tam?" Řekl jsem mu, že byly zaplacené jen tři dny.
Londell oznámil, že zbytek byl na ně. To byla jeho přesná slova. Volal jsem panu Jacksonovi a řekl mu, že Londell řekl, a že budeme muset opustit hotel. "Dobře. Zavolám ti hned zpátky,"slíbil.
To bylo v poledne. Uběhla hodina a já jsem stále seděl ve svém pokoji a čekal. Zůstal jsem tam až do tří, když konečně mohl ven Učitel a kadeřník odešli se mnou - vyhodili je také.
Měl jsem konečně dost místa na mé kartě na zaplacení jednoho pokoje na noc, takže jsem dal prostor i učiteli. Bylo třeba místo, měli spoustu zavazadel, která neměli kam dát Stylistka, odešla a zůstala s přáteli.

 

Myslel jsem si, že počkám a zjistím, co udělat pro sebe . Zavolal jsem několikrát pana Jacksona . Neozval se. Byl jsem naštvaný. Rozhodl jsem se čekat až sedm hodin. Seděl jsem v hotelovém salonku s mými taškami celé odpoledne. Zavolal jsem pak naposledy v 7:30 a jeho telefon šel rovnou do hlasové schránky. Nevěděl jsem, co se děje. Jediné, co jsem věděl, bylo, že se musím dostat domů. Byl jsem pryč od mé dcery. A byl jsem na mizině. Na krerditní kartě zůastalo jen trochu peněz, takže jsem volal mého přítele, jestli by vypomohl autem abych se vrátil zpátkyt do Vegas. Zavolal jsem Javonovi a dal mu vědět co se děje.

 

Javon:

Řekl jsem, že pobyt v LA bude trochu délší, ale nakonec jsem se musel také vrátit ke své rodině. Zeptal jsem se Billa: "Je něco, co musíme udělat? Musíme ho zkontrolovat?"

Řekl: "Má přeci číslo, kdyby bylo třeba. Jestli nevolá, pak si myslím, že je to v pořádku."

Doslova jsem lhal mé rodině o celé situaci. Řekl jsem jim, že pan Jackson mi dal jen trochu volno, protože jsme byli tak dlouho na cestách. Nechtěl jsem říct své babičce, "Jsem tady, protože nemám peníze na zaplacení účtu v hotelu."

 

Nechtěl jsem šířit paniku o tom v jak hluboké díře jsem.

 

Bill:

Věděl jsem, že další zastávkou je Vegas a protože jsme netušili, kde je pan Jackson , potřeboval jsem se vrátit a začít ho hledat tak jako tak. Moje myšlenky probíraly všechno možné i nemožnéí. Věděl jsem jen, že musím něco podniknout. Pozdě v noci jsem se vrátil do Las Vegas. Brzy ráno, kolem osmé, jsem seděl u mého kuchyňského stolu , když zazvonil telefon. Byl to pan Jackson.

 

Řekl: "Bille, někdo z vás mi sem musí dostat vysílačku. Nemám žádnou hudbu v tomto domě."

Žádná zmínka o tom, k čemu jen den předtím došlo. Učitel vyhozen ven z hotelu. Jakoby se to nikdy nestalo . Řekl jsem: "Mr. Jackson, jsem ve Vegas."

"Ve Vegas? Co děláte v Las Vegas?"

"Pane Jackson, volal jsem vám včera v noci, vzpomínáte si? Říkal jsem , že se mě vyhodili z mého hotelu, tak jsem se vrátil, abych našel místo k pobytu než se vrátím domů".

"Tak kdo je tady se mnou a mými dětmi?"

"Javon je tam, a Mike je tam taky."

"Kdy se budeme vracet do Vegas?"

"To je to, co právě teď zjišťuju."

"Dobře. Zjistěte, kde budeme bydlet a zavolejte mi."

 

Pak zavěsil. Připadal jsem si jako Alenka v říši divů. Neměl jsem tušení, co se děje.

 

 

Javon:

Pan Jackson celý čas nevolal - zůstal jsem v LA čtyři nebo pět dní a nakonec jsem se rozhodl zamířit zpátky sám.

 

Bylo to hořkosladké. Bylo to sladké, protože jsem viděl svou rodinu, ale také zklamání. Nechtěl jsem říkat své přítelkyni, co se skutečně děje. Poznala, že jsem se vrátil dost rozrušený. Byl jsem pryč takovou dobu, patřilo se vrátit s dary, ale neměl jsem nic než tytéž šaty na sobě a batiožinu. Co bylo zároveň hořké byto to, že s prací, to bylo to tu zase. Díval jsem se na kupu bankovek, které se přeci jen nahromadily, a v mé hlavě probíhalo, že bych se toho měl držet. Nebo hledat jinou práci? Mám hned zavolat své původní společnosti a zjistit, jestli by mě vzali zpátky? Tady jsem byl o Vánocích a nemohl jsem ani koupit dárky… To je o tom, že ve skutečnosti to neovlivníte. Nebude moci chystat Vánoce pro své děti v tomto roce. Bill stále opakoval, "Vydrž." Ale já myslel, že nezvládnu toho náporu více než jsem si na sebe vzal . Byl jsem opravdu na špatném místě.

 

Bill: .

Bylo tu znovu Díkuvzdání. Blížily se Vánoce a pan Jackson ještě pobýval v domě v Beverly Hills a mělo to tak být po dobu tří dnů.

 

Mluvil o cestě a zůstal po dobu tří týdnů. Já se mezitím v Las Vegas při pohledu na domy, hotely, snažil přijít s plánem. Zavolal jsem Raymone a pokusil se přes ní něco vymyslet . Nebyla žádná pomoc.

 

Řekla: "Bille, já nevím."

 

Dobře. Příští hovor: Peter Lopez. Nemohl jsem se ho dovolat Byl pryč ze Států. Další hovor: Londell. Londell řekl, že se pokusí pomoci a dal mi kontakt na svého asistenta. Řekl jsem všechno, o Green Valley Ranch, místě jsme si zůstali předtím, když jsme museli evakuovat dům Monte Cristo.

Řekl: "Dobře, pokusíme se ho tam dostat zpátky. Dáme ho na Londellovu kreditní kartu a on se může vrátit."

Najali jsme autobus pro pana Jacksona a děti z LA do Vegas. Zavolal jsem mu a řekl mu, že se vrací do Green Valley Ranch. Když tam byl, zůstával v prezidentském apartmá. Ten měl krytý bazén. Dětem se to líbilo. Přál si stejný pokoj. Zavolal jsem Londella a řekl mu to. "Kolik je za apartmá ?" zeptal se. Řekl jsem: "2500 za noc."

"Co to sakra !?"

"Hej, člověče, já to jen oznamuju."

 

Londell skoro ztratil dech. Začal o tom , že je třeba dostat Michaelovy finance pod kontrolou.

 

Řekl: " 2500 dolarů za pokoj na noc? Dejte ho do běžného pokoje.. Potřebuje vědět, jak v prdeli je jeho finanční situace."

 

Mluvili jsme chvíli o výdajích . On nakonec souhlasil, že zaplatí za apartmá na dva týdny, ale nebylo to Prezidentské apartmá. Tak jsem zavolal panu Jacksonovi a řekl mu, že nebylo k dispozici. Když jsme byli na telefonu, zeptal se mě, na Mika LaPerruque. "Přijede za námi do Las Vegas?"

Řekl jsem: "Jo, pokud vím."

"No… může to odložit. Pošlu pro něj později ".

Věděl jsem, co tím myslí. To bylo naposledy, co jsme viděli Mika LaPerruque.

 

Javon:

Bydleli jsme v Green Valley Ranch na pár týdnů. Bill a já jsme měli místnosti přímo naproti panu Jacksonovi, ale většinu času jsem byl v Billově pokoji, protože to je místo, kde jsme měli CCTV monitory nastavené na kamery mimo jeho apartmá. Sledovali jsme posuny, monitory a hlídali. Mnohokrát opustil svou místnost. Grace nebyla poblíž a děti měly zimní prázdniny, takže učitel se tam také nezdržoval.

Po několika dnech přivezli Princova psa a děti byly skutečné nadšené..

I když se celou tu dobu zdálo, že zájem přestěhovat se do domu Durango za 55 milionů dolarů ochladl, přesto Michael stále mluvil o tom, že tohle bude jeho dům. A když to říkal, byl o tom absolutně přesvědčený. Oznamoval: "Mám nějaké nabídky, které vypadají slibně Chystám se koupit tento dům, a vy budete v pohodě. Nebojte se." Když jsme byli na nákupech, řekl nám dokonce: "Vyhledejte nějaké golfové vozíky. Budeme potřebovat golfové vozíky pro vás , jako hlídače jakmile se přesuneme tam ".

Co by se asi mohlo stát? Jaký problém? Je to Michael Jackson. A my jsme věnovali tolik času, potu a slz, že jsme chtěli věřit, že je to pravda. Chtěli jsme mít důvod držet s ním a vidět opět věci v pořádku.

 

Bill:

Učitel měl místo k pobytu. Měl malý byt, který byl dosud k dispozici, protože to bylo zaplaceno na rok předem, takže měl možnost být tam. . Grace cestovala. Byla asi tři dny v Jersey a pak se už vrátila. Do té doby jsem ji neviděl. Přemýšlela o svém bytě v Turnberry, kde bydlela i Raymone. Nevěděl jsem, jestli se Grace vrátí. ale věděl jsem, Raymononin byt je prázdný. Tak jsem se zeptal pana Jacksona: "Proč nezůstanete v Raymonině bytě?"

 

A on na to: "Raymone má svůj byt v Las Vegas?"

"Jo."

"Kde?"

"Na Turnberry Towers."

Nevěděl, kde to je. Musel jsem to mu vysvětlit. High-end, komunita, luxusní byty.

 

Řekl: "Bille, já potřebuji zjistit, kdo to zaplatí."

Zavolal jsem majitele, který je pronajímal a on oznámil: "Nemohu poskytnout tyto informace "

Řekl jsem: "No, v případě, že byt je pod jménem Michaela Jacksona, pak jistě můžete dát tyto informace jemu."

Řekl mi, že to půjde. Tak jsem mu dal pana Jacksona k telefonu, a když se dozvěděl, že byt byl hrazeny z účtu Raymone na jeho jméno, byl vzteky bez sebe. Řekl mi, že chce oba byty, Grace a Raymone pro sebe. Řekl: "Chci, aby moje maminka měla jedno z těch apartmánů a já zůstanu ve druhém."

Zavolal jsem Raymone a řekl jí, "Mr. Jackson chce ty byty."

Ona se divila: "Jaké byty?"

"Ty v Turnberry."

Zdálo se, že je zaskočena.. Řekla, že už tam není. Nechala ho používat příteli..
Neřekl jsem nic. Věděl jsem, že to byl jeden z těch okamžiků, kdy mám prostě hrát němého a zůstat mimo hru.

 

O několik dní později byla plánovaná cesta do Las Vegas, protože tato situace vypadala ošklivé. První věc, kterou Raymone řekla na cestě domů z letiště bylo, "Bille, nemám tyto byty k dispozici. Nevím, proč si to myslí, a že jsou placené za jeho peníze." Nechtěl jsem se s ní hádat. Nepotřebovala to vysvětlovat mě bylo třeba omluvit se a vysvětlit to panu Jacksonovi.

Vzal jsem ji, aby se s ním setkala. Jak probíhal rozhovor mezi nimi netuším Byty už byly pryč a nebyly k dispozici. Možná už bylo pozdě na nájemné nebo pan Jackson o nich věděl v určité chvíli a pak to pustil z hlavy. To by mě ale překvapilo. Nebylo to nikdy vysvětlené. Ale bylo to naposledy, co jsem kdy viděl Raymone Bain nebo o ní slyšel.

Po dvou týdnech na Green Valley Ranch mi volal manažer a řekl: "Mr. Whitfield, budeme potřebovat další kreditní karty. Karta, která byla na tomto účtu byla stažena."

Dostal jsem kontakt na Londella. Ten potvrdil, že vybral svou kartu. Řekl, že za ty dva týdny je vyčerpaná.. Bylo to jako: jste tu na vlastní pěst.

Jel jsem za panem Jacksonem a řekl mu: "Pane, kreditní karta na souboru je odmítnutá Budeme potřebovat další kartu na účtu."

On řekl: "Tak jo. Tak jim dejte jinou kartu."

Vyslovil to tak, jako bych mohl sáhnout do kapsy a vytáhnout platinovou kartu American Express.

 

Poznamenal jsem: "Pane, ale nemám jinou kartu, kterou bych jim dal".

Na tohle opravdu neměl odpověď. Jen očekával, že někoho zavolám a zvládnou to.

 

Vrátil jsem se k hotelovému manažerovi a snažil se vyjednávat o více času. Nechtěl ustoupit. Chtěl, abychom odešeli koncem dne nebo nám bude hotel odmítnut. Pokud by něco takového prosáklo do bulvárního tisku nemohl jsem to dopustit. Javon už balil naše bezpečnostní zařízení..

Nemohl jsem zavolat Raymone. Nemohl jsem zavolat Londella. Nakonec jsem dostal k telefonu Petra Lopeze. Řekl, že na něčem pracuje a zavolá mi. Zavolal mi zpátky za pár pár hodin a řekl:

 

"Vy se chystáte odjet pryč?." Peter se přátelil s Georgem Maloofem, majitelem hotelu, a dohodli se přijmout pana Jacksona a děti na pár dní zpět.

Museli jsme opustit Green Valley Ranch během několika hodin.

 

Balit věci bylo utrpení samo o sobě. Michael Jackson svá vlastní zavazadla nebalil. Když byl připraven vyrazit, jen vytáhl všechny své věci do středu hotelového apartmá a… nechte to zabalit. To byla obvyklá rutina. Když jsem balil v jeho pokoji, šel jsem do jeho koupelny za účelem kontroly věcí. Otevřel jsem dveře a celá koupelna byla pokryta plakáty Bruce Lee. Byly tam stohy knih o Bruce Lee, zarámované obrazy Bruce Lee vedle dřezu. Bylo tam tričko s čínským drakem a to viselo na stěně. Vyzdobil koupelnu tak, že vypadala jako čínská restaurace. Já ani nevěděl, jak k tomu všemu přišel. Obrázky Bruce Lee opravdu upoutaly mou pozornost. Pózy kung-fu mi připomněly některé z tanečních pohybů, které dělal na svých videích. Že by tu cvičil svou taneční rutinu? Nebo třeba meditoval? Mohl jsem jenom hádat.

Pozdě v noci, jsme se vydali na Palms. Byl jsem v přímém kontaktu s Georgem Maloofem ohledně toho kde a v kolik hodin budeme uvnitř. Jeli jsme přes nakládací rampu servisním výtahem nahoru. Přivedli jsme pana Jacksona do apartmánu Hugha Hefnera. To místo je obrovské, téměř čtyř tisíce čtverečních stop. Přístřešek s úžasným výhledem. K dispozici je i výtah uvnitř a dokonce i vlastní bowlingová dráha. Tento pokoj je obvykle za dvacet tisíc dolarů za noc. George Maloof ho dal panu Jacksonovi zdarma.

 

Potom, co jsme se tam dostali, Peter Lopez se tam s námi měl setkat. Byl jsem vyčerpaný. Pracoval jsem od rána. Za normálních okolností, kdykoliv jsme narazili na nový hotel, tak bych mohl být na místě. Udělal bych úplnou zálohu i kontrolu i pokojů vedle, zda byly obsazenoé a kdo tam byl. Ale abych byl upřímný neměl jsem k tomu žádnou motivaci. V té době jsem byl sám. Javon řešil nějakou rodinnou situaci a vzal pár dnů volno.

 

George Maloof přišel nahoru aby promluvil s Michaelem a nato zavolal Peter Lopez a řekl, že přijede i Akon. Michael s ním chtěl udělat nějakou studijní nahrávku. To bylo po polnoci, a oni mluvilii o studiu. Nevěděl jsem, co bych měl dělat. Řekl jsem, že budu venku. Popadl jsem stoličku a šel jsem do chodby posadit se před jeho dveřmi. Nějakou dobu jsem koukal na svůj iPhone. Asi o 45 minut později přišli Peter Lopez a Akon . Pozdravil jsem oba a volal Michaelu Jacksonovi, aby věděl, že jsou tady. Otevřel dveře a všichni vešli dovnitř.

Seděl jsem tam po dobu dalších dvou hodin. Baterie na mém telefonu se vybila tak jsem neměl žádný způsob komunikace. Teď byly téměř tři hodiny ráno. Byl jsem k smrti unavený a přemýšlel, co se děje. Půjdou do studia? Zaklepal jsem na dveře. Žádná odpověď. A vědel jsem, že jsou všichni uvnitř. Jen jsem tam seděl, skoro usínal a nikdo mi neřekl, co se děje nebo co bude. Seru na to, jsem mimo, pomyslel jsem si.

Vstal jsem, skočil do výtahu a stiskl tlačítko do vstupní haly. Šel jsem pryč, na parkoviště do mého auta zapojit telefon do nabíječky. Seděl jsem tam chvíli, abych si promyslel, jestli mám opravdu jen tak odejít. Pak zazvonil telefon. Byl o to všechno na nervy. "Bille! Kde jsi?"

"Jsem dole, pane Jacksone."

"V přízemí? V přízemí, kde?"

"Jen jsem……sakra. Právě jsem přišel dolu z kontrolovat něco na recepci."

"Bille, nemůžete to tam jen tak opustit. Nemůžete ode mě a od mých dětí odejít."

"Rozumím, pane".

"Dobře, jdeme do studia, Víte, kde je studio?"

"Ano, kde to je vím. "

"Dobrá, budeme ve studiu, ale musíte mít možnost sledovat děti."

V době, kdy jsem se dostal zpět nahoru, byli už ve studiu . Seděl jsem opět v tom křesle, unavený, hladový a naštvaný.

Měli se ráno vráti zhruba do půl deváté. Potřeboval jsem jít domů. Potřeboval jsem si odpočinout. Zavolal som Javonovi. Byl zaneprázněný. Volal jsem panui Jacksonovi s tím, že potřebuji zajít domů a dát si něco k jídlu: "Kdo tam zůstane s dětmi?"

"Seženu někoho z hotelové bezpečnosti."

"Dá se jim věřit?"

 

Byl tam jeden frajer, který pracoval jako bezpečnostní služba hotelu… něco pro mě už dříve udělal. Našel jsem ho a řekl mu, že ho potřebuju a vysvětlil mu co a jak. Podotkl, že bude muset mít povolení od nadřízeného Řekl jsem mu, že bude lepší vyřídit to přes George Maloofa. Zavolal jsem mu a oznámil, co je v plánu. Souhlasil s tím, že je to v pořádku. Takže ten chlap z hotelové bezpečnosti šel a seděl přede dveřmi pana Jacksona. Já odešel domů a spal až do pozdního odpoledne. Když jsem se probudil a podíval se na můj telefon, měl jsem zmeškané hovory - spoustu zmeškaných hovorů od pana Michaela. od pana Jacksona. Už mě jen vyhodit do vzduchu na celý den. , pochůzky, balíky k vyzvednutí.

Jak jsem tak procházel všechny ty zprávy, vážně jsem se cítil, jako bych byl na konci. Moje dcera byla naštvaná , plakala, že jsem nikdy nebyl doma. Nemohl jsem si dovolit nějaké vánoční dárky pro ni, nebo zbytek mé rodiny. Nic nebylo v pořádku v této chvíli. Také jsem nevěděl, co mám dělat kromě toho jít zpátky , přenést se přes to a zjistit, co se bude dít. Tak jsem se osprchoval a vrátil se ten večer později .

Akon byl ještě ve městě. Dělali více studiových prací. Hodně se toho dělo najednou, mnoho faxů kolovalo tam a zpět, což bylo neobvyklé. Něco bylo rozdělaného. Zdálo se, že byla na spadnutí nějaká dohoda. Ale ať už se mělo stát cokoli nestalo se to dostatečně rychle. Byli jsme stále blíže k Vánocům.
Pan Jackson byl trval na tom, že nechce trávit Vánoce se svými dětmi v hotelu.
Poté, co pan Jackson věděl, kde bude, přišel ke mně a řekl, že chce aby to místo vypadalo "vánočně." Požádal mě, abych donesli strom a dekorace a osvětlení. Řekl jsem: "Mr. Jackson, nejsou na to žádné peníze ."

"Ach, jak moc potřebujete?"

"Nevím. Dvě stě, tři sta dolarů?"

Přešel ke stolu, kde měl hromadu stovek a dal mi tisícovku. Vyšel jsem ven a koupil mu strom, nějaká světla a k tomu mnoho malých figurek sobů . Všechno jsem to přinesl na zádech a on i děti to venku vyzdobili.

Dva dny před vánocemi ke mně přišel a řekl, že chce uspořádat nákupní výlet kvůli dárkům pro děti. Zavolal jsem FAO Schwarz a zařídil, aby tam nakupoval v obchodě, který byl v noci zavřený. Javon se v té době vrátil. Jeli jsme dolů do obchodu,setkali se se správcem u nakládací rampy a jeli až k zadnímu vchodu. Prošli jsme, uličku po uličce. Pan Jackson vybíral různé věci, vlakové soupravy, vycpaná zvířata a panenky. Stál jsem tam a pozorovala ho a při na Javona jsme nebyli nadšení touto situací Javon bylo mi do vysílačky v uchu naříkal, že nemůže koupit ani panenky . Na jednom místě, pan Jackson při pohledu právě na panenky pro holčičky jednu zvedl , podíval se na mě a řekl :, Bille, nekoupíš nějakou pro svou dceru?"'

Řekl jsem: "Ne, nemůžu. Zatím jsme nedostali zaplaceno"."Aha."

To bylo vše, co řekl. Pak se otočil a šel dál na nákupy. V tu chvíli jsem chtěl něčím praštit. Chtěl jsem praštit do té velké hromady akčních figurek i do něj. Chtěl jsem po tom všem hodit hovnem.

 

A v duchu jsem viděl ty titulky co vyjdou příští den: Ochranka hodila po Michaelovi Jacksonovi hovnem….

Ale samozřejmě jsem nemohl říct ani dělat cokoliv. Jen to nechat plavat.

 

 

Javon:

Stál jsem o pár kroků dál, a mohl jsem vidět Billovou tvář. Potom, co pan Jackson odešel, Bill mi vysílačkou oznámill: "Můžeš mi věřit, že jsem jen požádal, aby !"

Řekl jsem: "Bille, proč ne, nech mě, abych se ho zeptal jestli se chystá koupit něco i tvé dcerce. Udělám to".

Také vzhledem k tomu, že jsem byl z toho všeho unavený . Chtěl bych říci, že to, co děláme, je pro nás tak důležité ale to, co děláme pro naše děti také. Jak to máme vyřešit?

Chtěl jsem jen dost peněz v ruce na Vánoce. Ani bych nemusel vzít své děti do FAO Schwarz. To jsou všechno předražené hračky, tak jako tak. Mohl bych je vzít alespoň do KB Toys a něco pro ně koupit . To je všechno, co jsem potřeboval. A byl připravený jít před Michaela Jacksona říct mu to tváří v tvář. Ale Bill stále opakoval: "Nech mě to vyřešit, něco vymyslím, promluvím s Londolem."

Bill:

Když Michael Jackson viděl, že děti žijí v Africe v chudobě, a když viděl děti s rakovinou v nemocnicích, jeho srdce okamžitě muselo pomáhat. Mohl číst od fanouška o rodině s finančními potížemi a on začal doslova plakat. Byl snad tím nejcitlivějším a "opatropvnickým" člověkem, se kterým jsem se setkal. Ve svém životě dal sto milionů dolarů na charitu. Mluvím o tom, že osobně oslovil lidi v nouzi a pomáhal jim. Bylo to stejné jako s Dave, tím mužem v New Yorku, kterého popálili.. Byly to desítky lidí, jako jsou Dave v průběhu roku. V některých případech Michael Jackson doslova zachránil život.

Ten soucit byl úplně úprimný a přišel zároveň i skrze jeho hudbu. To je důvod, proč ho tolik fanoušků vidí jako svatého - Byl to neuvěřitelně velkorysý a milující člověk. To znovu opakuji. Ale když přišlo na bolesti způsobené jeho vlastními akcemi pro lidi přímo před ním? Nemohl to vidět. Nechtěl uvidět. Vzhledem k tomu, že byl v životě izolovaný od takého útleho věku, nemyslím si, že by jste někdy skutečně vyvinuli dovednosti, které potřebujete k vyrovnání se s osobními vztahy. Tak zavřel své pocity a odmítl se s nimi vyrovnávat.

 

Pokud měl lidi, kteří pracovali za ním a neměli za měsíc zaplaceno, měli byste pochopit, že ten nepořádek je nahoře. Nevěděl to. Neviděl to, Nemohl. A to je důvod, proč jsem stále říkal:

 

"To není jeho vina. Není to jeho chyba."

Poté, co jsme doončili všechny nákupy, jsme šli do registrace. Pan Jackson stál za mnou. Hodnota byla téměř deset tisíc dolarů. Otočil jsem se k panu Jacksonovi, čekal jestli mi dá peníze, jako obvykle. Namísto toho vytáhl kreditní kartu. Nevědel jsem, jak k ní přišel, ani že ji má. Byla nová. Stále měla přes sebe bílou aktivační nálepku , jakoby nikdy nebyla použitá. Dal jsem kreditní kartu tomu chlápkovi. Zkusil ji ověřit - byla odmítnutá jako "nepovolená".

 

Zeptal jsem se: "Mr. Jackson, povolil jste tu kartu?"

On řekl: "Ano, povolil jsem její užívání."

Řekl to jako: "Jistě, Bille. Můžete ji použít."

 

Myslel si, že to znamená autorizaci kreditní karty, stejně jakoby jeho slova byla jakási, Abrakadabra ', který by to jako mávnutím kouzelného proutku zařídil.. Zkoušel jsem s ním mluvil, o tom, jak číslo aktivovat. Upřímně nevěděl, co jsem říkal. Nikdy to nemusel zvládnout sám. Jednoduše stále opakoval, "Oh, je tam spousta peněz. Zkus to znovu."

Chlápek znovu udeřil. Nic. Vícekrát. Nic. Když to pan Michael viděl, zašeptal: "Pověz jim, že se vrátím a zaplatím za to".

Opravdu si myslel, že ho jen tak nechají odejít odsud s hračkami v hodnotě deset tisíc dolarů, vrátit se a zaplatit za ně později? A vše v dárkovém balení?

Věděl jsem, že se to nestane, ale i tak jsem se zeptal manažera: "Je možné, abychom se vrátili a zaplatili za to?"

On se po mě podíval jen takovým pohledem, jakoby říkal: Opravdu si myslíte, že to udělám?

Snažil jsem se vyjednávat něco s tím chlápkem a mezitím mi pan Jackson šeptal do ucha: "Co se děje? Nakupuji tu pravidelně. Řekni jim, že je to v pořádku."

Takže nakonec jsem musel zavolat Londella. Byly skoro čtyři hodiny ráno newyorského času, ale bylo mi to jedno. Zavolal jsem mu, objasnil mu situaci a Londell řekl: "Uvidím, jestli budu mít své karty po telefonu." Dal jim číslo své karty, zaplatili jsme za všechno, a bylo to. Měli jsme to všechno zabalené, vrátili se zpět do Palms, a dali všechno pod stromeček.

Přišly Vánoce, bylo to v pohodě a byl naprostý klid, Volal jsem panu Jacksonovi to odpoledne, abych popřál jemu i dětem veselé Vánoce. Zeptal se mě:

 

"Dostane vaše dcera všechno, co chce?"

 

Řekl jsem: "Ano, pane. Je to dobré."

Zeptal se: "Má iPhone?"

"Ne, nemá"

"Kupte jí iPhone a řekněte, že to je ode mě. Zaplatím vám pak."

Byl to dobrý pocit, že to udělal, a poznali se trochu víc po tom, čím jsme procházeli. Tak jsem koupil pro svou dceru iPhone a zabalil ji ho jakoby to bylo od něj a on mi ho opravdu uhradilo. O pár dní později jsem s ním mluvil po telefonu a řekl jsem: "Pane, moje dcera by vám ráda poděkovala za iPhone."

Řekl: "Ano, jasné."

 

Dal jsem jí telefon a mluvili spolu po dobu jedné minuty. Řekla, děkuji, a on na to "Není zač." Mohl jsem jen vidět radost na tváři mé dcery, zatím co s ním mluvila Nemohla uvěřit, že má na telefonu právě jeho. To byl jeden z mála světlých momentů v té době.

Hned po Vánocích jsme byli vyzváni ke změně pokojů. Některé high roller přišli na Silvestra, a oni chtěli v těchto místnostech placené hosty. Peter Lopez mi zavolal a řekl:

 

"Bille, musíme dostat pana Jacksona jinam."

 

Přestěhovali jsme se tedy do malé místnosti na opačné straně chodby.
I když to bylo všechno hotové, jednou ráno jsme dostali do mého domu tři balíčky. Byly to velké krabice zabalené v Bubble Wrap. EBay účet pana Jacksona byl použitý na mé jméno. Zavolal jsem ho a dal mu vědět, že jeho balíček dorazil. Byl skutečně nadšený a požádal mě, abych se do něj podíval.

Vzal jsem krabici ze zavazadlového vozíku a přinesl do místnosti a pan Jackson tím byl nadšený. "Skvělé, skvělé!" reagoval na to . Nožem jsme začali otevírat tyto boxy. Otevřeli jsme první a jediné, co v něm bylo, byly nohy, jako u sochy v životní velikosti - jako nohy manekýny barvy porcelánu s červenými botami. To bylo divné. Pak jsme otevřeli druhou bednu. Uvnitř byl trup. A k tomu patřily křídla dozadu. Vytáhl jsem tuto věc a pomyslel si, hm, to vypadá jako Tinker Bell. Ale to nemůže být Tinker Bell. Tinker Bell je nepatrná, a toto je obrovské.

Pak jsme otevřeli třetí.

Hej. To je Tinker Bell, vole.

Dali jsme tuto věc dohromady, a já jsem tam stál při pohledu na skoro sedm stop vysokou Zvonilku. On ji miloval. Chtěl ji v určité oblasti v místnosti. Mínil, že to je skvělé! Toto je skvělé!

To byl těžký moment. Mohli jsme se opravdu přetrhnout, aby jsme se pokusili pomoci mu v mizerii způsoby, jakými jsme mohli, ale stále dělal stejné věci, které ho dostaly do této šlamastyky.

 

Nemůže ani platit za střechu nad hlavou Žije "dole" a kupuje "blbinky" na eBay? V některých ohledech jsem ho obviňoval ho, a některých ohledech zase ne. Byly chvíle, kdy jsem cítil, že tato situace byla jeho vlastní odpovědnost a "zuřil" jsem nad tím.

 

Jindy jsem cítil, že to je všechno kvůli tomu, co s ním jiní lidé udělali a to nebylo fér a já jsem byl naštvaný na ně. Byly dny, kdy jsem cítil, že mu opravdu rozumím, rozumím tomu, čím prochází a byly dny, kdy jsem mu nerozuměl vůbec.

 

 

Javon:

Ten den jsme byli u FAO Schwarz, byl jsem nervoznější a rozzlobenější , než kdykoli předtíím. Ale i tak jsem nemohl zůstat naštvaný po dobu delší než deset minut. Jsem si jistý, že řekl něco na cestě domů, co mi umožnillo na to všechno zapomenout. Bylo to něco v něm, v jeho chování. Byl tak sladký a mluvil jemným hlasem. Mohli jste být ve špatné náladě, a jeho dobrý duch a jeho energie vás okamžitě zjemnila a povzbudila vás. To je přesně to, jak se jeho vnitřní bytost soustředila na lidi. Věděl, jak ho lidé milují.

Viděl jsem, jak tento muž přenesl úsměv na všechny, co byli v jeho blízkosti. Každý, kdo s ním přišel do styku , od celebrit až po obyčejné lidi, těm rozzářil jejich životy. Nemohli jsme pochopit, proč někdo tak brilantní jako on mohl být výhodou pro snadný způsob zneužití. Bylo to smutné kvůi němu a dětem. Žili na kufrech. Nebylo možné zjistit kam jdou , byli stále v pohybu a nezůstávali na tom samém místě. To dělalo nesnadným chránit je a ujist se, že se jim nic nestalo. To je důvod, proč to pro nás přestala být jen práce. Bylo to spíš jako by jste se ocitli na misi.

Viděli jste ho v jeho naivní fázi a mysleli jste si - ten chlap nemůže ani povolit jeho vlastní kreditní kartu. Je tak zvyklý na lidi, kteří se o něj postarají, možná to opravdu není jeho chyba, že jsme nedostali zaplaceno. Ale ve stejné době, mohl zařídit léčku s paparazzi, aby mě vyzkoušel, jestli jsem důvěryhodný, nebo ne. Člověk, který si je velmi vědom toho, co se děje. Jak to tedy bylo?

Měl jsem to s ním těžší než Bill. Byl jsem naštvanější, nervoznější a Bill mě vždy ukecat

 

"Není to vina pana Jacksona " A já na to "Ale Bille, v určitém ohledu to musí být jeho chyba." Jo, tito lidé ho využívají ho, ale on je ten, kdo najal ty lidi. A i když ostatní lidé pro něj dělají , bez ohledu na problémy, které mají ve svém životě, stane se to nakonec vinou toho, kdo neudělal nic, aby se to napravilo,. To je důvod, proč jsme vždycky chtěli jít za ním a říct mu:

"Pane Jackson, jako lidi jsme dole. Je načase držet se toho, co jste si předsevzal. Všechno, co to vyžaduje je dát nohy dolů. Bál se. Bál se, jestli získá objednávky…

 

Bill:

Když jsem se dozvěděl, jak Michael Jackson přišel o své dětství, nebo jak nikdy nemohl být dítětem viděl jsem to jinak než většina lidí. Chce si hrát s hračkami a jezdit po horské dráze a nemůže spát. Dobre, prožil to někdo z ostatních? Dětství je mnohem víc- "Ukliďte si pokoj." To je dětství. "Vyhoďte odpadky" "Omluvte se svým sestrám". To je dětství. Není to jen o hraní her a zábavě.. Dětství není jen o dítěti, je to o tom, stát se dospělým. Vzhledem k tomu, že na konci budete dospělý, ať chcete nebo ne.
 

Miloval všechny ty příběhy o Petrovi Panovi a tak dál. Ale napadlo vás někdy jaký ten příběh je? Myslím, že si vzal z toho, co si vzít chtěl. Vzhledem k tomu, co se děje v této knize je, že děti opustí Neverland a vrátií se ke svým rodičům a rostou. To je realita. Mají růst. Ale v případě, že lidi kolem vás vám nikdy neublížili, že? Pokud vás někdo učil věci, které jste se potřebovali naučit.

Byl Silvestr, zůstali jsme v Palms a stále čekali na něco, co se stane. Ten večer byl Javon se svou rodinou. Šel jsem dolu do hotelu sám. Byli tam lidé poslaní k jeho dveřím, ale chtěli jsem být blízko, v případě, že by zavolal. Silvestr v Palms je šílený. K dispozici jsou dva nebo tři různé noční kluby. Usadil jsem se v jedné z restaurací v přízemí na večeři. Sedel jsem tam většinu večera. Pokud se to bude stále zhoršovat, chtěl jsem dělat, co jsem musel, abych se postaral o svou rodinu. Mluvíte o hledání duše. To je přesně to, co to bylo. Odbyla půlnoc, a já jsem šel přes halu a všude kolem mě byl obrovský dav… odpočítávání a zvonění do nového roku. Stál jsem tam . všichni ti lidé se smáli a pili a já jsem nebyl spokojený. Nebyl jsem spokojený, protože jsem nemohl vidět světlo na konci tohoto tunelu.