Žárlivost, závist a obdiv

♣ Nikdy závist... naprostý obdiv...

Naprostá inspirace, nikdy žárlivost. ♣

MJ: Věříš tomu příběhu o zahradě Edenu?

SB: Ano.

MJ: Věříš, že Kain a Ábel byli dobrý a špatný syn? No, kde se tedy naučil tomu špatnému.

SB: To špatné byla touha. Kain měl pocit, že jeho bratr je Bohem více milovaný, že je pro svého Stvořitele drahocennější než on. A namísto toho, aby sám sebe pozvedl a zlepšil, chopil se snadnější cesty a odstranil konkurenci.

Jednou jsi mi řekl o svém bratrovi. Máte se navzájem rádi a ty jsi byl najednou úspěšný a jeho kariéra tak dobrá nebyla. Měl dvě možnosti. Mohl říct: "Bůh má plán a Michael je částí Božského plánu, aby inspiroval lidi hudbou a uměním, a já v něm mám pravděpodobně také své místo. Nebudu žárlit. Najdu si své místo. Jsem pro Michaela moc šťastný. Michaelův úspěch mě vlastně inspiruje k tomu, abych nalezl své místo, to v čem jsem dobrý a příspěvek, který mohu poskytnout."

A nebo se mohl rozhodnout: "Ne, chci mít to, co má on." Namísto toho, aby řekl: "Víte, udělám něco svým vlastním způsobem a stanu se Bohem milovaným," může se pokusit mít to, co patří jeho bratrovi.

Tomuhle říkám rozdíl mezi žárlivostí a závistí. Žárlivost není špatná. Myslíme si, že žárlivost je špatná emoce. Kdyby Prince nazýval tátou někoho jiného, ranilo by tě to, protože je to tvůj syn. Máš tedy legitimní právo na něco takového cítit žárlivost. Máš právo být majetnický, protože to je tvoje dítě. Stejně tak, jako když budeš jiným dětem projevovat více náklonnosti než Paris, bude se cítit špatně, protože jsi její táta. Žárlivost není špatná emoce. Žárlivost je akt vlastnictví, který si činí nárok na to, co je právoplatně tvoje.

Problémem není žárlivost, ale závist. Závist je tam, kde chcem mít něco, co patří někomu jinému. Žárlivost tedy zapříčiňuje to, že si horlivě střežíme integritu našich vztahů. Závist nás nutí toužit po pozici nebo vztazích někoho jiného a žít v neustálé touze po tom, co není naše.

Často říkáš, že mnoho útoků, které jsi prožil, bylo z žárlivosti. Je to specifická vlastnost dospělých? Děti nikdy neprojevují žárlivost? Žárlí Prince a Paris, jestliže někdy jinému dítěti prokážeš příliš lásky?

MJ: No, Prince ví, co cítím k jiným dětem. Ví, jak moc děti miluju. Napsal mi dopis, ve kterém stálo: "Dítě? Ukaž mi dítě." Nazývám je totiž dětmi a on ví, jak se cítím.

SB: Přišlo někdy nějaké dítě do Neverlandu a řeklo: "Hey. To není fér. Podívej na všechny ty věci, které mají Prince a Paris. Mají svůj vlastní zábavní park." Když vezmeš děti do Neverlandu, nikdy se nepodívají na Prince a Paris a neřeknou: "Podívejte, jaký máte život. My takový nemáme." Protože ty jsi během svého života žárlivost zažil.

MJ: Opravdu. Tohle je, chlapče, to těžké.

SB: Viděl jsi asi mezi dětmi žárlivost ve vztahu k tobě.

MJ: Oh ano!

SB: Když dáš jednomu příliš lásky.

MJ: Jsem v téhle oblasti perfektní příklad, protože jsem viděl, jak chtěly říct: "Já sedím vedle něho." "Ne já, vypadni odsud." To se mi stává pořád. Nevím jestli je to, aby takové byly, naučily rodiče. Myslím, že když některým dětem věnuju hodně pozornosti a jsou se mnou, jako rodina, a jsou se mnou pořád, celá tahle rodina, tak když přijde jiná rodina s dětmi, začnou cítit, že je ostatní odsouvají stranou a já jim vysvětluju, že to by se nikdy nemohlo stát. Když jim to vysvětlím, už jsou pak v pořádku.

SB: Zdá se, že jsi chtěl říct, že děti se ze žárlivosti mohou vyléčit tím, když jim vysvětlíš: "Podívej se, je to v pohodě. Pořád jsem tvůj kamarád. Mám tě rád a chci být u tebe."

MJ: Děti mají schopnost žárlit. Když jim to ale vysvětlíš, je to jako nepopsaný list papíru. Můžeš si vymodelovat a vytvořit to, jaké chceš, aby byly.

SB: Potom je to oboje, přirozené i naučené. Děti mají jistou přirozenost, ale můžeš jim pomoci posílením zvyků?

MJ: Můžeš vzít stejné děti, které byly v Columbine (Eric Harris a Dylan Klebold). Kdybych je vychoval, byly by to jiné děti. Nebyly by takové, aby se jim tohle později v životě stalo, díky výchově,

___________________________________________________________________________

Děti mají schopnost žárlit. Když jim to ale vysvětlíš,

je to jako nepopsaný list papíru.

___________________________________________________________________________

vyvolání toho nejlepšího, co jim Bůh dal, nechání toho, aby se to modelovalo a vytvářelo, pak by se to nikdy nestalo. Způsob, jakým se na ně dívám a říkám: "Miluju vás" a trávím s nimi čas, držím je a líbám na hlavu a tvář. Ani náhodou, nedostalo se jim pozornosti, nákonnosti a lásky. Vyrazily udělat něco vlastního. Ani náhodou. Myslím, že jsme produktem prostředí a výchovy a lidé musí odhalit to nejlepší v nás namísto odhalení hrozných vlastností.

SB: To by, Michaele, znamenalo, že v dětech je opravdu dobro, ale poteciál pro zlo.

MJ: Je tu také potenciál. Ano, je.

SB: Práce rodiče není prokazovat dítěti dobrotu, ale nechat ji růst tak, jako roste květina ze země. Je tam potenciál pro růst. Musíš jen poskytnout vodu a péči?

MJ: To je pravda. Vážně tomu věřím. Nevěřím, že je tu něco jako špatné semeno.

SB: Pamatuješ si na někoho, o kom sis myslel, že je špatný?

MJ: Ne. Otec Flanagan, který postavil Boys Town - myslím, že to bylo v Nebrasce - řekl: "Není nic takového, jako špatný chlapec nebo dívka." Věřím tomu. S láskou, výchovou, péčí a správnou, pořádnou (výchovou)...

SB: Pokud jim ale neposkytneme tohle vedení, tak může na povrch vyplavat to špatné, protože pak mohou začít mít pocity závisti. Jsou deprivovány, zanedbávány.

MJ: Dobře, co se stane dobrému dítěti, které bylo dobrým synem a najednou sejde na scestí a později se dostane do vězení? Setká se se špatným kamarádem, špatným vlivem. To se může stát snadno.

SB: Budeš se snažit ochránit Prince a Paris před špatnými vlivy, včetně dětí, o kterých si myslíš, že by na ně mohly mít špatný vliv?

MJ: Rozhodně, protože dítě může být ovlivněno jiným špatným dítětem nebo rodičem a špatnou výchovou.

SB: Žárlivost nehraje žádnou roli? Nikdy jsi nežárlil nebo nezáviděl někomu, kvůli komu jsi více pracoval?

MJ: Nikdy závist. Obdiv, naprostý obdiv.

SB: Takže obdiv může přinést dokonce větší cíle než žárlivost, protože je pozitivní a ne negativní. Takže jsi se podíval na Freda Astaira: "Tohle chci umět."

MJ: Ano, přesně tak. Naprostá inspirace, nikdy žárlivost. Je to špatné, ale lidé jsou takoví, Schmuley, ne? Je to pravda? Nemohou se lidé podívat na nějkého velikána a strašně žárlit?

SB: Určitě, ale ty jsi to nikdy necítil?

MJ: Nemůžu pochopit někoho, kdo to dělá.

SB: Pro tebe to byla vždy inspirace? Byl jsi v údivu z lidí s velkým talentem?

MJ: Může někdo žárlit na Boha?

SB: Jistě. Podívej se na Stalina a Hitlera. Pokoušeli se být bohem. Chtěli rozhodovat o životě a smrti.

MJ: Páni.

SB: Protože ztratili vědomí úcty a obdivu. Bůh na ně nedělal dojem. Ohrožoval je. Chtějí být všemocní, takže se nemůžou podrobit Boží autoritě. Stanou se nepřáteli Boha.

Další kapitola: Radost