Naděje a "to duchovní (božské)"

♣ (Děti) jsou Boží způsob jak říct, že tu je naděje,

že je tu něco jako lidskost ♣

SB: Bible říká, že všichni muži a ženy jsou stvořeni k Božímu obrazu, všichni jsou Boží děti. Ty však říkáš, že to je domněnka. Dívám se na muže a ženy a musím věřit, že vlastní Boží jiskru. Je to otázka víry. S dětmi tu ale žádná víra není. Vidíš to. Takže když stárneme, ta viditelnost toho, že jsme částí Boha se nějak ztratí. Tím, že miluješ děti, jsi schopný milovat Boha.

MJ: Tím, že miluju děti, jsem schopný vidět Boha. Vidím Boha skrze děti. Bez dětí bych nepochopil, co Bůh je, kdo je, ať už Bible říká cokoliv, i když Bibli miluju. Děti jsou důkaz. Můžeš psát nebo říkat co chceš, ale já to vidím. Vidím to, člověče.

Děti - to je můj názor - reprezentují to nejčistší, podstatu upřímnosti, lásky, Boha. Jsou pro mě Božím způsobem jak říct, že tu je naděje, že tu je něco jako lidskost. Být jako děti, být pokorní jako ony, být sladcí, dávající, bezelstní. Je to vidět v očích, vždycky to vidím v očích. Když se podíváš do dětských očí, vidíš prostě čirou nevinnost a to mi připomíná, abych byl pokorný, abych byl vlídný a abych byl skutečně dobrý. Nechci aby to znělo divně, ale vážně věřím, že děti jsou Bůh. Myslím, že děti jsou nejčistší formou Božího stvoření. Když dítě vstoupí do místnosti, jsem jako proměněný. Cítím jejich energii, jejich přítomnost, jejich duši. Myslím, že si musíme pamatovat, že pro dospělé a rodiče je snadné odstrčit je stranou a nevěnovat jim pozornost. Myslím si ale, že mají hodně co říct a my nenasloucháme, necítíme. Je skoro těžké říci to slovy.

SB: Co se stane, když povyrostou? Když dospějí, ztratí ty zvláštní vlastnosti, nebo si je ponechají? A cítíš se ty osobně, že jsi v kontaktu s těmito zvláštními vlastnostmi, když jsi u nich?

____________________________________________________________________________

Můžeme-li si udržet magii, dítě, které žije uvnitř tebe a mě, které tam stále je, myslím si, že to je to největší kouzlo na světě.

____________________________________________________________________________

MJ: Myslím, že společnost a, samozřejmě, prostě bytí na světě, a učení se, co si myslíme, že je způsob jak být, jak (něco) dělat... stereotypy, cokoliv. To mění lidi a skrze věci jako média, televize, filmy a rádio se učíme a vidíme, co bychom měli dělat a čím bychom se měli stát. Ale já myslím, že můžeme-li si udržet magii, dítě, které žije uvnitř tebe a mě, které tam stále je, myslím si, že to je to největší kouzlo na světě. Opravdu si to myslím, opravdu, opravdu ano. Nic jiného takového pro mě neexistuje a podle toho se chovám. Všechno, co jsem vytvořil, všechno mé umění a všechny mé schopnosti, které mi byliy dány, je kompletně inspirováno dětmi - nic víc než to. Každá píseň, kterou jsem napsal, od Billie Jean přes Beat It k Heal the World a We Are the World, je od dětí.

A když cítím, že jsem v poutech, což se někdy kreativně stane, mám okolo sebe pár dětí nebo jsem u nich, pak mám pocit, jako že jsem nespoutaný. Můžu dělat cokoliv. Opravdu neexistuje hranice mé tvořivosti a je to zcela inspirováno jimi a Bohem. To je to samé.

SB: Opravdu je vidíš jako část, jako Boží jiskru tady na Zemi?

_____________________________________________________________________________

Neexistuje pro mě nic čistšího

a duchovnějšího než děti a nemůžu bez nich žít.

Kdyby jsi mi teď řekl: "Michaele, už nikdy

neuvidíš žádné dítě," zabil bych se.

_____________________________________________________________________________

MJ: Přísahám, že jsou. Neexistuje pro mě nic čistšího a duchovnějšího než děti a nemůžu bez nich žít. Kdyby jsi mi teď řekl: "Michaele, už nikdy neuvidíš žádné dítě," zabil bych se. Přísahám, že bych to udělal, protože bych už neměl pro co žít. Tak to je. Vážně. Děti mně zachránily každou sekundu v mém životě. Moje matka to ví. Okamžitě bych odešel, ale díky dětem se držím, ukazují mi totiž lásku a je to jako kdyby Bůh říkal: "Všechno bude v pořádku." Jako by všude na obloze byly tmavé mraky, ale je vidět kousek modrého a je to jako by Bůh říkal: "Všechno bude v pořádku."

SB: Když jsi opravdu na dně a něco tě trápí a vidíš dítě, je to jako by Bůh říkal: "Jen klid."

MJ: Přesně tak to je, Schmuley. Ty jsi to řekl. A pokaždé, když jsem se cítil v koncích, objevilo se někde nějaké dítě. Právě tehdy, když už nemůžu a chci prostě jenom umřít, vážně chci. Bum! Udeří mě to a já si kleknu a děkuju Bohu. Děkuju, Schmuley. Proto v to věřím. Elizabeth (Taylorová) to ví. Říká: "Tak jako ty miluješ děti, já miluju diamanty."

SB: To je dobré. Ty je ale vidíš drahocennější než diamanty?

MJ: Mnohem drahocennější než diamanty. Diamant mi nedá radost. Jiskří a je pěkný, to ano. Je to materiální věc. K diamantu nemůžu mluvit. Diamantu nemůžu ukázat emoce. Děti jsou celý svět.

SB: Když půjdeš do Osvětimi...

MJ: Byl jsem tam. Když jsem byl malý.

SB: Provedou tě celým muzeem a to je devastující a na konci je panel, na kterém jsou dvě malé holčičky, jak skákají přes švihadlo. Jde o to, že po veškeré té devastaci a hororech Holokaustu si dnes děti stále hrají na hřišti. Pořád svítí slunce. Pořád je naděje. Ať se ti to zdá sebehorší, dítě si pořád hraje, je to tak?

MJ: Ano.

SB: A to znamená, že to bude v pořádku.

MJ: Zjistí o dětech něco úžasného, nejen v tomto století, v této dekádě, vážně zjistí. Něco, co tu bylo celou dobu, ohromující věc o dětské mysli a jak neuvěřitelně úžasné jsou. Jako Bůh. Vážně tomu věřím. Lidé otevřou dveře obrovskému jasu... názor na děti se změní.

Nikdy jsem Prince a Paris nepřekřikoval. Nikdy to nedělám, protože jsou úžasní. Nemůžeš, jsou mnohem chytřejší, než si myslíme. Žvatlání na děti je pasé. Nebudeš dělat: "Goo goo ga ga." Jsou tak chytré, chápou všechno, co říkáme, jako intelektuálové. Jsou mnohem bystřejší, než si kdokoliv mohl kdy představit. Jsou ve stavu alfa. Chápou podvědomě. My ne. My jsme ti, kteří opravdu nechápou, kdo oni jsou.

SB: Rodí se s nějakými znalostmi?

MJ: Se spoustou znalostí. Myslím, že vědí mnoho z toho, co jsme my ještě nepochopili. Jsou vesmír. Skutečně jsou. Spoustě lidí to ještě nedošlo.

SB: Myslíš, že jsi se narodil se zvláštní vnímavostí vůči dětem?

MJ: Nemůžu říct, jaký jsem byl jako batole, ale máma mi vždy říkala, že na dveře vždy klepaly děti a ptaly se, jestli by mohly vidět Michaela. Jestli by si se mnou mohly hrát. To bylo, když jsem byl opravdu malý. Žádná sláva, jen maličké dvou, tříleté děcko. Nepracoval jsem na tom. Prostě se starám o ostatní lidi, kteří děti pořád odstrkují. Nezajímají se o ně a říkají: "Sedni si a buď zticha." Vím, co cítí. Když jsou, nedejbože, nemocní, je to ještě horší. Jsou slunečním svitem světa. Je těžké vyjádřit to slovy... je to pro mě hodně speciální.

SB: Je to jako nesmírná Boží přítomnost, která se nedá vysvětlit. V dětech nejsou žádné překážky. Božská energie tak proudí skrz.

____________________________________________________________________________

Myslím, že Bůh k nám promlouvá skrze děti. Opravdu si to myslím.

____________________________________________________________________________

MJ: Myslím, že Bůh k nám promlouvá skrze děti. Opravdu si to myslím.

SB: Víš, jak tomu říkali dávní rabíni? V Talmudu, řekli to před 2000 lety... řekli, že proroctví se naplňuje přes děti.

MJ: Vážně to řekli? To to pravda. Moc dobře to chápu. 

SB: Takže ty se s dětmi nikdy nenudíš?

MJ: Ne. Nikdy se s nimi nenudím. Mohl bych se nudit na konci dne nebo tak, ale ne, ani náhodou.

SB: Pomohlo vývoji Prince a Paris, že jsi schopný mluvit s nimi jako se sobě rovnými?

MJ: Když mluvíš dolů, vytváříš úroveň, na které oni mluví. Mluvíš-li na vyšší úrovni, budou to na ní akceptovat. Přijmou jakokoliv úroveň, kterou zvolíš a tak to je. Můžeš s nimi komunikovat na stejné úrovni. Vytvořil jsi standard, protože jsou otevřené a tak brilantní. Je to, jako by ti říkaly: "Cokoliv chceš, to pochopím," protože jsou tak bystré a rychlé. Tak to je.

Další kapitola: Humor, hra a smích