BEZSTAROSTNOST
 

 

♣ (Děti) jsou bezstarostnější...
protože jejich mysl, srdce a pocity jsou na správném místě. ♣

SB: Děti, alespoň z počátku, nepociťují žádný tlak okolí. Potom, samozřejmě, se tlak okolí stane jednou z nejtěžších věcí v jejich životě. Když jsou ale opravdu mladí, nestarají se o to, co si lidé myslí. Proč je nezajímá, co si o nich lidé myslí? Všechny nás zajímá, co si o nás myslí ostatní. Děti to ale moc nezajímá. Dokud nevyrostou, nekladou důraz na image.

MJ: Jsou tomu naučeni.

SB: Proč se trápíme s tím, co si o nás ostatní lidé myslí? Protože jsme více nejistí, když stárneme a chceme, aby nás lidé chválili? Proč jsou děti více bezstarostní než dospělí?

MJ: V podstatě jsou bezstarostnější, protože přichází od Boha, z jiného solárního systému, kde jsou jejich mysl, srdce a pocity na správném místě.

SB: Jsou tedy bezstarostnější, protože jsou spojeny se zdrojem. A čím více se odděluješ, tím více vidíš, že světlo v tobě jakoby slábne a pak potřebuješ ostatní lidi, aby na tebe svítili svým světlem.

MJ: Je to tak. Občas se musím hlídat, protože vidím, že někdy vkládám své pocity do Prince a Paris. Bojím se psů a cítím se špatně, že jsem to na ně přenášel, tak jsem koupil zlatého retvívra. Lidé říkali: „Ne, nemůžu uvěřit, že jsi to udělal.“ Já na to: „Já vím, ale oni ho potřebují.“ Příbuzní, přátelé, moje matka. Byli šokováni, protože na psy mám takouvou mantru. Žádného nechci kvůli špatným zkušenostem. Je to jedna z forem rasismu a předsudku. Bylo by ode mě ale špatné zošklivit jim je takovýmhle způsobem. Chci, aby to zjistili sami. Říkám Princovi: „Nevěříme cizím psům, ale věříme tomuhle psovi.

____________________________________________________

(Děti) jsou bezstarostnějí, protože jsou spojeni se zdrojem.
A čím více se odděluješ, tím více vidíš, že světlo v tobě jakoby slábne
a pak potřebuješ ostatní lidi, aby na tebe svítili svým světlem.

____________________________________________________

Byl jsem svědkem toho, že pes snědl dívce játra, snědl její plíci, ukousl chlapci celou tvář... Prince a Paris si myslí, že mohou jít k jakémukoliv psovi a „Vrrrr“ na něj. Já říkám, „Ne, ne, vraťte se. Nedělejte na něj vrrrr..“

SB: Rozhodl jsi se, že do nich nevložíš své pocity.

MJ: Není to o psovi a dítěti jako hypotéza či zkouška, ale o spoustě dalších oblastí. Něco děláme a neuvědomujeme si, že to děláme. Rodiče se potřebují podívat do sebe a uvědomit si (zvedá hlas) jak moc si své děti připodobňují sami sobě, což nemusí. Měli by je nechat být těmi, kdo jsou, nechat je najít své místo. Můžeme jim říci, co je dobré a špatné, ale jen proto, že jsi měl zpackané dětství, neznamená to, že ho musí mít i ony. Nebo zpackaný život.

SB: Myslíš hodně na to, že srovnáváš své dětství a říkáš, že tohle se Princi a Paris nestane? Používáš své dětství jako lakmusový test?

MJ: Rozhodně. „Lakmus“ je pro to dobré slovo. Vím, že nikdy nebudou procházet ohněm tak jako já. Vím, že nikdy nepoznají, jaké to je pracovat opravdu, opravdu těžce. I když budou chodit do práce a mít odpovědnost, a já začnu Prince brzy trénovat a potom Paris. Nikdy si ale neprojdou tím, čím jsem si prošel já. Nechci je kvůli tomu odsoudit nebo je za to nechat trpět. Musím být opatrný.

SB: Ale to hlavní, co chceš aby věděli, je to, že mají otce, který je miluje?

MJ: Budu-li moci být, a to je můj cíl, úžasný rodič. To chci více, než cokoliv jiného. Chci být výborný, skvělý otec. Budou se jich ptát, lidé co píší knihy a podobně, a oni budou moci říct: „Je to prostě skvělý otec. Byl tu pro nás vždy, i když nemusel, a opravdu nás miloval.“ Chci jen, aby to takhle cítili ve svém srdci. Půjdou-li do světa a podělí-li se s lidstvem o své nadání, budu brečet štěstím. To by se mi líbilo. Všichni to pro své děti chceme.
 

SB: Hlavní věc, kterou chceš, aby věděli, je ale to, že je jejich otec miloval a že jsi pro ně byl vždy dobrý rodič?
 

MJ: Více než cokoliv jiného.

Další kapitola: Světový den dětí a rodinné večeře