"Rád poslouchám zvuk vody, štěbetání ptáků a smích. Miluji všechny skutečně přírodní, naivní věci."
"Hudba začala přírodou. Hudba je příroda. Ptáci dělají hudbu. Oceány dělají hudbu. Vítr dělá hudbu. Jakýkoli přírodní zvuk je hudba. A tam to začalo."
"Pokouším se být milující, zkouším najít a vidět lásku ve všech věcech. Miluju přírodu, miluju les. Miluju půvab, jemnost, lehkost toho, jak je příroda laskavá. Prostě dává. Miluju to.”
"Stejný zázrak intervalů a biologických rytmů, který se ozývá z architektury mé DNA, řídí také pohyby hvězd. Stejná hudba, která upravuje rytmus ročních období, tep našich srdcí, migraci ptáků, odliv a příliv oceánů, cykly růstu, vývoj a rozpad. Je to hudba, je to rytmus."
Michael Jackson
Michael Jackson v rozhovoru vyřazeném z Bashirova dokumentu mluví o Neverlandu
“...Až příliš moc se těším z přírody.... Vím, jak se cítí strom, když přes něj fouká vítr. Zřejmě je to jako, ´Ohhhh, tohle je úžasnél.´ A tak se cítím, když zpívám některé písně. Je to báječné.”
"Plus, jsem blázen do ptáků, zvířat a štěňat. A miluju ty exotické. Měl jsem lamy, pávy, nandu, což je druhý největší pták na světě, macaw, což je největší papoušk z Jižní Ameriky, bažanty, mývaly, kuřata... všechno. Teď budu mít kolouška. A plameňáka. Chci si pořídit šimpanze - jsou sladcí. Ach, je mi se zvířaty tak dobře. Mám se zvířaty skvělý vztah, rozumí mi. Rád bych proniknul do veteriny a učil se o zvycích zvířat. Psi vidí černobíle. Psi mohou vidět dokonce i vítr. A co královská kobra - jak to, že se zvedne při hře na flétnu?"
Michael Jackson, Melody Maker music newspaper, 1980
"Vzpomínám si, jak jsi v osmdesátých letech přeměnil Hayvenhurst na mini-zoo, se všemi těmi obrovskými hady, lamami, tygry, papoušky a opicemi. Vzpomínámi, jak jednou uprchnul had a my se hrozně báli, hlavně La Toya, Janet a matka (Taj si myslel, že to byla náramná zábava)."
Jackie Jackson, Michaelův bratr, mluví o jejich dřívějším domově
"Mám hada také," chlubí se ", když jsme ho našli na pláži. Byli jsme se fotit pro "ABC" obalu alba a Chris Clark ho viděl v křoví na zpáteční cestě k autu. Chytil ho těsně předtím, než vlezl do své díry a dal mi ho.
(Malý MJ, Soul, 10. srpna 1970)
Michael Jackson
Michael Jackson
Michael: Mnoho lidí si ze mě a mých zvířat dělalo legraci, víš? Když se vracím po těžkém dni ve studiu, vracím se domů ke svým jelenům a šimpanzům, můžu je obejmout, a o nic neprosí, nestěžují si, nepomlouvají, chtějí jen obejmout a trochu citu a potom hledají pizzu a zmrzlinu... protože šimpanzi mají rádi dobroty. A oni běhají kolem a pomáhají mi uklízet pokoj a rovnat věci, víš? Jejich DNA je s naším doslova identické, když se podíváš pod mikroskop. Jsou neobyčejní...
Bashir: Oni ti pomáhali uklízet dům?
Michael: Ano, pomáhali mi uklízet pokoj, utírat prach, mýt okna, splachovali po použtí toalety..."
Bashir: Ty jsi dovolil šimpanzům používat tvůj záchod?
Michael: Jistě! Bubbles tam chodil, sedával u stolu, měl svůj příbor... byl velmi zdvořilý, jsou velmi inteligentní."
Rozhovor vyřazený z Bashirova dokumentu
"Když jsem Michaelovi dělala make-up, Bubbles sedával na jeho klíně. Když jsem se otočila, Michael se strašně smál, protože Bubbles jedl můj make-up. Lidé nikdy nechápali, proč trvalo tak dlouho, než jsem Michaela připravila."
Karen Faye, Michaelova maskérka a dlouholetá přítelkyně
"Od chvíle, kdy jsem se s Michael loni setkal v New Yorku, věděl jsem, že měl větší kapacitu pro empatii než téměř každý, s kým jsem se kdy potkal. Mluvili jsme o lovu jelenů, což je ve Spojeném království běžný sport. V Michaelových očích se objevilo trochu slz a zkoumal mě svým zpochybňujícím pohledem: ´Nechápu, jak někdo může zastřelit něco tak bezbranného.´”
Rabbi Schmuley Boteach, rok 2000
"Bylo to na začátku zimy, na hřebeni kopců Santa Ynez. Tehdy jsme se mohli poprvé dotknout koní, které byli zachráněni z ranče, kde se k nim chovali zle. Uskutečnilo se tak díky našim nadačním prostředkům a Michaelově štědrosti. Michael se dotknul hlavy jedné klisny, začal plakat, a tiše jí říkal: ´Už jsi v bezpečí, v bezpečí."
Robert Charles
Vzpomínám si, že jednou plakal, protože zemřel malý pavouček."
Keya Morgan, filmař, entrepreneur & CEO
"Pamatujete si, když Tony zabil včelu?"
"Rozhodně si to pamatuji."
"Nahoře na zvukovém pódiu byl úl a včely padaly na tu kruhovitou věc pod tím, víte. A Michael vešel a my jsme to měli puštěné. Byl tam Michael a ty včely a Michael byl trochu vyděšený. A Tony šel nahoru a začal dupat... a Michael byl raněný, protože zabil život.
"Ó můj bože."
Z terásky se ozýval podivný šustivý zvuk. Otevřel jsem balkónová dvířka a rozhlédl se. Nikoho jsem neviděl, jen ten zvuk se ozýval hlasitěji. Něco jako plácání. Ohlédl jsem se napravo a spatřil … křídlo vklíněné mezi okenní rámy. Holub! Všechen ten strach kvůli holubovi.
Uchopil jsem ho a vytáhl mu křídlo. Rozmáchl jsem se a hodil ho z balkónu. Nemohl jsem říct, jestli vzlétl nebo co. Možná jsem mu to křídlo zlomil. Všechno, co jsem viděl, bylo, jak padal dolů. Vrátil jsem se zpět a řekl panu Jacksonovi, že to byl pták. Teď se samozřejmě začal zajímat o ptáka!
"Nezabil jste ho, že ne?!"
"Ne, pane. Ovšem že ne! Prostě jsem ho nechal letět."
"Ach, díkybohu!"
Bill Whitfield, Michaelův bodyguard, v knize Remember The Time
„Když měl Michael audienci u papeže (Jana) Pavla, vzal s sebou Setha Riggse, jeho hlasového trenéra. Když ve venkovní komnatě čekali na setkání s jeho svatostí, dostala se do místnosti moucha. Dovedně si okolo nich bzučela s volností dítěte a Seth byl tak podrážděný, že už to nemohl vydržet a na místě ji zabil.
Se slzami v očích se Michael zeptal: ´Proč jsi to udělal?!´
Seth odpověděl: „Prostě tady bzučela a lezla mi na nervy!´
Michael odpověděl jako zenový mistr a řekl: ´Užívala si volnost a žila svůj život a ty jsi ho ukončil!´
Toho dne to Seth pochopil a díky Michaelově soucitu s mouchou začal více oceňovat veškerý život.“
Howard McCrary z hudební rodiny McCraryů
Michael viděl na pódiu brouka a zavolal ochranku, aby ho odnesla: "Ale nezabíjejte ho... nezabíjejte ho!" HIStory Tour, Mnichov 1997:
„Byl to tak citlivý člověk, že když jsme šli na večeři - byl vegetarián - omlouval se každé zelenině, než ji snědl. Objednal si dušenou zeleninu a doslovně řekl: ´Je mi to líto, Pane Mrkev´ a ´Je mi líto, pane Brokolice.´ Byl tak empatický k ostatním lidem a všem živým věcem - to je opravdu to, co si o Michaelovi nejvíc pamatuji, dokonce víc než jeho tanec a zpěv. Když jsi k Michaelovi mluvil, opravdu jsi cítil, že cítí, co cítíš ty.
Rob Cohen, režisér filmu Wizz, 1979
„Byl jsem po většinu svého života přísný vegetarián, dokud mi můj lékař neřekl, abych do své stravy zahrnoval nějaké ryby a kuře. Teď miluju Sushi. “
Michael Jackson v 80. letech
"Byl to vegetarián, když jsem se s ním poprvé setkala na počátku 80. let. Já taky. Ale oba jsme se vyvinuli do všežravých bytostí."
"Nebyl to velký jedlík. Myslel si, že je to ztráta času. Když jsem ho potkala, byl vegetarián, ale později přidal smažené kuře, které měl rád."
Karen Faye, Michaelova maskérka a přítelkyně, přes Twitter (2014, 2016)
„Nelíbí se mi nic, co bylo naživu, a teď je na mém stole mrtvé. Chci být přísný vegetarián, ale moji lékaři se stále snaží dávat mi kuřata a ryby “
Michael Jackson mluvil s Rabbi Schmuley Boteach (2000-2001) v Michael Jackson Tapes
"Moje nejoblíbenější část dne je soumrak. Prostě ti dává nevysvětlitelný pocit, děkuji Bohu za ten pocit."
Michael Jackson
Michael za soumraku:
Domácí film Paula McCartneyho s MJ, květinami, dětmi, koňmi a psy z roku 1981,
Michael Jackson feat. Paul McCartney - The Man (HQ):
Michael krmí a hladí krokodýly (1997)
„Když jsme byli v Sun City v Jižní Africe a dívali se na krokodýly na farmě, Michael se podíval přes plot, kde byl obrovský krokodýl, který se jmenoval Footloss, protože neměl nohu.
Michael řekl: "Chci toho krokodýla vidět zblízka. Chci ho vidět a dotknout se ho"
Dnes říkám, že jsem mohl jednoduše odmítnout, ale byl jsem začátečník. Nejsem na to hrdý. Michael měl v rukou obrovskou zbraň. Jeho deštník.
"Pojďme tiše, ať z nás ještě něco zbyde," řekl jsem.
Tak jsme šli ke krokodýlům. Na internetu jsou obrázky, jak sedí vedle toho krokodýla. Je dobře, že na této fotce nejsem vidět. Kromě skvělé vzpomínky je tento příběh velmi poučný: nikdy tohle nedělejte.“
Farkash Attila, bývalý bodyguard Michaela Jacksona
Zdroj: MJ Beats
Elizabeth Taylor dává Michaelovi v Neverlandu slona jako dárek:
Viděli žít chudé v chatrčích z lepenky, tak chatrče zbourali a postavili domy podle plánů. Obrovské bloky betonu a skla se tyčily nad asfaltovým parkovištěm. Moc to nepřipomínalo domov, ani domov v chatrči. "Co byste chtěli?" ptali se netrpělivě. "Jste příliš chudí, abyste žili jako my. Dokud si nepolepšíte, měli byste být vděčni, ne?"
Hlava řekla ano, ale srdce řeklo ne.
Ve městě potřebovali víc elektřiny, tak našli horskou bystřinu, kterou přehradili. Když vody stouply, plavali kolem mrtví králíci a jeleni; ptáčata příliš mladá, aby mohla létat, utonula v hnízdě a jejich matky bezmocně plakaly. "Není to pěkný pohled," řekli, "ale teď může milion lidí používat celé léto klimatizaci. To je důležitější než jedna horská bystřina, ne?"
Hlava řekla ano, ale srdce řeklo ne.
Viděli útlak a terorismus ve vzdálené zemi, tak proti nim zahájili válku. Bomby změnily tu zem v sutiny. Její obyvatelstvo se krčilo strachem a každý den pohřbívalo více a více vesničanů v hrubých dřevěných rakvích. "Musíte být připraveni přinášet oběti," řekli. "Když se ublíží nevinným civilistům, není to jen cena, která se musí zaplatit za mír?"
Hlava řekla ano, ale srdce řeklo ne.
Léta ubíhala a oni zestárli. Seděli ve svých pohodlných domech a dělali inventuru. "Měli jsme dobrý život," řekli. "A postupovali jsme správně." Jejich děti se dívaly přezíravě a zeptaly se, proč chudoba, znečištění a válka zůstaly nevyřešeny. "Dost brzy to zjistíte," odpověděli. "Lidé jsou slabí a sobečtí. Vzdor naší nejlepší snaze, tyto problémy nikdy skutečně neskončí."
Hlava řekla ano, ale děti se podívaly do svých srdcí a tiše zašeptaly: "Ne!"
Michael Jackson ve své knize Tanec jako sen/Dancing the Dream
„Vždycky jsem změnil soucit s planetou. Někdy začnu být emotivní. Pláču, protože téměř cítím bolest ve vzduchu. Vkládám to do slov, do písně a tance. Myslím, že o tom má být umění.
Michael Jackson
A tak sloni pochodují
Tohle je na nich pozoruhodné - aby přežili, nesmí upadnout. Všechna ostatní zvířata mohou klopýtnout a opět se zvednout. Ale sloni vždy stojí, i při spánku. Když jeden ze stáda uklouzne a upadne, je bezmocný. Leží na boku, vězeň své vlastní váhy. Ačkoliv další sloni se v úzkosti natlačí těsně k němu a snaží se ho postavit, obvykle toho moc nezmohou. Za pomalého lapání po dechu ležící slon zemře. Ostatní stojí hlídku, potom se pomalu dají do pohybu.
"Jak se to stvoření bojí a vzteká," pomysleli si sloni. "Ale zdědí zemi. Jsme dost moudří, abychom to viděli. Dejme mu příklad."
Ve chvílích velkého strachu a napětí jsou divocí sloni něčeho takového schopní, ale všichni společně, když dali hlavy dohromady, se rozhodli, že člověk se nejlépe poučí z laskavějšího poselství.
Ale nejdůležitější poselství slonů je v jejich pohybu. Protože oni vědí, že žít je hýbat se. Rozbřesk po rozbřesku, století po století, stáda pochodují, velká masa života, která nikdy neupadne, nezadržitelná síla míru.
Michael Jackson ve své knize Dancing the Dream/Tanec jako sen - v českém vydání
Dívej se opět, tulení mládě
Mnoha lidí se dotkala bezmocnost jednoho malého tuleně. Dávali peníze na záchranu tuleňů a veřejné mínění se začalo měnit. Když jsem se k obrázku vrátil, tyto dvě široce posazené oči začaly říkat něco jiného. Teď se ptaly: "Znáš mě?" Tentokrát jsem necítil takovou bolest v srdci jako tehdy, když jsem si uvědomoval násilí, které člověk páchá na zvířatech. Ale věděl jsem, že ještě něco chybí. Kolik jsem toho opravdu znal o životě na Zemi? Jakou zodpovědnost jsem cítil ua stvoření žijící mimo svůj malý prostor? Jak bych mohl žít tak, abych neubližoval žádné buňce živé hmoty?
Myslím, že každý , kdo se začal zamýšlet nad těmito věcmi zjistil, že jeho city se přesouvají od strachu k větší zodpovědnosti za planetu. Krása a div života se začali zdát velice osobní; začala probleskovat možnost udělat z planety zahradu pro nás všechny. Podíval jsem se do očí malého tuleně a poprvé se usmívaly. "Děkuji ti," říkaly. Dal jsi mi naději."
Stačí to? Naděje je takové krásné slovo, ale zdá se často velice křehké. Život se pořád zbytečně zraňuje a ničí. Obrázek malého opuštěného tuleně na ledě nebo malého osiřelého děvčátka ve válce je pořád stejně děsivý ve své bezmocnosti. Uvědomil jsem si, že nakonec nezachrání život na Zemi nic kromě důvěry v život sám, v jeho sílu hojit, v jeho schopnost přežít naše chyby a přivítat nás zpět, až se naučíme tyto chyby napravovat.
S těmito myšlenkami v srdci jsem se opět podíval na obrázek. Oči tuleně se teď zdály mnohem hlubší a uviděl jsem v nich něco, co jsem předtím nepostřehl: nezdolatelnou sílu. "Neublížil jsi mi," říkaly. "Nejsem jedno opuštěné mládě. Jsem život a život nemůže být nikdy zabit. Je to síla, která mne vynesla z prázdnoty prostoru; starala se o mne a dodávala mé existenci živiny proti všem nástrahám. Jsem v bezpečí, protože já jsem ta síla. A ty rovněž. Buď se mnou a pociťme moc života společně jako jedno stvoření zde na Zemi."
Tulení mládě, odpusť nám. Dívej se na nás opět a opět, abys vidělo, jak si vedeme. Ti muži, kteří na tebe pozdvihují své hole, jsou také otci, bratři a synové. Milovali jiné a záleželo jim na nich. Jednoho dne rozšíří tu lásku i na tebe. Buď si tím jisté a věř.
Michael Jackson ve své knize Dancing the Dream/ Tanec jako sen v českém vydání
"Země, kterou sdílíme, není skála vržená skrz vesmír, ale živá, pečující bytost."
Michael Jackson
„Před (filmy) NEPŘÍJEMNOU PRAVDOU, AVATAREM a WALL-EM, předtím, než se stalo frází ´být zelený,´ přišel EARTH SONG Michaela Jacksona, jedna z nejneobvyklejších, nejodvážnějších protestních písní v historii populární hudby.“
"Vzpomínám si, že jsem psal ´Earth Song´ v hotelu v Rakousku a cítil jsem tolik bolesti a tolik utrpení nad vážným stavem planety Země. Pro mě je tohle píseň Země, protože myslím, že příroda se těžce snaží kompenzovat špatné hospodaření lidstva se Zemí. S probíhající ekologickou nerovnováhou a spoustou problémů v životním prostředí, myslím, že Země cítí bolest, má rány, ale taky je to o některých radostech planety. Je to moje šance nechat lidi pěkně slyšet hlas planety. Tak tohle je ´Earth Song´. Tohle ji inspirovalo. A tohle mi náhle spadlo do klína, když jsem byl na turné v Rakousku.“
Michael Jackson
Píseň "Earth Song":
Co východ slunce? Co déšť? Co všechny ty věci, o kterých jsi říkal, že bychom měli získat?
Co bitevní pole? Nadešel čas? Co všechny ty věci, o kterých jsi říkal, že budou tvé a mé?
Zastavil jsi se někdy, abys´ viděl všechnu tu krev, kterou jsme už prolili?
Zastavil jsi se někdy, abys´ viděl tu plačící Zemi, ta lkající pobřeží?
Co jsme to udělali světu? Podívej se, co jsme udělali. Co všechen mír, který jsi slíbil svému jedinému synovi?
Co kvetoucí pole? Nadešel čas? Co všechny ty sny, o kterých jsi říkal, že budou tvé a mé?
Zastavil jste se někdy, abys´ viděl všechny ty děti, umírající ve válce?
Zastavil jsi se někdy, abys´ viděl tu plačící Zemi, ta lkající pobřeží?
„... Podívejte, nemáme kontrolu nad zemí, může se třást. Nemáme kontrolu nad moři, mohou mít tsunami. Nemáme kontrolu nad oblohou, jsou tam bouře. Všichni jsme v Božích rukou. Myslím, že to člověk musí vzít v úvahu.“
"Jsem velmi znepokojen špatnou situací mezinárodního fenoménu globálního oteplování. Věděl jsem, že to přichází, ale přál bych si, aby se lidé začali zajímat dříve. Ale nikdy není pozdě. Je to popisováno jako ujíždějící vlak; když to teď zastavíme, už to nikdy nevrátíme. Takže to musíme opravit .. To je to, co jsem se snažil dělat s "Earth Song", "Heal the World", "We Are The World", psaním těchto písní otevřít lidské vědomí. Přál bych si, aby lidé naslouchali každému jejich slovu.
"Jen si přeji, aby (autority) udělali více pro miminka a děti, více jim pomohli. To by bylo skvělé, ne?"
Michael Jackson v časopisu Ebony, 2007
"Respektuji tajemství a kouzlo přírody. To je důvod, proč mě tak rozzlobí, když vidím, že se dějí ty věci, které se dějí, že každou sekundu, jak jsem slyšel, je v Amazonii zničena oblast velikosti fotbalového hřiště. Myslím tím, že takové věci mě opravdu trápí, proto píšu tyhle písně, víš. Dává to lidem určitý pocit uvědomění a probouzení a naděje. Miluju planetu, miluju stromy. U stromů mám slabost pro barvy a výměnu listů. Miluju to. Respektuju tyhle věci. Opravdu mám pocit, že příroda se snaží tak silně kompenzovat špatné řízení člověka. Protože planeta je nemocná, jako kdyby měla horečku. Pokud ji teď neopravíme, dostane se do bodu, odkud už není návratu. Je naše poslední šance na vyřešení tohoto problému, který máme, je to jako zběsilý vlak. Nastal čas. This is it. Lidé vždy říkají: 'Oni se o to postarají. Vláda se postará. Neboj se, oni ...´ Kdo oni? Začíná to s námi. Jsme to my. Jinak se to nikdy neudělá... Máme čtyři roky na to, abychom to napravili. Poté by to bylo nevratné. Postarejme se o planetu."
Michael Jackson při zkouškách na koncerty This Is It v roce 2009
Michael recituje svou báseň Planet Earth (Planeta Země) - fanouškovské video:
(...) "Jednu věc vím: Nikdy se necítím sám, když jsem dítětem země. Nemusím se držet svého osobního přežití, pokud si každý den uvědomím, že celý život je ve mně. Děti a jejich bolest, děti a jejich radost, oceán vzdouvající se pod sluncem, oceán plačící černým olejem. Zvířata lovená ve strachu, zvířata zachvácená naprostou radostí ze života.
Tento pocit "světa ve mně" je to, co chci vždy cítit." (...)
Michael Jackson ve své knize Dancing the Dream/Tanec jako sen
„Uvědomil jsem si, že nakonec nezachrání můj život na Zemi nic jiného než důvěra v život samotný, v jeho sílu uzdravovat, v jeho schopnost přežít naše chyby a přivítat nás zpět, poté, co se tyto chyby naučíme opravovat."
Michael Jackson ve své knize Dancing the Drem/Tanec jako sen
"Nelezeš na stromy?........... O hodně přicházíš!”
Michael Jackson
“Jakkoli banálně to zní, přírodní výšiny jsou ty největší na světě. Hvězdy, hory, děti, smějící se děti jsou prostě kouzelné.”
Michael Jackson, JET Magazine, 1979
“Nejsem městský týpek. Nemám rád města. Mám rád přírodu.”
Mladý Michael Jackson
"Spousta lidí, když cestuje, přebývá ve městech. Měli by jít ven a vidět skutečnou zemi. Kamkoli jdete, člověk vyrobil uměle vytvořené věci. Ale měli byste jít ven a vidět boží krásu světa."
Michael Jackson
Stopy našich prapředků
On žil v poušti po celý život, ale pro mne to bylo všechno nové. ,,Vidíš ten otisk nohy v písku?‘‘ zeptal se a ukazoval na místo u útesu. Díval jsem se tak pozorně, jak jsem jen dokázal. ,,Ne, nevidím nic.‘‘
,,To je právě ono.‘‘ Zasmál se. ,,Kde nevidíš otisk, tam kráčel prapředek.‘‘ Šli jsme kousek dál a on ukázal k otvoru vysoko na pískovcové stěně. ,,Vidíš ten dům nahoře?‘‘ zeptal se. Upřeně jsem se díval. ,,Není tam nic vidět.‘‘
,,Jsi dobrý student,‘‘ usmál se. ,,Kde není žádná střecha ani komín, tam nejpravděpodobněji žili naši prapředci.‘‘ Obešli jsme útes a před námi se objevil úchvatný výjev – tisíce a tisíce pouštních květin v plné, květu. ,,Vidíš, že by některá z nich chyběla?‘‘ zeptal se. Zavrtěl jsem hlavou. ,,Je to jedna vlna půvabu za druhou.‘‘
,,Ano,‘‘ přisvědčil tiše. ,,Kde nic nechybí, tam naši prapředci nejvíce sklízeli.‘‘ Přemýšlel jsem o tom všem, jak generace kdysi žily v souladu se zemí, nenechávali žádné stopy jizvící místa, které obývali. Večer v tábořišti jsem prohlásil: ,,Vynechal jste jednu věc.‘‘
,,Kterou věc?‘‘ zeptal se.
,,Kde jsou naši prapředci pohřbeni?‘‘
Bez odpovědi prohrábl holí oheň. Vyskočil z něj jasný plamen, olízl vzduch a zmizel. Můj učitel mi věnoval rychlí pohled, kterým se ptal, zda jsem pochopil. Seděl jsem zcela nehybně a mé mlčení mu řeklo, že ano.
Michael Jackson ve své knize Dancing the Dream/Tanec jako sen
